Opri rebrík o nebo

Dokument můžem hodnotit podle zpracování a výběru tématu. Dokumentaristka zaznamenala příběhy lidí, kteří snad už ani nejsou na okraji společnosti, ale už přes něj přepadli a faráře, který se je sysifofsky snaží vrátit zpět. Tyhle mnohdy marné snahy prokládá záběry překrásné, velkolepé, ale odtažité krajiny. Stále se bude střídat jaro s létem, podzimem a zimou. Svět se neochvějně opakuje a pranic se neohlíží na to, jak my v něm prožíváme své krátké životy. Ale tenhle farář ano. Snaží se vzdorovat nevyhnutelnému. Pomáhá takovým, kteří si snad ani nedokáží uvědomit, co pro ně dělá, a jak se tím sám ničí. ___ Takže zpracování dokumentu je dobré, a i když není originální, funguje. Zato výběr tématu je neskutečný. Ten muž jakoby sem přišel z jiné doby, rozhodně žije jinými pravidly a morálními apely, než kterými se řídí dnešní doba. Takhle bych si představovala proroka. Pomoc zoufalcům, alkoholikům, feťákům, kriminálníkům a násilníkům ho evidentně rve kus po kuse, ale on přesto vytrvává. Možná jeden z deseti, možná jeden ze sta se dokáže díky jeho pomoci postavit na vlastní nohy. Ale i kdyby to byl jen jeden jediný: bylo by to málo? I kdyby to nebyl ani jeden, ale už to, že aspoň na nějaký čas dokáže přimět zoufalce, jichž se zříká i vlastní rodina, aby se o něco snažili, je přece zázrak. ____ Ostatně, když v některých případech vidíme, z jakých poměrů ti lidé pocházejí, kdo by měl mít tu odvahu je soudit? Příšerná, děsná scéná, kdy jde kdysi do děcáku odložená dcera navštívit svou matku do romské osady a matka jí nejenomže nepozná, nevzpomene si ani na její jméno a jediné, co ji zajímá, jestli by jí tahle dávno opuštěná dcera nedala nějaké peníze. Au. ___ Farář není jednoduchá svatouškovská osobnost. Evidentně ví, o čem je život. Sám žije s vlastními démony. A ano - je to sex. Nemyslím nějak lacině, podle všeho mu bolestně schází intimita s někým druhým. On není žádný bledolící éterický světec, je to zcela jasně pořádný chlap. Takže tohle ho musí přímo mučit, proto někdy jeho tak prudké až nenávistné odsudky, když se někteří z jeho schovanců sblíží. Když jsou to navíc osoby jednoho pohlaví, tak je jeho káravý projev přímo žumpa nechutností. On sám se toho musel vzdát, spíše odervat si z těla, takže se urputně snaží sex odsoudit jako něco odporného. Ach, pane faráři, tady byste měl mít víc pochopení. ___ Ale, kdo já jsem, abych soudila? Farář odevzdal sám sebe (on by asi řekl, že s pomocí boží) úkolu, který by si téměř nikdo na sebe dobrovolně nevzal. Je nadějí a možná i spásou pro ty, které se my snažíme ani nevidět. Jestli tohle není cesta následování Krista, tak už nevím, co jiného by to mohlo být. (31.03.2016)

Marián Kuffa je pán, o tom není sporu. Jen jsem si celou dobu říkal jestli nebalancujeme na hranici sociálního kýče příliš dlouho. Přece jen obrazy Mariána na koni, po boku svého věrného psa a Tatrami před sebou, jsou až příliš silné a ve výsledku až příliš kontrastují s intimním vyprávěním Jany Ševčíkové. (28.10.2014)

Marian Kufa je jeden z mála lidí, kteří svůj život plně obětovali druhým. Když na něco od něj natrefím, rád si poslechnu, shlédnu. Protože tento muž mluví z praxe. NEHODNOTÍM PANA KUFU, nýbrž tento film, který jsem si koupil s velkým očekáváním - a byl jsem zklamán. Autoři zde zachytili pouze ponurou část a osudy lidí, kteří jsou v onom centru nekonečně, a stále pesimističtí. A nevím, jestli to tak je, ale z tohoto filmu to vypadá, že je Marian zasvěcuje jen do náboženství - naučené modlitby a žádný vztah s Bohem. Problém je doufám opravdu jen ve střižně, že vystřihli lidi, kterým to duševně pomohlo, kteří už došli Božího pokoje. Ale za zpracování tento film (nebo i realitu?) nemůžu hodnotit kladně. Mohu jen doufat, že hodnotím opravdu jen tvůrce, kteří vybrali z 5ti let sběru zrovna tyto neutěšené záběry. Marianovi přeji mnoho sil, Boží lásky a moudrosti pro další práci. (21.11.2018)

To vás tak jednou bůh zachrání před smrtí a vám dojde, že mu to musíte splatit. Koní, horolezení i jiných věcí se vzdáte, s ženami a touhou po dceři je to těžší, ale i to z vděčnosti a lásky k bohu zvládnete. Založíte dům pro všechny, jejichž život se dostal někam, kde být nechtěli a hlavně nechtějí, dům, který slouží jako přechodná stanice mezi protidrogovými a protialkoholickými léčebnami, pasťáky, vězeními, ulicí...a snad normálním životem. I zloděj, který se "pokusil o útěk z vězení, při kterém bohužel bylo zabito 5 policistů" patří mezi "chlapce" tohoto skvělého faráře, geniální osobnosti, která se všemi obyvateli útočiště jedná s respektem, ale zároveň s určitou přísností schopnou motivovat a posunout každého v další cestě životem. Ve volných chvílích řeší problémy romských a jiných komunit v okolí Popradu a pořádá bohoslužby. Jana Ševčíková tohoto neskutečně akčního a úžasného člověka, jež ke každému přistupuje s obrovskou dávkou lidskosti, a který je vlastně jedním ze všech kolem, spolu s jeho komunitou zachycovala po 5 let a určitě stojí za to si těch 5 let s nimi prožít aspoň na plátně... (05.07.2014)

,,NÁDYCH, VZŤAH K BOHU A VÝDYCH, VZŤAH K BLÍŽNEMU. NÁDYCH, VÝDYCH. ČO SA UČÍŠ V ŽÁKOVCIACH? DÝCHAŤ.“ __ V porovnaní so ,,Všetkými mojimi deťmi“ ide o ešte lepší pohľad na život Mariána Kuffu a jeho chovancov v Žákovciach, idúci skrze mapovanie neľahkých životných peripetií niekoľkých postáv poriadne na dreň. Pred sledovaním som mal približnú predstavu o tom, čo uvidím a vo výsledku sa moje očakávania nielen naplnili, ale v niektorých ohľadoch boli dokonca prekonané. Je hrozné pozerať sa na tie primitívne, zaostalé a pologramotné existencie, ľudí už v tvári strhaných alkoholizmom i rodenou degeneráciou, ktorých už nič dobré nečaká, no oni sa neprestávajú pretĺkať svojim biednym svetom. Načo im ďalej žiť? A predsa ma režisérka v závere milo prekvapila, ako sa niektorým z nich podaril (možno načas) návrat do života. Odvážne taktiež ukázala, ako sa na Kuffovu hlavu občas znesú aj ostrejšie slová, keď sa snaží pomôcť v integrácii rómskemu etniku, ktoré si pritom jeho snahu niekedy necení (,,Ty si farár? Ty si hovno! Ty nie si farár!“). Na výslednom hodnotení sa podpisuje aj technické spracovanie v práci so zvukom, strihom a s kamerou vytvárajúcou viacero monumentálnych obrazov. Zábery zhora kedy Kuffa jazdí s koňom po krajine takmer ani nepripomínajú slovenské reálie a skôr sa ponášajú na dokument zo života nejakých východoázijských kočovníkov. Posledné dva zábery sú doslova ohromujúce a presne definujú Kuffovu outsiderskú osobnosť. Najprv záber kedy ticho rozjíma počas modlitby a napokon ten, kedy na koni miery do hmly a akoby sa strácal v prázdnote. Lenže aj v nej čosi je. (406. hodnotenie, 28. komentár k filmu) (25.02.2020)