Colette

Naši herci nevedia už nadabovať ani samých seba a potom tie filmy vyznejú strašne smiešne. Áno, film z koncentráku a je smiešny aj v inej rovine. Že Colette vystupuje z dobytčáka, nevie, čo s ňou bude, ale zbadá Mádla a hneď sa na neho flirtovačne usmeje. A potom sa ďalej usmieva v atmosfére spáleného popola z obetí holocaustu. A keď príde na to, tak si aj vrzne. Inak nehovorím, že film bol zlý, ale niektoré veci ako svalnatí muži pracujúci v lágri, to bolo vyslovene mimo. Na jednej strane sa bijú o kôrku chleba, na strane druhej majú biceps z posilky. Na žiadnej dobovej fotografii som nič také nevidel. (27.01.2023)

Zobrazení osvětimské reality není ani zdaleka bez chybičky, na věci znalého diváka musí nutně místy působit přímo naivně, ale přesto dopadlo mnohem lépe než v "Krvi zmizelého", což platí pro celý historický kontext. O hereckých výkonech nebo scénáristických nedostatcích si můžeme myslet ledacos, ale když tady čtu zvratky jistého nepokrytého popírače holokaustu (který to nemá - soudě podle jeho "komentáře"- v palici asi úplně v pořádku), zaplať pánbůh za filmy jako je "Colette", jak vidno jsou stále více než potřebné. (25.01.2016)

Je vidět, že Colette má tendenci být natočena světově. Pro českého diváka tak ten dodatečný český dabing působí jak pěst na oko. Nicméně nelogičnosti jsem občas vnímal i ve scénáři. Občas se film nehnul na místě a nic se nedělo. Občas byl pak skok v příběhu zbytečně zkratkovitý. V celkovém zhodnocení se ale určitě jedná o film, který si pozornost zaslouží. Za české peníze se tu natočilo drama z prostředí koncentráků na solidní úrovni. Milan Ciesler není žádný ultra talent českého režisérského světa, ale příběhu se zhostil se ctí. (14.09.2023)

K čemu jsou ta čísla? To jsou telefonní čísla do nebe. 1) Komíny chrlí kouř a černý popílek s potěšením zachycuje na rukách Unterscharfuehrer Weissacker (29letý Eric Bouwer), který je právě tak zvrhle odporný, jak si jen divák může přát. Pravděpodobně z kriminálního prostředí rekrutovaný kápo (64letý Andrej Hryc) nemůže vypadat výstižněji. Vězeň Vili (27letý Jiří Mádl) při výslechu hrdinně mlčí, zatímco ho esesáci pomalu ubíjejí k smrti. Všechno je, jak má ve filmu z prostředí koncentračního tábora být. Anebo není?_____ 2) V detailech možná historicky věrohodné a přesné (naštěstí to nemohu osobně posoudit), ale z celku mám pocit, že tvůrci pro stromy nevidí les. Ploché a jednobarevné postavy esesáků (ti zlí) a vězňů (ti dobří) nepřipouštějí žádné mezistupně, žádná lidská selhání, žádné zkratové mravně relativizující chování. Jsme jenom my a oni. Vězňové drží při sobě, kápové jen dělají, co musí, a ani to nijak žhavě. Zboží pro černý trh získávají vězni z majetku zplynovaných obětí, peněz, šperků a potravin určených k převozu pro potřeby Říše._____ 3) Milostné pouto má, počítám, dodat jednajícím motivaci a přiblížit jejich jednání normám pochopitelným dnešnímu divákovi. Nevím, jak má emocionálně chladný snímek na diváka zapůsobit. Možná na hodně mladého._____ 4) Filmové "dotáčky" po třiceti létech působí jako pěst na oko - nejen, že nás připraví o jakékoli potenciální napětí (už od začátku víme, jak to dopadne), ale drama s dítětem působí ve vztahu k hrůzám vyhlazovacího tábora příliš mělce a nepřesvědčivě._____ 5) A ta nešťastná čeština, resp. angličtina. Říká se, že zejména americké publikum filmy v původním znění nemá rádo, titulky obtěžují. Pak ovšem bylo na místě film natočit v původních jazycích a pro americký trh jej předabovat. Pokud by 53letý režisér Milan Cieslar měl rád absurdity, mohl anglicky natočený film předabovat do původních jazyků. Jednotnou řečí přicházejí postavy o autenticitu, divák o zážitek a z filmu se stává něco jako literatura pro studenty ve zjednodušené angličtině._____ 6) Zajímavý postřeh: komentátor Omnibus. (08.02.2015)

To se furt machrovalo, jak všechno probíhá v angličtině na mezinárodní úrovni a do kina pak přijde takovejhle polodabovanej paskvil, kterej tahá za uši jak podladěný housle a kterej zabíjí jakýkoli šance emocí oslovit diváka. Důchodcovskou verzi neodmutovanýho Mádla mluví prohulenej Bartoška a Colette na mě z plátna dělala dojem, že předčítá návod na použití plynovýho kotle. Takhle dabovat se může animák o žirafě, která shání šálu kolem krku, a ne drama z koncentračního tábora. Jinak moc se mi líbila vizuální stránka filmu, líbila se mi hudba a samozřejmě - líbila se mi Clémence. Však taky právě tohle dělá tři hvězdy, no a mně nezbejvá než dál čekat na to, až si přestaneme hrát na Hollywood a začneme používat hlavu. (21.09.2013)