Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jaro a léto roku 1968 bylo živnou půdou pro léta skrytou kontrarevoluci, které se během nestřežené chvilky podařilo zcela rozbourat zavedené, téměř po dvacet let v Československu nadšeně budované pořádky. Mladá žena (Zdena Burdová) je na konci srpna hnána rozlíceným davem chuligánů pod okna autobusu, poněvadž se rozhodne strhnout plakát hrubě urážející jejího manžela, neochvějného komunistu a náměstka v jedné osobě Balcara (Karel Vochoč). Zastání se jí dostane pouze od prokurátorky Ronešové (Jiřina Petrovická), která se rozhodne usvědčit a zažalovat pachatele i přihlížející oné neblahé události. Zásadová Ronešová nedbá osobních problémů (opouští ji slabošský manžel Karel) a vyráží do boje proti reliktům šťastně zažehnaného společenského hnutí, přičemž pravičácký obhájce Kahan (Martin Růžek) jí nemůže být soupeřem. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (63)

kornflakeska odpad!

všetky recenzie používateľa

Brilantní!! Ukázka toho, jak nikdy, nikdy, nikdy netočit žádný film. Ale bavila jsem se královsky, to se musí nechat. Hlášky typu: "Úplně jste zapomněli, že mám dneska svátek!!", "Nazývejte mě pouze paní profesorko nebo paní doktorko...", "To víte, lidi jsou zlí, i psa mi otrávili!", "Novinařina je poslání - pravdivě informovat a vždycky být při tom!", no, v podstatě každá druhá replika u mě vyvolala záchvat smíchu. ()

Marigold odpad!

všetky recenzie používateľa

Peklo na zemi, aneb mechanismy normalizace obnažené až samu hranici trapnosti, neumělosti a ideologického balastu, jehož křečovitost si díky absenci esenciálního nadšeni nezadá s kinematografií 50. let. Trapl zřejmě zapomněl, že nerežíruje rozhlasovou hru, herci jsou bohužel po většinu času vidět. Naprosto bizarně působí lyrické vsuvky, které matlají detailní záběry na kaluže, hroby rudoarmějců, růže a pekelný švorckovský přednes Jiřiny Petrovické. To, co se děje na rovině ideové, bych bez váhání označil za kolotoč pro mentálně zaostálé. Legitimizace srpna 1968 na obrazu socilogického vzorku spodiny, která zneužije tzv. "svobodu" k lynčování uvědomělých soudruhů a zamazávání vlastních hříchů z let 50., probíhá na tak kreténské úrovni, že uražen se musel cítit i dobový divák. Smutná skutečnost, že normalizační idelogie zcela postrádala svůdný utopický moment a byla založena na bohapustém falšování, tu vystupuje na povrch se vší obludností. Nicméně pokud odhlédneme od dnešních předsudků a sledujeme film jako dílo insitního pitomce, který chtěl vytvořit cosi jako satiru a společenské drama, jedná se o jeden z nejzábavnějších snímků v dějinách filmu. ()

Reklama

Mulosz odpad!

všetky recenzie používateľa

Přidávám se k udivení Woodyho, kterak je možné za toto dát i pět hvězdiček. Vše podstatné již Woody napsal, kromě toho, že jsem se u některých scén královsky sarkasticky bavil, mě jako právníka nadzvedl soudní proces a jeho formální vedení, to nemohl nikdo z tvůrců filmu nahlédnout do trestního řádu (vydaného v roce 1961 a platícího samozřejmě ve znění novel dodnes)? Člověku zůstavá rozum stát, co za tupost po všech stránkách se dá natočit. K uvedení filmové podoby díla se dlouho neměla ani bezedná studnice budovatelských a normalizačních filmů – kanál CSFilm. Zřejmě není divu, neboť jde o jednu z nejohavnějších zhůvěřilostí, která kdy u nás vznikla. Slovy Vladimíra Tichého v této hře a filmu „poprvé přišel československý autor s tématikou krizových let v rovině etického dramatu, které obnažilo morální defekty tížící dezorientovanou veřejnost. Ještě uprostřed kvasu doby reagoval na palčivý problém z nadčasového hlediska“. A aby aura tohoto díla byla dotažena k dokonalosti, nutno ještě uvést, že v roce 1978 získala československá kinematografie díky Traplově unikátu hlavní cenu Laceno d´Oro na XIX. mezinárodní přehlídce neorealistických (!!!) filmů v italském Avellinu. ()

woody odpad!

všetky recenzie používateľa

Uvědomělá prokurátorka jde tvrdě po iniciátorech lynčování bezbranné mladé matky a manželky funkcionáře, který se ty osudné měsíce nedal zviklat kontrarevolucionáři a zůstal neochvějně věren správnému směru. Kromě toho tato bolševička řeší rodinné problémy (manžel je slaboch chodící po bytě v zástěře, dcera je menší rebelkou). Hlavní herecká představitelka Jiřina Petrovická, toho času signatářka petice za udělení trestu smrti zrádkyni Miladě Horákové nám tak filozoficky deklamuje, že: "Člověk pro mě není samostatným ostrovem. Je pro mě součástí obrovského kontinentu. Každá smrt člověka mě tak uměnšuje." Oh, Gosh! Really Funny! pomyslel jsem si. Vše má pod taktovkou Vojtěch Trapl, pro něhož je tato legrácka debutem. Tento chlap je skutečným důkazem, že každý kdo měl v prdeli díru a dostatek bezpáteřnosti mohl v té době točit. Trapl ještě v 50-tých letech, jakožto vedoucí Krátkého filmu stál kupříkladu za propagandistickou zhovadilostí 'Běda tomu skrze něhož přichází pohoršení' o Čihošťském zázraku, v němž jsme se dozvěděli, že za vším stál proradný pámbíčkař, jenž hýbal provázkem s křížem (o tom, že ta rekonstrukce vypadá děsivě nepřesvědčivě a fušersky darmo mluvit). Po srpnu '68 povýšil a chtěl se odvěděčit. Pro diváka nejhorším možným způsobem - režírováním. Režíruje totiž - dají-li se tak nazvat jeho všechny postupy vyučované možná tak v prvním týdnu studia na FAMU - děsně neumětelsky a hrozně. Za všechny příkladu uvedu jeho nejčastěji využívanou metodu flashbacků jako z roku raz dva - přiblížení na detail postavy a následné rozostření, zamlžení. To prosím použije asi pětkrát. Vyprávění mu nic neříká, nemá šajna jak točit (mikrofony v záběru nejsou vyjímkou). Nejhoší jsou jeho pokusy o poetický nádech. Mladá belerína v parku s prostřihy na zručící vodu v potoku a hlavně scéna kdy maminka s chlapečkem kladou věnce na pomník Rudé armády osvoboditelky, načež se rozezní hitovka Svatá válka od Alexandrovců, prokládáno záběrem na rudou růži... Sál explodoval smíchy. Herci toporní a scénář otřesný, jelikož je to zase Traplova práce. Vzpomenuto a rozcupováno je vše související s Pražským jarem - 2000 slov ("Demokracie, to je řád a disciplína, ne chaos, co tohle představuje."), ironické nápisy k prezidentu Svobodovi (u moci byl již Husák) a zejména máničky a jejich uřvaná hudba ("Já je od sebe nepoznám. Vždyť jsou všici stejní. Chlupatí jak vopice!")... Na konci vše dobře dopadne, reakcionáři jsou podchyceni (za vším stojí karirérista Růžek, nebudu vás napínat), křivdy zapomenuty (ožebračený kulak se jde omluvit své žalobkyni) a spory urovnány. Morální vítezství patří Straně a lidu, ale bude ještě trvat, než se ten bordel uklidí. Zdejší výskyt 4* hodnocení od nejmenovaných uživatelů mě udivuje, ne-li šokuje. Buď jsme viděli jiný film nebo se jim paní žalobkyně s věčně zapálenou cigaretou, se kterou chodí snad i spát a svými procházkami po parčíku tuze zalíbila. (LFŠ 2008) ()

vitekpe 

všetky recenzie používateľa

Tohle byl zvlastni, kontroverzni zazitek... Obdivuju vzdycky, kdyz se nekdo dokaze postavit proti presile, a Petrovicka to zvladla na jednicku. Prokuratorka se snazi vypatrat a obvinit konkretni lidi z davu, ktery lyncoval mladou zenskou s ditetem. O tom ten film je. Jednu hvezdu pridavam navic na truc tem, kteri tomuhle filmu dali odpad. P.S.: Je fakt, ze natoceno to moc dobre neni, a chvilema (v tech retrospektivach) mi to pripominalo Nemeho Bobse..."vite, to bylo tak..." ()

Galéria (1)

Zaujímavosti (3)

  • „Komu zvoní hrana“ je obrat, který bychom mohli parafrázovat také jako „komu zvoní umíráček”, „kdo to má nahnuté” nebo „kdo to má spočítané”. (sator)
  • Filmovanie prebiehalo v Prahe a Hradci Králové. (dyfur)

Súvisiace novinky

Reklama

Reklama