Na konci s dychom

Zdánlivě všední a poměrně záhy uzavřený životní příběh začínajícího gangstra nese viditelné znaky vlivu italského neorealismu. Z jakoby náhodně poskládaných kamínků všednodenní mozaiky se postupně skládají dva obrazy: přížívníka s krví na rukách a čisté, svým způsobem mravné a formálně zločinem neposkvrněné americké studentky, která v Evropě poznává život. S přibývajícím dějem - Godard tu dostává i náležitostem thrilleru, plně se však soustřeďuje na duševní život stíhaného pachatele, zatímco policisté vstupují do děje redukovaně jako deus ex machina - se černobílé schéma obou hlavních hrdinů postupně rozplývá. Toto rozplývání je současně stejně vývojovým vyjasňováním a gradováním autorského záměru. Závěrečná scéna je i vrcholnou ideovou pointou: umírající zločinec, jehož únik do zahraničí zmaří udání jakobynevinné nedospělé, která domnělě není s to určit, nakolik miluje a nakolik se odtahuje od muže, jehož nikdy neměla potkat, mluví o lidské vši. A nedospělá náhle - tentokrát vědomě - s hranou rádobyprostomyslnou nevinností opět nerozumí: Co znamená veš? Mravnost není synonymem pro svatouškovství byť kryté svěžím dívčím mládím. Jak Belmondo, tak Sebergová zvládají své nesnadné úlohy s pozoruhodnou bravurou. Za upozornění stojí i skutečnost, že jednu ze svých prvních výrazných příležitostí, byť v epizodní úloze tu nalézá budoucí komisař Navarro Roger Hanin. U KONCE je dílem skutečně nadčasovým, opravdu klasickým. (20.07.2010)

Ležérne virtuózny "godardovský" provokatívny umenopisecký mix Bonnie a Clyde s predstihom, obrazového rozprávania existencionálnej romance s majstrovským využitím rušivej rapidmontáže a strihovej skratky (s čím súvisí aj revolučná skladba záberov a striedanie obrazov), štartéra nouvelle vague s komplikovaným nediváckym zjednodušovaním antipríbehu obmieňajúceho divoké vášnivé tempo a akciu s pomalou konverzačnou líniou a lenivým bytím (Belmondove "žijte nebezpečně až do konce" so Seberginou staromódnou pohodlnosťou). Drsný antihrdina, ktorý sa nebojí aplikovať scudzovací efekt (rozprávanie priamo do kamery), noblesná kráska, Paríž plný Američanov, láska, zločin a egoizmus (zrejme je A Bout de souffle vôbec najlepší film krížiaci tieto tematické okruhy). Nechýba trocha nekorektnej humornosti na účet do seba zahľadenej spoločnosti. O absencii príbehu sa nie je nutné rozpisovať, hovoríme tu predsa o novej vlne. Godardov celovečerný debut a hneď jeho doposiaľ najlepší film, s ktorým som mal tú česť. Navyše sa ukazuje ako režisér s názorom, keď si o filme myslí svoje a nebojí sa to povedať - "Točíš stále filmy?" - "Ne, musíš s každým spát." Zaujme aj dialógový part postavy menom Parvulesco, ktorá je vo vzťahu k otázkam dobovej spoločnosti kontroverzným heretikom (a zrejme by bol aj dnes). Toľko k filmu, ďalej už o ňom písať nevládzem, som na konci s dychom. 100% (07.09.2014)

Od Belmonda o Belmondovi. Slyšel jsem na vlastní uši, jak se změnil život Belmonda přes noc. Byl jedním z mnoha, ale po tomhle filmu už patřil mezi těch pár, co se usadili mezi nejžádanější herce své doby. A nezbylo mu, než se s tím vyrovnávat. Později, když měl obavu, že není dobrý herec, tak se o tom zmínil Gabenovi, který mu řekl, že je dobrý, a jednou dojde tam, kam on. A Belmondo byl za ta slova rád, a poděkoval mu za ně pohledem. Díky čemu se stal Belmondo slavným? Ve filmu musí ukrást auto, "zavraždit" chlapa, nešťastně se zamilovat a utíkat... Proč "Nouvelle vague" a ve filmu? Neb právě tehdy vrcholil "Nový román", literární styl, který ovlivnil i filmaře, a pak sice ještě následoval styl "Nový nový román", něco jako ještě větší koláž jako odraz reality, která je slepencem událostí, ale ne chronologikých, ale nevyzpytatelných a antilogických. Rovněž tehdy vrcholilo absurdní drama, viz třeba Ionesco (Plešatá zpěvačka) či Benett (Čekaní na Godota). (13.09.2010)

Slávny režisér nakrúti ďalší film. Okamžite sa naň vrhne celá kaviarenská intelektuálska smotánka a začína veľkolepý proces defragmentácie a interpretácie majstrovho diela. Interpretácie tak kreatívnej, že často je ňou sám majster prekvapený a priznáva, že pri nakrúcaní sa riadil intuíciou a pocitmi. Godardov film je z tohto druhu filmov. Čítal som množstvo článkov o ňom, ale videl som ho pred mnohými rokmi iba raz. Preto som bol zvedavý, ako sa na francúzsku novú vlnu pozerá senior, ktorý ju zažil v reálnom čase. Predovšetkým hviezdička dolu. Určite to nie je film, ktorý má pre mňa nespochybniteľnú hodnotu. Neupieram Godardovi obrovskú snahu nakrútiť film odlišný od filmov vznikajúcich v tej dobe, film, o ktorom sa budú viesť vášnivé diskusie. To sa mu podarilo, profesionalitu mu nikto nemôže uprieť. Horšie je to s výsledkom, najmä, ak sa na film pozerám dnešnými očami. Belmondov silený look parížskeho "štricáka", duchaplné sentencie deklamované v oblakoch cigaretového dymu určite inšpirovali časť vtedajšej mládeže. U mňa skôr neurčitý výraz tváre obvykle spájaný so slovami: "No dobre." Aj do budúcnosti však pre mňa ostáva svetlým zjavom filmu Jean Sebergová aj s postavou, ktorú stvárnila. (05.09.2017)

Proč mám rád tento film. Protože je tenhle Godardův tak dobrý, že jsem ho už viděl třikrát a podívám se klidně znovu. Charismatický Jean-Paul Belmondo (možná jeho nejlepší role) a mladičká herečka Jean Seberg jsou tak skvělí, že ať to byla náhoda či filmový osud, jisto je, že bez těchto postav si žádný remake tohoto filmu vůbec neumím představit. (11.07.2009)