Vtáci

Skvělý film, který mě i při druhém zhlédnutí přikoval k obrazovce. Osobně si nemyslím, že by to byl zrovna horor - až na několik proslulých přízračných záběrů na ulice obsypané ptáky zde toho strašidelného moc není. Kdysi jsem myslím někde četl, že mistrovství tohoto filmu tkví v tom, že se v něm Hitchcockovi podařilo zdánlivě nemožné - naučit lidi bát tak mírumilovných stvoření, jakými ptáci jsou. Tomu ale moc nevěřím a ani v nejdivočejším snu si nedovedu představit, že by mohlo dojít k tomu, aby ptáci typu racci nebo kosi jaksi "uklobali" člověka k smrti. Ta představa je zcela absurdní až směšná, a vede mě k domněnce, že hejna zdivočelých ptáků zde mnohem spíše představují symbol, který po mém soudu velice trefně psychoanalyticky určil Slavoj Žižek v dokumentu PERVERZNÍ PRŮVODCE FILMEM: "Divoké ptačí útoky jsou zřejmě třaskavé výbuchy mateřského superega, mateřské osoby, která se snaží zabránit sexuálnímu vztahu. Takže ptáci jsou surová incestní energie." Z tohoto pohledu jsou PTÁCI vlastně úplně jiným filmem, než se jeví při povrchním sledování, a tento interpretační rámec je posouvá do zcela jiné roviny, kde vlastně vůbec nejde o zastaralou úroveň triků a podobné podružnosti. Záleží jistě na každém, aby si názor udělal sám, ale osobně si skutečně myslím, že tento film si přívlastek "mistrovský" zaslouží. UPDATE 30.8.2019 - I na potřetí mě ten film vrcholně bavil, protože je prostě tak dobrý. Tippi Hedren (stále žije a je jí 89 let!) je pro mě osobně asi nejúchvatnější hitchcockovská blondýnka (Rod Taylor mi zde napak dost vadí), děj je neuvěřitelně zábavný a vtáhne do sebe od první minuty, celé to má fantastickou atmosféru a neuvěřitelně dokonalou kameru - některé kompozice záběrů zde berou dech - a finální záběr je tak nádherný, že ten film prostě působí jak z jiného světa. Pro mě osobně jsou Ptáci jedním z nejlepších Hitchcockových filmů, který vůbec nestárne a s lety zraje jako víno a je čím dál lepší. (16.06.2013)

Jednoznačně zklamání a v tomto případě nebudu shovívaví ani k samotnému jménu Hitchcock. Po Psychu, Vertigu a Severozápadní lince, jde z mého pohledu jednoznačně o slabší film. Kdo se trochu vyzná ve filmech od tohoto velikého režiséra, musí mu to být hned jasné. Označení horor bych tu zrovna nepoužil, spíš bych tento film definoval přívlastkem drama a thriller. Tísnivá scénérie ve filmu však byla dobrá, ale těch překvapujících a šokujících momentů tu zas až tak moc nebylo. Samotný divák je tu však stylově držen stále v jakémsi napětí, co přijde, film divákovi podává jen náznakové a předběžné informace, jeho pozornost od podstatného momentu je zde odkloněna. Vyzdvihl bych skvělou kameru se všemi těmi dobrými vizuálními efekty, krásnou kolorovanou barvu a samozřejmě tu skličující atmosféru s neotřelou a později často kopírovanou akustikou charakterizovanou zvláštními zvuky (opět skvělý Bernard Herrmann), elektronickými šumy, syntetizéry a křikem ptačích hejn. Film je prakticky bez normální hudby. Nejlepší a nejsilnější scéna? Tak asi ta závěrečná, kde je celá rodina uvězněna ve vlastním domě a obklopena pouze masivním zvukem těchto zvířecích zabijáků. Ale, co je zas fakt, tento snímek byl vlastně takový praotec všech pozdějších zvířecích hororů se všemi těmi mravenci, kobylkami, nebo pavouky. (05.01.2008)

Alfred Hitchcock byl mistr přes stupňování napětí, což potvrzuje i v tomto hororu, na němž se však znatelně poznamenal zub času. Více než o horor jde tedy o thriller, protože scéna, u níž by se mi rapidně zvyšovala srdeční aktivita a dostavovala se vlna strachu, se zde nenachází. To však nic nemění na tom, jak geniálně jsou tu jednotlivé scény natočené, např. postupné slétávání ptáků v pozadí, přičemž Melanie v klidu sedí a pokuřuje; nálet ptactva na děti; vrabci v krbu, ad. Tippi Hedren je tu vskutku půvabná a líbilo se mi i vykreslení charakteru její postavy se všemi narážkami, chladnými a někdy i ironickými poznámkami. Jsme-li ochotni si připustit, že se ptáci semknou proti lidem a začnou na ně útočit, tak pak nechoďme po dokoukání tohoto snímku do postele bez nabité brokovnice. Nelogické počínání postav: a) Proč si Mitch nevezme přes sebe nějaký festovní kabát, když vychází z domu, jenž je obklopen ptáky? - Kdyby se do něj zabalil, tak se tím ochrání. b) Když Melanie jde do horního patra domu a otevře dveře, je nelogické, že by se z místnosti plné ptáků nedostala! Kdyby urychleně opustila pokoj, možná by do zbytku domu vlétlo pár opeřenců, což by ale nebyl takový problém. c) Je nepochopitelné, že se Annie nedokázala dostat do svého domu, když Cathy dokázala strčit dovnitř. d) Vrány, racci ani vrabci by nedokázali zobákem vyklovat díry do dveří. - Jsou to sice logické nedostatky, avšak dojem z filmu nekazí. (28.12.2010)

Hororové pasáže jsou skutečně mrazivé a výtečně natočené, ale příšerně dlouho se na ně načekáme. Přepečlivá studie charakterů v první polovině funguje jen zpočátku, ovšem postupně Hitchcock upadá do stereotypu a s protahujícím se čekáním na "něco" se pomalu vkrádá nuda, což se mi u jeho filmů stalo vůbec poprvé. Nicméně Ptáci jsou na svou dobu řemeslně pořád neskutečně na výši, od trpělivé režie a střízlivého scénáře až po skvělý střih a excentrické využití barev, a je těžké si představit remake, který by mohl někdy v budoucnu vytříbenost celého filmu nějak atakovat. Hitchcock sice měl i lepší kousky, ale to se dá říci i v případě Spielberga a jeho Čelistí- i ty jsou teď vnímány jako velký kult. 75% (29.04.2013)

Síla nejlepších Hitchcockových filmů tkví v jejich uvěřitelnosti a reálnosti. S tím souvisí i propracovanost psychologie postav (v tomto případě psychologie jejich stresových stavů), děje a jeho zákrutů i do detailů jdoucí propracování vlastní filmové realizace. Z populárně přírodovědné literatury jsou známy hromadné sebevraždy lumíků nebo naprosto absurdní smrti velkých kytovců najíždějících (naplavávajících) na mělčiny, kde poměrně záhy hynou. K tradici odkazuje v tomto případě volba prostředí: proč k útokům ptačích hejn má docházet právě v odlehlých místech? Čím se od nich liší velkoměsta, v nichž sice ustupuje biodiverzita, ale zbylá podmnožina savčích a ptačíchdruhů se činí o to víc a působí značné problémy? Uměřenost ve výrazu i v myšlence je tedy další předností tohoto osobitého mistra světové kinematografie. Mistra, který se poprávu stal klasikem svého žánru. (07.04.2008)