Pole v Anglii

Entheogenní pole v Anglii aneb podrobnosti o životě lidských brouků.. Pozadí Anglické občanské války, konce monopolu anglikánské církve a blížícího se nástupu konstituční monarchie. Období, kdy se lidé bojí pekla, zatímco v něm žijí, serou na polích a mají Iry za ďábly. Tam lze racionálno mírně posunout rukou za sebe a pak, pod proudem vzduchu z obřího ventilátoru, buď zažít souznění mykologie, alchymie, gastronomie a filmových věd, či dojít k poznání, že po houbách jde smyslové vnímání zkrátka do prdele.. Trip tam a zase zpět do světa za živým plotem a zachycení úsvitu doby, kdy se nevědomost měnila v osvícení. The coward is here! A místy je to po čertech vtipné, skoro jako zapomenutý díl ze série Black Adder.. (15.09.2014)

Prečo by mal byť film s vojnovou tematikou čisto dávkou mizérie? Prečo by mal byť film s vojnovou tematikou len o bolestnej reflexii marazmu? Prečo by mal byť historickým balíkom alebo kritikou? A prečo by mal byť film s vojnovou tematikou o vojne? Wheatleyho film Field in England svojím prístupom k téme nápadne pripomína Jodorowskeho westernovú snímku El Topo, ktorá si robí zo žánrového zradenia takisto len povrchový plásť, do istej miery plásť mierne mystifikačný, a vo svojom vnútri rozohráva úplne inú, svojskú a ráznu hru s divákom, naratívom a témou samotnou. ......... Snímka postráda pevnú dejovú štruktúru a mení sa na sériu epizód, ktoré zachytávajú družinu vojakov s farárom na ceste naprieč "krajnou nikoho", pričom hĺbkovo sleduje ich psychedelicko rozpad, podaním balansujúci medzi cynickou groteskou a deprimujúcimi sekvenciami, nahustenými atmosférou snúbiacou des a psychedéliu do jedného flexibilného celku. ......... V neposlednom rade, Wheatleyho "ansámbel" funguje aj ako posmech mierený do radov vojnového filmu. A triafa sa. Majú to na svedomí práve bohato dávkované pasáže, kde sa tragické či vážne scény spontánne dostávajú do úplne roviny absurdného čierno-čierneho humoru, myslím, že netreba považovať za prekvapivé, že filmár z Veľkej Británie sa v nich približuje práve "pythonovskému" zabávaniu, alebo scény, kde sa robí "z hovna niečo" (nepochybujem, že Wheatley vykonal jedno z najpoetickejších nasnímaní "cesty na veľkú potrebu"). ........ Primárnou devízou Poľa je samozrejme formálna stránka. Aj tou film pripomína už spoemunté Jodorowskeho westernové podobenstvo, no bez tak mimoriadnej dávky surreálna v narábaní s kompozíciou objektov a dialógov. Field in England strieda nádherne snímanú krajinu s blízkymi zábermi do tvárí postáv, na to hádže kilogramy halucinofénnej práce s kamerou, ktorá je samozrejme vďačným prostriedkom klimaxu a v neposlednom rade vie efektne vkopomovať, zo začiatku mnohokrát dosť neočakávané, makrozábery. .........Negatíva filmu sa objavujú v občasnej režisérovej neschopnosti určiť si kde-tu nejakú určitú hranicu, pri ktorej sa zastaviť. Avšak jedná sa o výtku minimálnu, čisto kozmetickú - nesmeruje k relevantným častiam, ale len k pár nepodareným vtipom v dialógoch postáv a podobným maličkostiam.......... O Field in England možno oprávnene hovoriť ako o snímke mimoriadne hustej, bohatej najmä po stránke štylistickej a výrazne kontroverznej. Táto "cesta rozkladu" naprieč krajinou (v základnej téme sa snímka môže podobať na Herzogov vizionársksky boom Aguirre, der Zorn Gottes, avšak poetika aj jazyk oboch filmov sa pohybuje niekde inde) vo forme "tripu" Je bujarou hrou s nábehom ku kultovému charakteru (bez rizika zneužitia tohoto termínu), ktorá naplní a (ne)príjemne dezorientuje skôr skupinku než skupinu divákov a spoľahlivo prefiltruje kinosálu. (07.09.2013)

Černobílá nuda, která se neustále metamorfuje a děje se v ní co chvíli něco úplně jiného než doposud. Bez nějaké promyšlené návaznosti, prostě se to stane. Občas se tam objevil nějaký drobný vtípek, občas se lehce zafilozofuje, ale víc kladů v tom nevidím, snad ještě kromě kamery, nějakých mraků a toho faktu, že se to vlastně celé odehrává na poli. Jinak to je ale strašná nuda s nesympatickými postavami (a je celkem vtipné, že ta nejsympatičtější je nakonec ta, která umře hned v prvních 10 minutách (btw, hrál ji Julian Barrett a naprosto perfektně) a nezajímavým dějem, ve kterém se může nezávisle na sobě stát úplně cokoli. Nelíbilo, nebavilo. 2* (26.02.2020)

Podľa tých extrémne rozporuplných prijatí som čakal, že Field in England sa dá buď milovať alebo nenávidieť, ale ja sa nemám problém zaradiť do toho stredu. Režijne sa tomu nedá moc čo vytknúť, čiernobiely vizuál mi tu vyhovoval, atmosféra tiež nie je zlá, či už po stránke dobovosti, ale aj trochu tej tajomnosti a určite musím pochváliť viaceré vizuálne nápadité sekvencie, tie stroboskopické scény sa mi dosť páčili. Ale dejovo to išlo dosť mimo mňa, mám rád tieto umelecké filmy, pri ktorých treba aj zapojiť rozum, ale tentoraz som tomu nielen, že ani moc nerozumel, ale film vo mne ani nedokázal vyvolať potrebu začať premýšľať. Už niekedy po tretine filme som vedel, že toto nebude nič z oblastí, ktoré ma aspoň trochu zaujímajú a tak som vlastne len vypol a zameral sa skôr na formálnu stránku filmu. A problémom sú aj postavy, je ich tu len pár, ale vôbec nikto si ma nezískal a dokonca sa mi aj mýlili, ale uznávam, že toto je už môj problém. Ale aspoň mi to celé ubehlo až prekvapivo rýchlo, síce tu vlastne len celý film pár mužov niečo riešilo na poli, ale nemal som pocit, že by sa to zbytočne predlžovalo, stále sa niečo dialo a tak som sa nestihol začať nudiť. Takže určite sa nevyhnem pocitu sklamania, od originálnych umeleckých filmov vždy čakám, že ma budú baviť, čo sa tentoraz tak moc nevydarilo, ale na ten priemer mi to bez problémov stačí. 56% (27.09.2016)

Stejně jako experimentální filmy, ani v Pole v Anglii (experimentální kromě formy rovněž formou uvedení – paralelně do kin, v televizi, na VoD, DVD a BD) nelze dost dobře posuzovat na základě příběhu a způsobu, jakým je vyprávěn. Nesejde na době, místě ani žánru, na tom, zda postavy bojují za parlament nebo za krále (ani za jedno). Namísto toho, oč postavám jde, má jistou váhu to, co se jim děje. Podstupují-li určité odpoutání se od sebe samých, film se společně s nimi oprošťuje nejen schémat vyprávěcích, ale vůbec od vzorců, pomocí nichž uchopujeme a do smysluplného tvaru formujeme realitu. Wheatley dělá s vizuální složkou filmu něco podobného jako Strickland se složkou zvukovou v Berberian Sound Studiu, když si pohrává s referenční hodnotou obrazů. Opět nejde o manýristickou provokaci. Hlediskové záběry, extrémní detaily a znemožnění základní časoprostorové orientace stále více matoucím střihem odpovídá proniknutí do mysli člověka prodělávajícího na základě mezní životní zkušenosti proměnu vnímání. Orientovat se od chaotické úvodní scény můžeme přednostně pomocí zvukové stopy, jejíž „sdělení“ ale vzhledem k ambivalentnímu míšení elektronické hudby, středověkých bubnů a lidových písní také nejsou jednoznačná. Pole v Anglii velmi nápaditým a sugestivním, třebaže pro mnohé nesnesitelným způsobem zpřítomňuje svět převrácený naruby. Unikátní je především tím, že nám vykloubenou realitu nejenom ukáže, ale rovnou nás nechá ono vykloubení prožít. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ancientone (09.07.2014)