Nevím nic, ale řeknu všechno

Naprosto bez děje. Pásmo více či méně trapných skečů, které by se daly sestříhat v libovolném pořadí. Možná vidět to jako malej, smál bych se, ale to bych zas nepoznal, že je to nesnesitelná levičácká agitka proti zbrojení, byrokracii, církvi, válkám atd. Překvapivě pro mě jediných pár vtipných momentů vyzobal Bernard Blier. (21.02.2016)

"Tím, že jim prodáváme zbraně, jim přece ještě neříkáme, aby stříleli!" Hmm, jo. Některé scény v této satirické komedii podle mě nemají daleko ke genialitě, ať už úvodní náhled do práce šéfa v kanceláři s několika telefony nebo byrokratická příhoda u přepážky s Bulhary. Nejvíc na mě (s přímo hořce tragikomickým pocitem) zapůsobil černobílý flashback s ředitelem továrny, který spolu s kolegy nutí synka ke hře s pistolkama. Samotné vykreslení zbrojného průmyslu se i díky opět vděčnému výkonu Bernarda Bliera coby šéfa podařilo s pěkným nadhledem i úderností, mimo to mě zde hodně pobavila velmi ojedinělá metoda přepadení banky a při vtípku s brutálním odběrem krve jsem pro změnu málem omdlel. :o) Jenomže... minimálně dvě věci mi brání k vyššímu hodnocení. Tou první je přílišná roztříštěnost filmu, který každou chvíli pobíhá od jednoho tématu k druhému, mění občas i styl humoru, chce být za každou cenu i přes vážné téma velmi zábavný a chce toho v rámci svého satarického zaměření postihnout strašně moc, ale ve výsledku ne vždy drží pohromadě. Tou druhou je na můj vkus místy příliš výstřední herectví Pierra Richarda ve scénách, které právě do celku tematicky vůbec nezapadají, ale stávají se čistě samoúčelnou exhibicí komika (např. když předvádí jakési kanoe nebo ďovírky v zubech a pod.). Rád jsem viděl a doplnil si další z řady poměrně vynalézavých francouzských komedií 70. let, byť v rámci Richardovy volné satirické trilogie Roztržitý – Život plný malérů – Nevím nic, ale řeknu všechno je pro mě tento poslední jmenovaný kousek jednoznačně nejslabším. [60%] (16.07.2021)

Satira nebo co? Nepříliš konzistentní děj se nakonec rozpadá definitivně, ale některé scény jsou geniální. Dostalo mně, jak salutovat s tácem v ruce, odběr krve, pracovní úřad nebo policejní stanice. Ke konci bohužel převažoval spíše satirický (nebo rádobysatirický) tón a film se odebral do kytek. Škoda. (30.11.2013)

Zvláštně nepodařená komedie. V Nevím nic, ale řeknu všechno je celá řada výtečných gagů a scén, které kdyby někdo vystříhal a v libovolném pořadí pouštěl, rozesmějí snad každého. Ať už úvodní telefonát Bernarda Bliera, Richardovo shánění práce Portugalci (a později Bulharovi), návštěva továrny v převleku, natěračská etuda... Je jich opravdu hodně. A pak tu jsou scény, které jako by přišly z úplně jiného filmu - obzvlášť krvácející rozstřílený plyšový medvěd. Příběh, který je má spojovat, ovšem stojí za starou belu, a to je hlavní problém. Mezi těmi zmíněnými momenty se totiž neděje skoro nic, co by zaujalo. (26.10.2014)

Na začátek zdůrazněme jednu věc: Pro fyzicky slabého jedince je povzbudivé, když ho obdivují pro fyzickou slabost.... Vytesat do kamenne!! Které dívce, tohle asi řeknu já? Tak a teď k filmu: Pierre Richard vyměnil produkční tým a spoluscénáristy, dokonce se tenokrát vykašlal i na Cosmu, který má značný podíl na jeho kouzlu (takže to dělat nemusel, ale i tak má film skvělou hudbu)...Ale nádale si jel ve svém autorském  satirickém módu, ba tentokrát přitvrdil. Přibylo satiry a zesměšňovaných témat, ubylo lyriky a romantiky, ale minimálně ve vycházkové a taneční scéně s jeho první manželkou  Danielle Minazzoli  se i ta lyrika  a romantika dá najít. Také vlastně ubylo spojujícího děje, tohle už hodně připomíná pásmo skečů. OVŠEM: Střety s polícíí, karambol na úřadě, trampoty v nemocnici, originální přepadení banky, první den v práci, bazuka postřikovač, černoušek, potyčka v hospodě, přestrojení a již zmíněná vycházka...To jsou náhodou vynikajcí skeče, na které se i s opakovanými zhlédnutími pravidelně těším včetně různých hlášek, protože tady je i hodně slovního humoru.   Další zajímavá scénka je zastavení a následný flashback s  medvídkem. Při tom mě skoro až zarazí. Obzlášť, když si uvědomím, že samotnému se mi často najednou vybaví nějaké obrazy z minulosti a nemusí být nutně tak mrazivé. Zrovna u Nevím a řeknu všechno si vybavuji opáčko na začátek skvělého školního roku 2019/2020. Jasně, druhá půlka občas působí agitačně a Pierre si tentokrát vybral možná moc velké tématické zaměření. Ale hlavně je to velká legrácka a vlastně i to čouhání Pierrových levičáčkých názorů v mnoha scénách mě dost baví jako takový bonus navrch, a s (anti)válečným vyzněním naopak již  plně souzním.  Myslel jsem si, že budu drsný a pátou hvězdu tentokrát ponechám. Jen proto, že  mě štvou v jedné chvíli prostřihy na soulož svěřence s nějákou tlustou starou ošklivkou...A proč jsme neviděli práci pro kosmonauta?:o. Ale nemůžu... Tohle je pro mě opět klasika. Opět je důležitou složkou skvělý dabing Petra Olivy (byť v tomto případě už jeden z porevolučnch) a i kvůli němu mám Nevím nic..radši než Život s nesedícím (byť jindy vždycky skvělým) Cupákem. Ale Pierrův závěrečněj řehot je největší nářez teprve v originale!!! Dneska to  ale skvěle klouže. (07.03.2022)