Na mliečnej ceste

Naprosto ulítlá love story na pozadí válečného konfliktu kdesi na Balkáně. Ovšem takový prostě Emir Kusturica je a tak ho mám ráda, včetně nádherných scenérií a úžasné muziky. Sice se tu najde pár vizuálních šíleností, za které bych mohla dát nižší hodnocení, jako když ústřední zamilovaná dvojice letí vodopádem, ale celkově jsem se skvěle bavila a to je myslím podstatné. Navíc některé zobrazené situace mě přiměly i k hlubšímu zamyšlení. Abych byla konkrétní, tak třeba, co vlastně symbolizoval had objevující se převážně ve vypjatých momentech filmu? Vykládat se to dá mnoha způsoby... (16.04.2020)

Tenhle nový Kusturica by mohl být opravdu skvělým filmem, nebýt dvou problémů. Jednak velice častého a velice špatného užití CGI (ten had vypadal opravdu, ale opravdu naprosto příšerně) a jednak přítomnost mnoha momentů, kdy se celý ten magický realismus, který krásně funguje, bortí a přechází téměř v "troškovsky" nablblou komedii, ve které skáčete salta u rakousko-uherských hodin a necháváte se honit přiblble hloupým komandem vojáků. Je s podivem, že se tyhle dva světy mohou protínat, ale Kusturica to Na mléčné dráze dokázal. Film má mnoho opravdu skvělých momentů, které fungují jak z režijního hlediska, tak i z emočního. Chemie mezi Kusturicou a nestárnoucí Monicou Bellucci je cítit až do sálu. Bohužel v mnoha jiných chvílích jsem ale nevěřícně kroutil hlavou a litoval, proč celý film nejede v trochu soudržnějších kolejích. 6/10 (06.04.2017)

Když se kamera zaměří na slepici, která se líbí sama sobě před zrcadlem a pořád před ním poskakuje, tak jsem si říkal, že to je ten Emir Kusturica jak ho znám. Postupem času jsem ale pochopil, že tu chybí klasický Emirův vtip. Některé záběry jsou úchvatné, jiné postrádají důvod. Pak ale dorazil závěr a já zíral. Uznávám, že Na mléčné dráze má něco do sebe. Kdyby si odpustil digitální efekty, které celý námět dost ztrapnili, bylo by to lepší a klasičtější. (23.06.2021)

Výrazne ubudlo humoru v porovnaní s predchádzajúcimi filmami Emira Kusturicu. Pritom téma minimálne rovnako vážna ako v Undergrounde (hádam najznámejšom režisérovom filme). Končiaca občianska vojna v bývalej Juhoslávii. Po podpise mierových zmlúv sa schyľuje k návratu mužov z bojiska a svadbám. Svadbám odloženým pre sľuby mužov, že ženiť sa budú po vojne. Svadbám odloženým pre narukovanie. A nakoniec svadbám dojednaným vďaka pašovaniu žien. Dozvuky besnenia pokračujú. "Mierové jednotky" v spojení s miestnymi zapredancami vybavujú vraždením a rabovačkami súkromné ublíženia vojenských papalášov. V takomto prostredí sa rozvíja príbeh dvoch vojnových obetí. Nosiča mlieka s traumou (otca mu zavraždili v jeho prítomnosti) a utečenkyne zo zajateckých táborov, pôvodom z Talianska. Téma zaujímavé. Spracovanie fantazijno - hravé, kusturicovské. Tak prečo len tri hviezdičky? Jednoducho: chýbajúci (takmer až nulový) humor, prestrelené až nudné zvieracie motívy (megahad), opakovanie scénok vedúce k nude, plytké plynutie deja (v rámci úteku z lásky sa odohráva len útek z lásky, ale trvá to hodinu a štvrť), hudba dobre známeho balkánskeho dychovkového strihu, no tu bez vypaľovačiek ako boli v Undergrounde alebo v Čiernej mačke, bielom kocúrovi. (08.06.2020)

Říkám si, že mé komentáře jsou často moc ukecané, rozpitvávající, rozvleklé. Ať tedy za mě dnes mluví jiní. PERLIČKY ZE ŽIVOTA: Přepis náhodně odposlouchané konverzace skupiny diváků stojících u stojánku s kinoprogramem, odkud jsem si brala filmové brožury. Mladý kluk, asi dvacetiletý studentík : „První půlka filmu byla lepší…“. Jedna slečna ho doplnila: „…ale konec byl moc brutální.“ (Abych nespoilerovala, tak dodávám jen, že kromě jiných brutalit například miny na zaminovaném území vyhazovaly do vzduchu stádo ovcí a na zem zpět dopadaly roztrhaná a popálená těla zvířat). Jiný mladík: „Závěr se mi právě líbil nejvíc. To bylo prostě boží! Co proti tomu máš?“ „ Mně se tam líbila krajina, výjevy z vesnickýho života, ten předsvatební tanec …“, dodala zase jiná holka. „Já souhlasim s Míšou. První půlka byla fakt lepší. Druhá půlka byla nuda. No nic, běžím na zkoušku,“ poznamenal pátý studentík.- A TY SE PTÁŠ CO JÁ (NA TO ŘÍKÁM ÚPLNĚ SAMA ZA SEBE)? No dobře: Ze začátku jsem se párkrát zasmála. Ale i zde byla atmosféra nucená, těžkopádná, zdlouhavá, podobným vleklým kouskům říkám poctivě vypocenej film. Statečně dokoukaný do konce. Emirova poetika se mi jinak moc líbí i jeho filmy. Některé scény krásné. Tohle bylo přesto jako celek oproti některým jiným E.počinům chabé. Nevtáhlo, nestáhlo mě to dovnitř. Pověstná zábavná bizarnost vynuceně, neupřímně umělá. Jako více věcí zde jen tak na oko, na povrchní efekt. Až na ten poetický ohňostroj barev, stínů a obrazů na plátně a také na bezvadnou muziku (hudba: Stribor Kusturica) jsem jeho bezprostřední, živelnou filmovou řeč příliš nepoznávala. Promiň, Emire. (27.06.2017)