Božská Florence

+2* životopisný příběh téhle netalentované mecenášky umění mě rozhodně nevzal u srdce. To že svým nejbližším celý život lžete do očí a obhahuje se tím, že je to pro jejich dobrotu, mi je proti srsti. Ani jiným způsobem to není zvlášť zajímavý snímek. Sice se tam chvilkami zasmějete, zejména na úkor "umělkyně", ale přesto to není film na víc než 2 hvězdy - takže od něj víc nečekejte. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (22.01.2017)

People may say I couldn’t sing but no one can say I didn’t sing. Film o krásné, křehké ženě, které vše, co dělala, dělala s neuvěřitelnou vášní, s oddaností, se silou, která bořila vše, co ji přišlo do cesty. Protože to, za co se bila, bylo to, co ji naplňovalo, co ji drželo celá léta při životě. Hudba. Zpěv. A ačkoli ji mnozí lidé nazývají nejhorší zpěvačkou na světě, já se ji klaním za to, jak neuvěřitelně uvěřitelně a lidsky zpívala, protože to dělala, jak nejlépe dovedla. Bravo Florence. Bravo. (13.02.2020)

Člověka občas popadne trudomyslnost, když se zamyslí nad tím, kam filmařsky spěje Hollywood. Jenže pak člověk v kině narazí na film, jako je Božská Florence, a vzplane v něm aspoň malá naděje, že ještě není všem dobrým dnům konec. Scénář se vyhýbá tomu, aby děj stavěl na konfliktech mezi postavami, a možná právě to je to, čím je tak silný. Jedná se o místy úsměvný, místy vážný příběh ambiciózní ženy, která moc chtěla, ale neměla dáno. I v Česku se lze setkat s lidmi, kteří pořádně nic neumí, ale jejich obranné mechanismy jim prostě brání přiznat si to (namátkou třeba Metrix Steel nebo Martin Beck, kteří jsou ale co do oblasti umění úplně jiná liga než Florence Foster Jenkins). Celé to podtrhují excelentní herecké výkony ústřední trojice, zejména Meryl Streep. (1 135.) (29.08.2016)

Po francouzské Marguerite jsem tomuhle skoro ani nechtěla dát šanci, jenže to herecké obsazení bylo až příliš lákavé, takže jsem to zkusila a nelituju. Bylo to všechno, v co jsem doufala, že bude onen francouzský film. Bylo to svižné, vtipně napsané a hlavně skutečně dobře obsazené, všichni tři hlavní hrdinové to zahráli skvěle a pro mě byl největším překvapením Simon Helberg, kterého jsem si snad užila úplně nejvíc. Až jsem si na konci filmu ale říkala, jestli si Meryl nezničila natáčením hlas (a jak se vůbec dá zahrát, že někdo neumí zpívat, když to ve skutečnosti umí, je záhada, klobouk dolů). Zasloužené 4* (21.02.2017)

Po Máma Mía jsem si myslel, že mne Meryl Streep už těžko něčím překvapí. Ale má dlaší bod, protože tohle mně dostalo! Opět tu s lehkým úděsem sleduji, že leckdo zde hodnotil samotnou Florence Foster Jenkins, případně zpěv M. Streep. Bohužel o tom ale ten film nebyl. Ačkoliv dobu čtyřicátých let miluji, mám z hudby rád to co se tehdy hrálo v rádiích, tedy jazz a swing a i když se samozřejmě pouštěla i klasika, operní zpěv té doby nebo v té době zpívaný šel v klidu mimo mne. Tudíž jsem ani nevěděl o nějaké madam Florence. O to více jsem zíral na ten opravdu originální příběh. A zaujal mne. Těch rovin bylo více, jednak to byla bezmezná láska jejího muže, který by jí přinesl modré z nebe a nikdy by ji nebyl schopen ublížit a pak to byla jistá umanutost a snaha splnit si sen. Jistě, Florence měla peníze, podporu, to se pak sny snadno plní. Možná neměla zcela soudnost a nebyla schopna podívat se na své výkony kriticky, ale šla do toho srdcem. A to asi byl ten moment, který si diváci i posluchači přes zjevnou nedokonalost ba směšnost zpěvu uvědomovali. Inspirovala. Ukázala, že ne jen sexy navoněné krásky a idoly té doby jako Judy Garland, Kay Starr, Betty Grable ad. mohou zpívat z desek ale že to může být i někdo z ,,masa a kostí''. Avěřím, že si to uvědomovali všichni ti co děkovali z vysílání do zámoří a bojující Evropy. Vůbec celé to zpracování roku 1944 v Americe bylo parádní. Průmysl šlapal na plné obrátky, ulicemi velkoměst se proháněla nejmodernjší auta té doby a snad jen vysoká četnost uniforem všech ozbrojených složek signalizovala, že se Amerika někde daleko pere za lepší svět nejen v USA. Ačkoliv to byla jen kulisa, mně osobně velmi zasáhla radiorelace, jdoucí na pozadí scénky s Florence, kdy matka posílá Ukolébavku od Beethowena svému nezvěstnému synovi, který byl navigátorem a který je veden jako nezvěstný, když se se svojí osádkou nevrátil z jednoho náletu na Německo... I taková byla Amerika té doby. Každý měl někoho v rodině nebo znal, jehož blízký byl nezvěstný, nebo už bylo jisté, že se nikdy nevrátí... Řada lidí si myslí, že film byl takovou nějakou nepovedenou komedií, kdy toho k smíchu moc nebylo a za čas už nešlo se smát ani zpěvu samotné Florence. Já si myslí, že film je spíše drama a i když tam pár komediálních scének najdeme, není komedií. Obdivuji Meryl Strep, vše prý zpívala sama, včetně oné poslední písně, kdy bylo poznat, že umí zpívat a že je setsakra výborná herečka. Hugh Granta normálně moc nemusím, naštěstí přestal dělat tajtrdlíky v romantických komediích a tahle vážnější role mu sedla. Koneckonců, už má na ni léta... A tak tedy dávám za 4 vstupenky na koncert Florence Foster Jenkins pro niž byla hudba (stejně jako pro mne) neoddělitelnou součástí života. * * * * (05.07.2017)