Líbánky

Poslední dobou se mi zdá, že buďto hluchnu nebo někteří naši herci z té mladší generace začali kašlat na to, zda se umí vyjadřovat nebo zda jim divák vůbec rozumí. V Nevinnosti jsem měla velký problém porozumět Ondřeji Vetchému a tomuto herci už od té doby nerozumím vůbec. Slova přímo drtí mezi ústy. V Líbánkách pomalu nerozumím nikomu a musela jsem si tento film pustit s titulky pro neslyšící, ačkoliv slyším. Tohle není ale jen problém českých herců, i slovenských herců, kteří hrají v českých filmech. Líbánky nebyly taková pecka jako Nevinnost, to určitě ne, ale co bych vyzdvihla je velmi dobře zahraná postava "Bendy" Jiřím Černým. A ještě k tomu má ten člověk úplně stejné pohyby a gesta jako Karel Roden. Lidi jsou si vážně podobní. (14.02.2014)

První část tvoří pečlivé připravování zvratu, který pro množství indicií, z něhož by se v pevnosti Boyard počurali štěstím, ani žádným twistem není. Prostě se dá dost dobře odhadnout, co se zhruba stalo. Navíc se jedná o báchorku povídkového ražení, jaká rozhodně neutáhne celovečerák. Omáčka je pak tvořena řadou rádoby filozofických promluv, které v lepším případě působí divadelně, v tom horším jsou vyloženě trapné. Kvalitní obsazení by to herecky utáhlo, kdyby mělo co. Hřebejka obvykle můžu, ovšem s tímhle šlápl opravdu hodně mimo. Ale co s tím, když máte k dispozici scénář, který si Jarchovský snad opravdu vytáhl z nosu, protože se mu nechtělo. Otřesná hudba na konci to nespraví. Někdy mám pocit, že čím horší je výsledný produkt, tím usilovněji se tvůrci na závěr snaží cpát zpomalené obrázky s příšernou hudbou. Zprudilo mě to u Výchozího bodu a tady mě to zprudilo taky. Pak si z filmové hudby pamatuju jenom samé hnusy. (08.01.2015)

Film vyloženě pro ženské. Pustil jsem si ho při jiné činnosti snad třikrát, ale dívat se na okoukané ksichty, tutam prošpikované méně známými je pro mě nuda. Proč nuda? Stále se opakují v mimice, gestech. A cože si tak pozoruhodného povídaj? Nic co by člověk nezažil, či neměl ozkoušeno. Spíše mě zaujalo, jak se tak koukám na to co ti dva tvůrci už vytvořili, tak že je to stále baví, a nepolevují, ba spíše naopak... Unudit nás k smrti - to je jejich cíl?! Ale v čem se režisér zlepšil, tak určitě po výtvarné stránce, v umění tajmingu, taktéž mu jde skladba scén lépe, než v jeho dřívějších filmech. To ano, to je neoddiskuvovatelné, ale myslím si, že je to málo. Kolik ale jen času stojí příprava filmu, od námětu, přes scenář, až po realizaci, to vše si uvědomuji, a obdivuji v tomhle týmu, o to víc mě ale mrzí, že jejich filmy nemají takový divácký zájem, jako třeba filmy Troškovi. Ale možná to stačí k tomu, aby pracovali naplno dál. U Petra Jarchovského ale obdiv i za to, že vedle své slušné psavosti, tak je i vedoucím katedry scenáristiky a dramaturgie, což mu uřízne taky dost času. Sice se mi v podstatě jejich filmy nelíbí, ale mají své fandy, tak proč b nedělali dál, když je dneska tolik televizních kanálů, a ty je třeba krmit nejen seriály, a oslavnými dokumenty, ale i hranou tvorbou. (01.11.2020)

Krásný příklad toho, že česká filmografie ještě není zcela mrtvá. Pomalu plynoucí, nikam nespěchající drama, které divákovi dílky celkové skládačky odhaluje postupně a po celou dobu ho nechává tápat, kde je vlastně pravda a co je nebo není přibarvené. Díky tomu si dokáže udržet pozornost po celou dobu stopáže až do samého, pro mě až překvapivě "tvrdého", závěru. Pan Jarchovský to pro mě napsal dobře, i když někdy s menšími škobrtnutími. Aňa Geislerová jasně vyčnívá. Majer jí obstojně doplňuje a celkově se na to příjemně kouká. Velmi mě překvapil hudební podklad v podání Aleše Březiny. To bylo něco krásného do čeho skvělá Štrbova kamera přesně pasovala. Dlouhé, statické záběry tomuto snímku velice slušely. Příjemné překvapení od Hřebejka. Rád se na Líbánky podívám ještě jednou. A nenechte se zmást názvem. Idylka se zde nekoná. (02.09.2013)

Film, který mi ve finále vyzněl jako epizoda z něčeho úplně jiného. Nebýt excelentní režie a výborného herectví (i když výjimky, bohužel, jsou) skutečně by vše vyznělo jako ze seriálu diváckých příběhů. Kostrbatá šroubovanost Alešova vyprávění internátního teroru od spolužáků, naneštěstí degraduje celé téma. Je to jako předčítání ne moc dobré knihy a např. jeho ranní dialog s Aňou zní jak ze dvou světů. Lze chápat jeho nikdy nezahojenou jizvu na duši, ale takovýmto způsobem tlačit na pilu musí mít u Jarchovského snad nějaký osobní důvod. V některých filmech naráží vynikající dějový potenciál na tuctovou režii, zde je to přesně naopak a Trierovská inspirace je zde také opravdu hodně cítit. Film, ve kterém se ztrácí originalita jedné ze základních tvůrčích dvojic současného českého filmu. Snad příště. (10.01.2015)