Súboj pohlaví

Velké téma, ale vlažné zpracování.. Tak bych asi ve zkratce shrnula sportovní životopisné drama "Souboj pohlaví".. Čekala jsem větší dynamiku a důraz ne téma, film je spíše vleklý, průměrný a rozmělněný.. Nevím, kterou dějovou linii sledovat dříve.. Zadluženého šovinistu Riggse, coming out Billie Jean King nebo sportovní genderovou problematiku té doby vyhrocenou tenisovým zápasem.. Autoři se zaměřují na vše a na nic pořádně a proto film působí lehce odfláknutě.. Ani herecké výkony neměly moc šanci vyznít.. Obyčejný TV film, který se příliš na stříbrné plátno nehodí.. Škoda nevyužitého potenciálu.. (20.03.2018)

On jí před zápasem přivítal obřím lízátkem, ona mu věnovala kvičící sele jako symbol mužského šovinismu. Byla to událost. Pochopitelně nejen sportovní. Billie Jean King vyhrála během své kariéry téměř vše, o čem může tenisová hráčka snít. Tenhle mač byl ovšem speciální. Na druhé straně kurtu stál muž – bývalá mužská světová jednička, nyní velká huba, která upozorňovala na bezednou propast mezi mužským a ženským tenisem. A i když se po samotném klání leccos změnilo, o platových rozdílech v odměnách se hovořilo ještě před pár lety (iniciativa sester Williamsových). Problémem je, že snímek má (a musí mít) jednoznačný průběh, takže sledujeme další z plejády rozvleklých „životopisných“ kousků, navrch na téma, na které je aktuálně leckdo alergický. Rozhodně to chtělo větší tah na bránu a pevnější režijní uchopení, od tvůrců Malé Miss Sunshine bych očekával výrazně jízlivější a nápaditější podívanou. Palec nahoru za dobovou atmosféru a výběr herců. (05.03.2018)

Lekce, co vešla do (tenisových) dějin, uštědřená superhvězdnou tenisovou lesbou na (orgastickém a testosteronovém) vrcholu proti šovinistickému estrádnímu posezonnímu tenistovi, co má kladný vztah k hazardu a chvástání, jenž buržoazní sport učinila rovnoprávným a záslužně vaginálním. Emma Stone je stále ve filmu hezčí než reálný předobraz proslulé tenistky Billie Jean King ,v té době jí bylo 29 let, ač maskéři dělali vše pro to, aby brýle a dobový účes eliminoval její půvab. A znamenitě umí táhnout a posunovat dějství kupředu. Steve Carell coby "zapomenutý" tenista Bobby Riggs, v té době už mu bylo 55 let, absolvoval skutečný souboj pohlaví i hereckých schopností, neboť je znát, že předstírání tenisové techniky mu tolik nejde, nicméně coby neporazitelný tenisový fotr je nepřekonatelně strašlivý, ovšem namaskován byl zdatně, takže svému reálnému předobrazu je velmi podobný. Celkově jsou obě jejich postavy značně zapamatovatelné. A příjemným překvapením je síla vedlejších postav, z nichž vyniká lesbická kadeřnice Andrey Riseborough, konkurenční tenistka Jessicy McNamee a také Elisabeth Shue coby vnadná manželka ústředního vyzyvatele. Kupodivu žádná ze zúčastněných vedlejších postav netrpěla scenáristickou triviálností, která se nabízela. Hudební složce také nelze nic vytknout. Doprovodné skladby jsou mixem kvalitní hudební vlny sedmdesátých let minulého století. A skvělý ústřední motiv dodal i skladatel Nicholas Britell. Uznávané režijní duo Jonathan Dayton a Valerie Faris vystihlo příkladně dobovou atmosféru a originální formou poskytlo mnohdy nenápadné detaily a nuance ve vyprávění. Tenisová klání mají jen celkem nevýznamný prostor, daleko důležitější se jeví odstranění slupky tabuizované ženské homosexuality. Výtku mám pouze k proklamovanému finálnímu mači, který postrádal potřebnou gradaci a emoční tahy štětcem, což je v rámci filmového převedení sportovní historie i hysterie dost zásadní. Tenis filmaře příliš nezajímá, tak je tenhle snímek poměrně rarita. 9/10 (19.09.2020)

Když si vezmu dvě roviny filmu, tak jedna je ok, druhá podaná katastrofálně, a jak už to tak u feminismu bývá, velice agitačně. To mi vadí. Totiž queer linka s lesbickým milostným vztahem byla výborná, dlouho jsem neviděl tak příjemně podávané coming out téma. Ale feministická linka o zrovnoprávňování žen... to tu bylo katastrofální. Já jsem jednoznačně pro rovné příležitosti pro všechny bez ohledu na pohlaví, barvu, vyznání a bůhví co ještě. Příležitosti! To se není o čem bavit. Ovšem každý má být odměňován podle toho, co udělá/dokáže/předvede, rozhodně ne všichni stejně. Klidně ať má na stejný pozici žena víc a muž míň, když si to podle výkonu zaslouží, ale klidně ať je to naopak. Proto zrovna prize money v tenise nemůžou být nikdy rovné, protože tam chlapi jednoduše předvádějí mnohem víc. Takže i když člověk ví, jak to dopadne, stejně jsem fandil Bobby Riggsovi. Navíc co dokládalo fakt, že hráčka na vrcholu porazila o pětadvacet let staršího tenisového důchodce...? Už vůbec nemluvím o tom, co film zamlčuje: že Riggs vlastní zápas kvůli penězům prodal a že odvrhnutá milenka Billy Jean Kingovou žalovala a vyhrála. O tom ve filmu není slovo - jasně, nehodilo se to do agitačního krámu. A jelikož je film tak moc idelogicky zaměřený, ani já nehodlám být v hodnocení úplně objektivní. Přitom jak Emma Stoneová, tak senzační Steve Carell hráli skvěle, feeling sedmdesátých let byl nevtíravě přítomný v každé scéně a právě ten společenský přesah mě bavil víc než samotné drama o nesmyslném tenisovém utkání. Jenže narazil: ne všichni chlapi jsou šovinistická prasata, jak se tu naznačuje, a ne všechny ženy poblázněné feministky. Ale tohle nečernobílé uvědomění tvůrcům chybí a ta urputná feministická snaha, která doslova z plátna odkapává, to tlačení na pilu Souboji pohlaví podřezalo vlastní větev. (28.03.2018)

Emma Kámen vypadá hůře než Popelka po dvojité směně na půdě a předváděný tenis působí tak vtipně, že i samotný film nelze brát příliš vážně. Kdybych nahnal důchodce ubytované v pečovatelském domě na kurt, tak dozajisté dokáží dát tvrdší úder, než Emma Kámen a Stanislav Carell dohromady. 70% Celosvětový příjem k 9. 2. 2018: $17,800,000, což je 0,71 násobek rozpočtu (09.02.2018)