Prestrelka

Taková lacinější, šílenější a verbálně zhuštěnější variace na "Reservoir Dogs" od Quentina Tarantina. Již od prvních minut filmu Free Fire je celá premisa hned jasná, takže si ve zbytku stopáže můžete užít kreativní, avšak bohužel místy i hodně scénáristicky děravou, křížovou palbu slov a zbraní. Není to dokonalý film, to vážně ne, avšak jako akční jednohubka na nedělní večer funguje v rámci možností tak jak se od ní očekává. „Fuck the small talk. Let's buy some guns, eh?“ (01.10.2017)

Akčnější britská verze Gaunerů se sedmdesátkovým settingem, kde je ale paradoxně akce tím nejméně zajímavým. První expoziční třetina slušně baví skrz barvité postavy kriminálníků, jejich vtipné slovní výměny a fajn herce, ale jak se začne střílet, ustupuje děj a nastupuje mírná nuda, občas proložená hláškou nebo nějakým zábavným momentem, třeba když Sharlto hasí sám sebe hasičákem nebo fabrikou projíždí oranžová dodávka za songu Johna Denvera. A ani závěrečné odhalení nenadzvedne. I tak ale sympatická záležitost. (01.04.2018)

Nenáročná akční jednohubka se špetkou humoru a neutichající střelbou prokládanou dialogy. Tak by se v jedné větě dala popsat Křížová palba, která divákovi přednese poměrně stručný a rychlý úvod, po němž se vrhne na více jak hodinovou přestřelku s velmi příhodným českým překladem. Příběh se zde vlastně ani nekoná, filmu bohatě stačí jeden konflikt dvou vedlejších postav a následná kulminace urážlivých dialogů včetně neposedných prstů na spoušti. Ona předlouhá přestřelka je velmi působivá a díky omezené naraci ve spojení s tempem filmu není potřeba přemítání, která postava komu nadávala, proč nebo co vlastně chtějí dělat s těmi 30 samopaly. Absence základních (znovu)ustavujících záběrů, jenž by alespoň nastínily situaci obou skupin, samotné akční sekvenci vhodně napomáhá a příjemně si hraje s prostorem, čímž oddaluje onu stereotypnost prostředí jedné „brownfieldové“ továrny. Což o to, na létající kulky, procházející každou končetinou každého herce, se kouká dobře, stejně jako na hvězdné obsazení, kterému kraluje Sharlto Copley jako ukázkový padouch sedmdesátých let, a to včetně správně ulítlého akcentu a skvěle pasujícího jména Vernon. Avšak kámenem úrazu celého snímku je, jak jsem již zmínil - stereotyp. Půlhodina konstantní přestřelky je ve spojení s několika humornými sekvencemi naprosto v pořádku, ale scénář bohužel není dostatečně „vypiplaný“, aby dokázal unést břemeno devadesátiminutové stereotypnosti. Punc snímku nedodává ani občasná prapodivná hudba, kterou však kompenzuje Rkové podání a závěrečná surovost. Fajn jednohubka, ale jednou stačí. [65%] | Kino (20.04.2017)

Směsice šílených přízvuků, Johnny Denver a v drtivé většině imbecilní byznysmeni na obchodní schůzce, která nabere očekávaný směr. Prostředí opuštěné továrny, bez výjimky amorální postavy, groteskní násilí i vybraný slovník lidí od specifického fochu se jevily povědomě, ale aby mohl Wheatley úspěšně konkurovat čoklům z rezervoáru, musel by první a třetí třetinou (verbální přeměřování gangsterských pinďourů a režisérská nápaditost, gore a absurdita začínající cestou k telefonu) sebrat prostor té nezáživné prostřední (přestřelka). El ultimo hombre, last man standing (jak by řekl Llewelyn Moss) asi nebyl žádným překvapením, ale blikající majáky za vraty tuhle čitelnost vyvážily.. (06.10.2017)

Velice průměrná, zmatená přestřelka, která má sice styl, ale v tom chaosu ani není vidět. Ještě když vám jdou na festivalu vložené titulky jednou moc dozadu, jednou moc dopředu, je z toho opravdová šifra. Kdo je kdo a kdo je s kým jsem rozeznala zhruba v polovině stopáže. I přes tato malá nedorozumění musím říct, že herecké výkony, vtipné hlášky a retro look táhnou tento snímek nahoru. Nejvíce potěšil Sharlto Copley, který tam měl zářez za zářezem. Potěšil i poněkud ostřejší závěr, ale to by nebyl Ben Wheatley. (Febio Fest 2017) (01.05.2017)