Agáva

Film je spracovaný podľa románu slovenského spisovateľa Ladislava Balleka Agáty. Posledné výstrely len nedávno dozneli a v spoločnosti sa začína konečné uvoľnenie. Ale ľudia, ktorí priamo boli v kontakte s vojnou, ako mladý učiteľ Daniel, príslušník samostatnej československej obrnenej brigády s ktorou sa zúčastnil jej bojového vystúpenia v Dunkerque (10.1944 až 5.1945) tu sa nedobrovoľne zoznámil zo smrťou o ktorú sa aj teraz pokúša. Ide o vojnou poznačeného jedinca, ktorý sa zamiluje do dievčiny uväznenej v nezmyselnom manželstve. V prvom rade je potrebné si uvedomiť, prečo tento film vznikol a čo chcel a komu povedať. V prvom rade ide o historickú reflexiu zložitej doby, ale či je tá doba aj presvedčivý dôvod prečo film vznikol, to ponechávam posúdiť divákovi. Dej filmu sa odohráva v meste Palánk (fiktívny názov Šiah) a je príbehom staviteľa, jeho mladej ženy a jej milenca. Odohráva sa v predtuche dramatických spoločenských zmien v lete 1947. Potom už nasleduje iba “Víťazný február” predstavený Gottwaldom vo filmovom žurnále a premietačom, zúrivým boľševikom. Celým filmom nás sprevádza glosujúci rozprávač Milan Lasica, ktorý nám predstavuje príbeh ale aj celú povojnovú dobu. Pre mňa bol film úžasným zážitkom. (22.10.2019)

„S príbehy, ktoré poznáme, žijeme dlhšie. Mennej sa bojíme smrti a zabúdanie.“ Tento místy i maličko poetický filmový příběh (viz hezká kamera) o krásné mladé Naděnce, ženě stavitele Hampla (výborný Milan Kňažko), která tak jako rostlina Agáva „rozkvete“ naplno jen jedinkrát a na krátko, jsem si pustil primárně na počest Milana Lasici. A tomto směru jsem si film velmi užil, neboť jeho postava doktora Vargy, moudře glosujícího dění kolem sebe, je napsaná i zahraná moc hezky. Ona hlavní dějová linka příběhu se točí kolem „krásné cizí ženy vzbuzující v mužích nekonečnou touhu“ a musím říct, že velmi oceňuji s jakou grácií byl vykreslen onen křehký vztah mezi Naďou a Danielem. Divák se zde dočká krásných obrazů s erotickým nádechem ovšem bez jakékoliv vulgarity. Kromě toho mě ale zaujalo i nastínění atmosféry poválečného Slovenska roku 1947. Z filmu je totiž již cítit jakési napětí z postupného nástupu moci komunistické strany. Tu ve filmu názorně demonstruje zejména postava mladého promítače místního kina, nadšeného komunistickou ideou. Každopádně, když doktor Varga na konci říká, že ta "blížící se osmička mě děsí", docela jsem chápal, proč to říká.  Co bych filmu ale na druhou stranu vytknul, jsou některé vedlejší postavy (např. věčně ožralý postarší muž nebo syn doktora Vargy řešící své studentské milostné trable), které jsou buď pro vývoj děje spíše nadbytečné nebo načrtnuté velmi nejasně. Moc mi pak nesednul závěr filmu, který  je sice vlasně dost smutný, přesto mě ona dvojí smrt nechala trošku chladným. Možná i proto se mi v této souvislosti vybavil jeden citát z tohoto filmu: „Zklamání je zlatý střed. Vlevo je bujará veselost, a právo smrt“. Za mě tedy celkově pěkný zlatý střed. Ale kvůli Milanovi Lasicovi musím dát o hvězdičku více. (22.07.2021)

....zopár vskutku kúzelných dialógov či klenotov zo scenára, ktorý proste nemohol na papieri fungovať, nemohol....: "Vojna je sviňa, ale voda je výborná." "Počula si doktora Vargu? Sklamanie je zlatý stred, vľavo je bujará veselosť, vpravo smrť." "Prepáčte, nechcel som Vám pokaziť večer. Nevadí, na hnusné veci sa rýchlo zabúda..." "Nie je to proti prírode, zakvitnúť a potom hneď skapať?" "Máš to tu rozryté Angel, chodia Ti sem diviaky? Aleeee, včera som tu prekotil Katarínu. Slúžku? Angel, veď máš ženu! Doktorko, Štefinu obrábam tamto, v tekviciach. Veď preto..." (02.11.2016)

Ach jaj. Občas mám pocit, že slovenský divák je príliš kritický na domácu tvorbu a často pošlú do pekla aj filmy, ktoré sú v skutočnosti okey. No v prípade "Agávy" tomu tak podľa mňa rozhodne nie je. Toto je jeden z najhorších slovenských filmov, čo som videl v dlhej dobe. A to ani nemusím ísť ďaleko. Jediné čo môžem povedať je fakt, že to pôsobí tak neprirodzene, že človek sa na to nedokáže ani chvíľku dívať bez toho, aby si hovoril, že niečo tu nefunguje. A to sú hneď 2 veci. V prvom rade sú to dialógy. Kto takto kedy rozprával? Ako moja manželka povedala, že veta filmu je: "Vojna je sviňa, ale voda je výborná." Ani v jednej chvíľke som neveril tomu, čo sa deje na obrazovke a všetko to nefunguje. Pretože naši herci tomu absolútne nevedia nič dať. Ale, aby som bol férový, neobviňujem z toho ich. Myslím si, že všetko má na svedomí neskutočne plytký a slabo spracovaný scenár, no najmä príšerná réžia, kde mám pocit, že Ondrej Šulaj chcel ísť veľmi umeleckou cestou, no výsledne z toho plynie tá neskutočná neprirodzenosť filmu. Nikto v tomto filme nerozpráva normálne, nikto nevie predať svoju postavu a všetko to nemá žiadneho ducha. Keď som videl Šafaríkovú, tak som mal pocit, že jej výkon je tragédia a zlyháva. No nemusí jej to byť ľúto, pretože v tomto filmu zlyhali úplne všetci. Kňažko, Geišberg, Mórová, Mokos, Latinák, Konečná... môžem pokračovať. Jediný, kto sa aspoň trochu snaží niečo spraviť, no i jeho výkon je veľmi neprirodzený je Milan Lasica. Ale to je ako keby som vyberal zlé medzi hrozným. Nefunguje to. Tie dialógy a tá réžia absolútne nejdú dokopy. Celý čas mám pocit, že sa pozerám na hercov, ktorí nevedia predať ten mizerný scenár. Výpravne to síce vyzerá okey, ale je to tak strašná nuda, že človeku v pamäti ani len vizuálna stránka filmu neostane v pamäti. Je to proste tragédia od začiatku až do konca. Od prvej scénky je vidieť, že sme na nesprávnom mieste. Film odporúčam ignorovať. Hodnotenie: F (31.03.2017)

Neopěvovaný film ze Slovenska, v němž dvě herečky z českých spotřebních seriálů tv Nova předvedou kozy. Zpočátku jsem byl uveden téměř do "hrabalovské" poetiky. Muž v nejlepší nachytané druhé míze si přiváží do nového působiště sympatickou manželku v nejlepších klátivých letech. A všichni ji tak poeticky obdivují. Až jeden místní nezbeda zvolí cestu fyzického obdivu. Svádivé a šálivé milostné mámení v poválečném období doprovází následný vzestup rudé bolševické éry. Ondrej Šulaj zvolil atypický tón vyprávění a naprosto si vystačil s pestrou škálou neradostných odlesků (jednoho léta). Přechod z pozitivních záchvěvů do depresí laděné části zvládá bez obtíží, přičemž nechává vyniknout skvělé slovenské herce, slovenské poprsí Kataríny Šafaříkové a jednu českou vojenskou hodnost, kterou v miniroli vládne Jan Révai. A oceňuji, že se nepustil do represálií způsobených komunistickým režimem. Nedovolil tak svůj příběh tragické lásky čímkoliv zastínit. Film značně bojuje s televizním rozměrem. Kamera zaznamenala různou škálu záběrů - silné i docela obyčejné. Zvláštní položku představovalo tempo filmu. Režisér zvolil rozvláčné tempo, přičemž to mělo (postupem času) svůj význam. Výsledkem je působivý a nevšední snímek, vhodný na tv obrazovky než do kin 8/10 (07.03.2021)