Vyššia moc

Až na ten přespříliš vykonstruovaný konec vynikající severské vztahové drama. Původně to vypadalo, že Ruben Östlund chce svým filmem přispět k debatám o krizi rodiny, nakonec jeho film vypovídal spíše o krizi mužské role v současném genderem a politickou korektností znásilněném světě. A také o současné Evropě, v jejímž pohodlí lidský rod naprosto degeneruje, příroda je zkrocená, zima už neznamená smrt, dokonce i velehory jsou bezpečným místem pro rodiny s malými dětmi, všechno jsme si tady v Evropě ochočili a ono si to ochočilo nás. Dobře jsem si ten rozdíl uvědomil třeba na Novém Zélandu, kde ve stejně blahobytné společnosti ještě stále funguje pocit sounáležitosti a jakési vyšší odpovědnosti za osud druhých, jelikož nikdo nikdy neví, kdy udeří zemětřesení, přijde tsunami, zaúřaduje nevyzpytatelný Tichý oceán...a člověk bude odkázán na pomoc druhého. Tohle v dnešní Evropě naprosto chybí. Nadbytek a absence strachu nás rozkládají zevnitř. Filmu Rubena Östlunda pak ovšem trochu chybí odvaha postavit se kánonu politické korektnosti, rozpad vztahu a partnerský rozkol nakonec onou scénou ve vánici na sjezdovce uhladí a scénou v autobuse uhne úplně někam do absurdna (ta pochodující masa mi svou kolektivistickou vizí připomněla komunistické budovatelské filmy 50. let...akorát tady nepochodovalo dělnictvo vstříc dějinnému optimismu, nýbrž střední třída na sešupu dolů...za všechno totiž můžou diletantští řidiči autobusu...). Stejně tak aby se neprohřešil ani náznakem úlitby ke komerci, pečlivě v celé mizanscéně vymazal jakýkoliv náznak product placementu, zmizelo všechno firemní, loga z bund, lyží, lyžařských brýlí, helem, oblečení...a je to tak nápadně anonymní, až to bije do očí...svou sterilitou... (11.02.2015)

Povedzme si to hneď na začiatku na rovinu. Podobných príbehov sme už videli nespočetne. Zo zdanlivo banálnej záležitosti sa postupne vyvinie manželská kríza. Tým pádom sa nedá vyhnúť určitej predvídateľnosti, keď napríklad v tomto prípade ma dej minimálne prvú hodinu ničím neprekvapil. Najskôr reagujú deti, potom sa udalosť začne rozkladať v hlave manželke a nakoniec manželovi. K tomu sa pridá nejaký pár, ktorý je toho svedkom, vyjadruje sa k tomu a nakoniec sa infikuje Vážne to nie sú spoilery, inak to totiž ani nejde. Lenže v mantineloch určených scenáristom to skvele funguje, všetko je presne načasované, humorné situácie sú skutočne vtipné a trefné a predovšetkým tu máme to nádherné prostredie. Bergmanovsky a Nicholsovksy ladená dráma na horách funguje skvele. Lenže možno práve spomínané kapacity by s postavami urobili asi väčšie hogo fogo. Keď už by ich mali v snehu, tak by na nich nenechali nitku suchú. Záver je podľa mňa mierne kontroverzný. Zámer je jasný, len neviem, či tá situácia nesvedčí skôr o opaku, to je ale na diskusiu, kto sa zľakol a kto nie. (09.10.2014)

Vlastně zatím u žádného podobně laděného švédského a/nebo dánského filmu se mi po jeho skončení nestalo, že bych byť i jen na moment pochyboval o věrohodnosti libovolném segmentu odvyprávěného děje. Chápete? Seveřani prostě tyhle ryzí seriózní dramata umí podat tak, jako že se všecko to hnusný fakt stalo, jen to zrovna náhodný kolemjdoucí bezchybně natočil na kameru. (12.03.2017)

Těžce psychologická záležitost, která se však díky přehnaně artovému zpracování tváří až zbytečně snobsky. Ono známé "méně je někdy více" by zde platilo dvojnásob. Druhá půlka totiž jede už pouze ze setrvačnosti, kterou umocňují předlouhé statické záběry bez hudebního podkresu, pokud tedy nepočítám nahodilé miniúryvky Vivaldiho Four Seasons. Závěr sice s výhradami beru, ale atmosféře a průběhu by rozhodně více slušel nějaký - řekněme - méně konvenční. 70% (02.02.2015)

„KDE JE TÁTA?…“ /// Östlund, kráčí za svým cílem klidným tempem. Tím cílem je psychologická sonda, od který jsem vočekával víc, než jsem měl. Po prvním lyžovacím dnu přichází lavina, na kterou lidi (asi) reagujou instinktivně. Ne každej má instinkt zabijáka (no dobře, tak hrdiny). Začíná se rozehrávat rodinný drama, který díky dalším postavám vypovídá i o jinejch věcech (sociální kontext?). Ale já se těšil na tu rodinku, páč manželství je složitá instituce i bez lavin. Beru i ten filmařskej přístup. Statický záběry, nebo záběry „vo ničem“, který maj k něčemu (asi) sloužit. Zas takovej frajer nejsu, takže jim to moc nežeru, ale proč ne, ten Vivaldi není špatnej. Posloucháme Ebbu, sledujeme její rozpaky či frustraci z nastalý situace. Jinej úhel pohledu má Thomas. My víme, kde je pravda a škoda, že atmosféra, která se dá krájet nevydrží dýl. Voni toho tady totiž řešej zbytečně moc. Navíc jediná schopná postava je Ebba. Thomasův charakter se vyvíjí dobře, ale pak mě přestal bavit. Pak ta záchrana… to je spíš trapnost. Očekávání splněno na půl. Čekal jsem víc psycho, nějakou filozofii či snad studii člověka, ovlivněnýho nepříjemnou událostí. No nic. Asi si budu muset prožít něco svýho… (což by neměl bejt problém. Su ženatej…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, proč mě stará přihlásila na lavinovej kurz. 2.) Zjistím, že ani přežití laviny nezajistí šťastnej život. 3.) Thx za titule ,,jneck“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.02.2015)