Pravidlá muštárne

Tyhle komorní lidské příběhy mají své nepopiratelné kouzlo. Jestliže se pak kormidla ujme talentovaný režisér a v hlavních rolích se objeví takové persony jako Michael Caine( výjimečný výkon!), mladý "Spídy" Tobey Maguire nebo krásná Charlize Theron, mění se kouzlo v hotovou magii. Pravidla mošťárny jsou toho skvělým příkladem. Příběh nadaného hocha vyrůstajícího v sirotčinci, který se právě defenitivně rozhodl vydat se svou vlastní životní cestou, je plný kladných i záporných emocí znázorněných v tak přirozené formě, že je napoprvé snad ani nelze úplně zachytit. Lasse Hallström přesně diktuje pozvolné tempo a rozehrává dojemnou hru plnou porozumění a lásky, která se může vyskytnout i mezi naprosto odlišnými lidmi...) Plný počet ale dát nemůžu. U těchto filmů je hodně důležité, aby se svou myšlenkou a zpracováním zaryli divákovi hluboko pod kůži, ale taková síla vyprávění mi tady trochu chyběla. (03.07.2012)

Ze začátku to vypadá dobře, pak se to dobře rozvíjí, pak se začnou množit klišé, přibývá trapných(možná je to až moc silné slovo) scén a konec nakonec nic nespraví... možná bych dal i tři hvězdičky, kdyby mě začátek nenavnadil, že to bude dobrý film. Scénárista bohužel neměl cit pro důvěryhodné vykreslování charakterů, hlavně otec, který zneužívá svou dceru se podle mě chová jinak... a hlavně ten takový černošský verbální patetizmus, ten fakt nemusím. Pravidla moštárny považuju za špatné zpracování několika dobrých nápadů... aspoŇ že je tam ten Caine... (06.04.2005)

Film s velice příjemným a poklidným tempem, který nenuceně a přirozeně plyne kupředu a svou poetikou dokáže dojmout mnoho lidí. Poslední dobou jsem podobných snímků asi viděla moc a pokud bych musela vybrat nejlepší, pak rozhodně vyberu Společnost mrtvých básníků. Moštárna rozhodně neurazí, ale mě bohužel ani nezaujme. (09.08.2004)

Hallstrom má ten zvláštny talent, že dokáže vo svojich filmoch ukázať tie nepekné ľudské vlástnosti spôsobom, ktorý je podobný rozprávke. Príliš nezľahčuje, zlé vlastnosti neospravedlňuje, no ukáže ich tak, že viac ako pohoršenie vzbuzujú zamyslenie. Celý príbeh podáva optimistickým spôsobom, plným nádeje, a to napriek tomu, že mimo lásky a radosti je v ňom aj veľa smútku a smrti. Skutočne úžasný rozprávač je ten Lasse.... (9/10) (02.04.2009)

Že Pravidla Moštárny jsou spolu s Gilbertem Grapem dva nejlepší Hallströmovy filmy je nad slunce jasné, ovšem zvolit jen jeden by byl pro mě nadlidský úkol. Oba jsou zatraceně citlivé a dojemné snímky a u obou jsme mohli být svědky dvou výborných hereckých výkonů, který zde však byl konečně po zásluze proměněn v oscara. Avšak je nutno podnotknout, že nemalou zásluhu na oblíbenosti Michaela Caine jako doktora Larcha má jednoduše ona scénářem předepsaná postava... Film tedy jako něžný doják, který "zabolí" i pohladí, funguje dokonale, od prvních záběrů sirotčince, přes poslední slova pana Rose "Ain't that right?" až po opětovný návrat k dětem, ale přesto mi právě tento přímočarý "lov" diváckých emocí brání udělit aspoň pomyslné procento navíc, které by hodnocení převážilo na stranu pěti hvězdiček. 9/10 (24.04.2008)