Chytilová Versus Forman

"Viděl jsem tolik skvělých herců špatně obsazených do role. Nevím, proč to je, ale někdo je skvělý v nějaké roli, jiný ve všem, někdo jen jednou za život. Herectví je pro mě tajemstvím. Nesmírně to obdivuju. Je skvělé, když někdo umí hrát. Jsem naštvaný, když to někdo neumí. Když je někdo moc předvídatelný nebo mechanický, průhledný, to mě naštve, cítím se být podvedený. "Svoboda moci jít za štěstím je samotné štěstí." (11.02.2019)

Chytilová versus Forman je bytostným filmem bojovné režisérky. Dokumentární formát je pouze prostředkem k niterné výpovědi, formou stylizace, subjektivní životní zkušeností. Život je v pohybu, vše plyne ve svém disharmonickém souladu až ke konečné jednotě. V ní jsou otisky jednotlivého základem společenské zkušenosti, subjekty se nestávají objekty, nýbrž splývají v objektivizovanou skutečnost. Umění z fenomenologického hlediska odkrývá pravdu z její zakrytosti, pravdu ve smyslu skutečnosti. A byť jde o skutečnosti subjektivní, mají schopnost sami sebe objektivizovat, byť ne v celém svém niterném dopadu. Chytilová vnímá film jako prostředek k odhalování skutečnosti, proto své výpovědi stylizuje, aby každá jednotlivost dostala svůj význam jako jednotlivost i součást celku. Své přesvědčení sebevědomě prezentuje. Film, potažmo umění má své určení v odhalování skutečnosti, přestože se podstatná část toho, co se vydává za umění, stala pod vlivem okolností jen kulturním produktem a přestala plnit své základní určení. Zajímavá snaha o bytostné niterné sdělení. (20.01.2024)

Velmi originální dokument o osobnosti režiséra Miloše Formana, konkrétně z větší části o natáčení jeho tehdejšího aktuálního filmu Ragtime. Věra Chytilová si troufla být hodně kritická i k práci tehdy již oscarového režiséra, a celý snímek pojala místy dost znepokojivou formou, kdy je Forman nucen si svůj natáčený film a postoje ke své práci přímo obhajovat před touto svéráznou a přísnou režisérkou. Hodně mne bavilo v poměrně velkém prostoru sledovat Formana v práci při natáčení a poslouchat jeho filosofická povídání, naopak Chytilové rejpavé poznámky, když si nutně potřebovala do médií prosadit jedině tu svojí pravdu nebo požadovala znovu odpověď za každou cenu tam, kde již zazněla, na mne občas působily až nepříjemně. Příliš rušivě občas působil i ten její typický rukopis v "poetických" pasážích snímku. Spočátku to dokument hezky obzvláštňovalo, ale bohužel pani režisérka přesáhla míru i zde (jen pánbůh a Chytilová vědí, proč zde po vypjatém rozhovoru nad tím, zda točit pro diváka či kritika, následoval střih na skateboardisty v akci...). Celkově docela pozoruhodná a unikátní konfrontace dvou velkých českých osobností filmu známých po celém světě, ačkoliv chvílemi jsem fakt nevěděl, co si o paní Věře myslet a s jejím arogantním přístupem bych sám asi fakt nechtěl být konfrontován v jakémkoliv směru. (30.10.2019)

Srážka dvou různých přístupů nejen ke filmu, ale i k životu. Chytilová špatnou francouzštinou klade dotazy, kterými chce Formana dostat z jeho komfortní zóny. Ten jí odpovídá anglicky, což je i jazyk doprovodného komentáře. Pro filmového fanouška jsou zajímavé i záběry z natáčení filmu Ragtime, během nějž tento filmařský dialog vznikal. Mezi účinkujícími v záhlaví kupodivu chybí E.L. Doctorow, který se na kameru také k adaptaci vlastního románu vyjádřil. Škoda jen toho nadbytečného množství s tématem nijak nesouvisejících ilustračních záběrů. (03.02.2019)

Moje malé filmové utrpení. Snímek, kdy jeden mluví špatnou angličtinou, jeden francouzštinou a sem tam prohodí něco česky, když zrovna nevědí, jak se co řekne, jsem zhlédla kvůli své diplomce, jinak bych se mu asi dále vyhýbala. Bylo to neskutečně únavné a vysilující, filozofující otázky Chytilové nebraly konce a já obdivovala Formana, s jakým klidem a jak rozumně na ně odpovídá. Scény sledující natáčení Ragtime nebo ty s kamerou bloudící ulicemi pak působily jako balzám na duši. Zajímavá konfrontace dvou rozdílných přístupů k natáčení, jsem ráda, že jsem si dělala poznámky, protože bude stát zato si je znovu přečíst a inspirovat se jimi, ale to je asi tak vše. Ještě že už mám film za sebou a nebudu jej snad muset nikdy vidět znovu. (11.02.2014)