Orfeova pieseň

Gaimanova Sandmana jsem měl vždy za nezfilmovatelné dílo - za něco, co by se filmaři ani neměli pokoušet uchopit. Jenže pak přišli mladí slovenští tvůrci a vyvedli mě z omylu. Ačkoliv se jedná o studentský film, velmi mile mě překvapila kamera, střih i herecké výkony. Mladí (h)umělci z pražské FAMU by se mohli (a měli) jezdit učit do Bratislavy, jak se to dělá. Juraj Hrčka mě mimochodem neuvěřitelně překvapil. Jen málokdy člověk narazí na herce, který dokáže opravdu syrově hrát pohledem a držením těla, aniž by teatrálně přehrával - Jurajovi jsem jeho Davida beze zbytku věřil. Zajímavost: Hlavním motivem filmového příběhu je sice krátký příběh ze Sandmanovské série Fear od Falling, nicméně Davidova divadelní hra si vypůjčuje děj z The Song of Orpheus. Na začátku filmu je také drobná narážka na Shakespearovy hry Sen noci svatojánské a Bouře, které mají v Sandmanovském universu zvláštní význam (Shakespeare je k jejich napsání inspirován právě Sandmanem/Morfeem). (27.02.2014)

Název si sice Orfeova píseň půjčuje odjinud, ale je to zpracování příběhu Fear of Falling. Někdo by mohl mít problém se zasazením sandmanovské povídky na Slovensko, ale funguje to výborně a především - povedlo se zachytit to hlavní, totiž atmosféru předlohy. Navíc je to dobře zvládnutá filmařina s fajn herci a podkreslující hudbou i obstojnými triky. (22.04.2016)

Na studentskej film o (pouhých!) čtyřiceti minutách neuvěřitelně luxusní a opojná záležitost, která si mě získala hned v prvních dvou minutách. Herecky je to super, příběh chytl za srdce a trefil se do nálady a Sandman vypadá úžasně. Prostě a jednoduše Roman Gregorička a spol. jsou neuvěřitelný frajeři a nezbývá, než doufat, že další filmy budou stejně skvělý. Velký dík časopisu Pevnost za tenhle hodně, hodně příjemnej dárek. (26.02.2014)

Film mnoha nálad. Najzaujímavejšia na tom celom je samozrejme postava tajomného pána v pozadí (jeho meno schválne nevyslovujem, aj keď je uvedené v obsahu) a ten ovplyvňuje hlavnú postavu a jej vnímanie. Čo presne je myslené doslovne a čo nie, vedieť nechcem, takto je to lepšie. Jeden slávny režisér raz povedal, že ho udivuje koľko skrytých zmyslov a významov našli v priebehu rokov diváci v jeho diele, pričom on sám to tak nemyslel. Orfeova pieseň je film zo života, fantasy zo života, film o realite a jej ovplyvňovaní, o sebadôvere a jej znovu nadobudnutí. Autor si pomáha humorom a skoro hororovými pasážami, pričom ani jedno nekazí vyznenie a nepriamočiaro vedie k finále, ktoré mohlo byť o čomkoľvek. V tom to je, autor vie o čom chce rozprávať a vďaka odbočkám a nadprirodzenu, dáva svojmu dielu ďalšie rozmery, ktoré možno ani sám neplánoval. Herci a triky, nie úplne dokonalé, avšak nato že ide o snímku spichnutú takmer na kolene a nato z akých minimálnych prostriedkoch vznikala, mi je tým ešte sympatická. Žiadna póza, uvedomelosť vlastnej nedokonalosti a na záver troch povzbudenia, ktoré mnohí potrebujú (píšem v tretej osobe, pretože to vo filmoch rád nemám, ale vďaka nevnucovaniu, mi to tu nevadilo). Takže študentský film, zázraky nečakajte, ale je to príjemné... PS: Čarodej z WC Landu začal písať scenáre, prajem mu to a snáď zostane pri menších dielach, pretože na Slovensku akčňáky nepotrebujeme, rovnako ako filmy z dediny. A ak sa z neho raz naozaj stane slovenský Wes Anderson, snáď zo mňa, vole, urobí aspoň skriptku (smajlík) (19.12.2013)

"Někdy se vzbudíš. Někdy spadneš a zabiješ se. A někdy se z pádu stane let." Prihliadnuc na to, že ide o bakalársky film, ktorý je inšpirovaný pre mňa úplne najzásadnejším komiksom od milovaného spisovateľa, celkom príjemné prekvapenie. Morpheus je vizuálne zvládnutý tak spolovice, ale hanba to nie je, tie jeho oči sa mi veľmi páčili. DVD som dostala spolu s Pevnostou ale vôbec sa mi nechcelo pozerať si to v kompe a potom to zrazu premietali na SlavCone aj s následnou diskusiou s tvorcami, ktorá bola nečakane zábavná. Btw, Hrčka má ako Orfeus na úplný záver filmu geniálny make-up. (SlavCon - 25.4.2014) (10.05.2014)