Díra u Hanušovic

Takový že je náš venkov? Hmmm, znám jej sice jen z prázdnin u babičky, kam mě rodiče z Prahy posílali. Přiznávám, není to včera, ale že by se venkov tak změnil, co jsem tam nebyl? Asi ne. Nebo jestli to takhle chodí na Moravě? Možná jo, když to pan Krobot tak dobře zná, vzhledem k tomu, že je ze Šumperka. Spíš mám dojem, že si pan Krobot léči nějakou osobní frustraci z dětství, kterou nosil zamčenou kdesi hluboko v sobě celá léta, schovaný za maskou drsoně, ale s ubytkem mentální síly se rozhodl, že konečně sejme to břímě ze svých beder. Bohužel si k tomu vybral populární médium, díky kterému se s námi všemi o svou frustraci podělil. Zbytečně vulgární, nevtipný, nezajímavý, nedramatický film, který mě inspiroval jen k tomu, abych jej nikomu nedoporučil a co nejdříve na něj zapomněl. (19.01.2015)

Místy nepoživatelné. Krobot si může být jistý, že na jeho případný další film už nikdo nepřijde. Nikdo mi nenamluví, že před natáčením dostal do ruky scénář, tomu prostě nevěřím a papír s nápisem "postava čumí do blba a žvýká chleba" se za plnohodnotný scénář považovat fakt nedá. Každopádně bizarnější vesnická sestavička tady ještě nebyla a to jsme na vidlácké komedie/dramata, jakožto mistři světa v čumění přes plot, národ nejpovolanější. (29.01.2015)

Jak tvrdí sám Krobot, je tento až mystický kus zasazen do podhůří Jeseníků, dramatického a fotogenického to prostředí, protože diváka tuze láká a Krobota to zřejmě lákalo taky. Bohužel musím konstatovat, že vzletné vyprávění ve stylu Bohouše Hrabala nepřichází a Krobot si obrazně sere do vlastního hnízda. Nejenže poslouchat nucený dialekt, který cedí pražští herci přes pysky, je jak házení skla do popelnice, ale příběh má co do smysluplnosti a zábavnosti asi tolik, jako mistrovství v žehlení kapesníků na přesnost. Nedá vám to naprosto nic. Jen nicneříkající vzorek bezcenného života neznámých nesympatických lidí z nějaké prdele, která by mohla být prakticky kdekoliv, nejen na Jesenicku. A tak z původně zamýšleného regionálního dramatu vzniká jen tupá komedie o buranech z vesnice. 30% (08.11.2021)

Už si to někdy dělal na posedu? Tož toto nebylo nakonec až také zlé. Jako sonda do oblasti jak se určitě nežije, ani nepřežívá, ale spíš hnije zaživa v jisté řiti kdesi v ČR je to i celkem poučné dílko. Samozřejmě, že je to přehnaný a záměrně nadsazený, ale i přesto člověka zamrazí v zádech při myšlence, že by i něco z toho mohla být pravda...Každopádně určitě je trochu na škodu, že se tu fakt nedá najít nic jako souvislej příběh i když se asi jedná v tomto případě o záměr. No tentokrát zůstanu zcela neutrální.55% (14.12.2014)

Absence celistvého děje, pomalé tempo a povětšinou zcela statická kamera podtrhují minimalismus a banalitu moravské vesnice a odrážejí v sobě klid a loudavý životní styl jejích obyvatel. Miroslavu Krobotovi se podařilo beze zbytku realizovat jeho jasnou vizi, což dokládá jeho tvůrčí a režisérské schopnosti. Nicméně nejde o vizi zrovna dvakrát zábavnou, neboť úspěšné zachycení atmosféry zapadlých koutů Jesenicka prostřednictvím několika fragmentů z osudů svérázných vesničanů nestačí na celovečerní film. Také nečekejte žádnou komediální řachandu. Jde o realistický pohled do mikrosvěta jedné vesničky a zároveň o autorské vyjádření Miroslava Krobota, který si svým prvním vlastním filmem ostudu rozhodně neudělal. Leč jistou míru zklamání zakrýt nelze. (08.07.2014)