Richard Müller: Nespoznaný

Richarda Mullera dlhodobo považujem za najlepšieho, najkvalitnejšie, najkreatívnejšieho slovenského speváka. Jeho tvorbu sledujem so záujmom už mnoho rokov. Prežíval som s ním začiatky v kapele Banket a potom aj všetky tie jeho excesy, výstrelky, prešľapy, škandály. Nikdy som na neho nezanevrel, pretože som ho vždy považoval za svojrázneho, jedinečného umelca. Teraz je to už pán v pokročilom veku s vysokou nadváhou, s ťažkými mániodepresívnymi stavmi a s podlomeným zdravím. Stále má však môj obdiv a rešpekt. **** (06.09.2017)

Hrúza des. Ako vykresliť Richarda ako totálnu trosku, tak to sa im podarilo. Čakala som viac. cesta na vrchol, pád na dno, návrat do života, ženy jeho života, nedostala som z toho nič. ale keď sa chcete hodinu a pol pozerať na totálne zruinovaného, psychiatricky chorého človeka, ktorý len tak sedí pozerá do blba a tvári sa ako keby ani nebol prítomný v čase a priestore, musia ho obliekať, obúvať kŕmiť liekmi, ale považujú ho pomaly za Boha, nech sa páči. To si Rišo nezaslúžil nech už povyvádzal v živote čokoľvek, budem sa tváriť že som tento dokument nikdy nevidela a zachovám si Riša trošku v lepšej forme. (30.10.2017)

Nekompromisní atmosféra úpadku a degradace člověka. Nejde ani tak o to, jestli Muller má/měl talent, který se v jeho současné existenci nemá jak projevit, ale že se nemá jak projevit jako plnohodnotný člověk, tak podivně přežívá ve vegetativním stavu devadesátkové slávy, jako by neexistovala budoucnost. Nicméně to všechno je jasné po každé jedné scéně, takže by neuškodil prostřih. Nebo naopak trochu komplexnější pohled než tato efektní zkratka - třeba když se tu mluví o jeho charismatu, tak tento film ho vůbec nijak neregistruje a ukazuje ho jako v každém okamžiku zlomeného člověka - ačkoliv to nemůže být vše. Trochu se bojím, že tvůrci nepořídili dost materiálu na komplexní dokument, tak i názvem utekli k titulu "Nepoznaný". Oceňuju existenci dokumentu, který se nebojí jít proti protagonistovi, ale tady to nakonec působí i trochu chtěně a zbytečně vyhroceně. (25.07.2017)

Muller ma nekolik dobrych pisni, ktere se mi libi. Jinak neni ani mym oblibencem, ani ho nijak neodsuzuji. Krome jakesi zavislosti na drogach ci depresich o nem nic nevim. Presto jsem se z dokumentu o nem nic nedozvedel, krome toho, ze byl nekolik let pritelem Ivy Bittove. Dokument muze uspet jako obraz nekoho v dekadenci, mene uz jako medailonek jednoho z nejvyraznejsich slovenskych umelcu sve doby ci snad uceleny prehled nekoho vyznamneho. Podle me zbytecny film a promrhany namet. (10.09.2017)

Tak jo, začněme samotným názvem filmu – proč se tak jmenuje? Co se mám z dokumentu dozvědět nového, nepoznaného o Richardu Müllerovi? Abych pravdu řekla, nedozvěděla jsem se o něm téměř nic … Po příchodu z kina jsem usedla k internetu a začala hledat souvislosti, což asi neměl být úplně účel dokumentu, že? Pokaždé je pro mě těžké hodnotit dokument, protože by měl v ideálním případě zachytit realitu. Jenže – kde ta realita leží? Řekla bych, že pravda bude někde uprostřed. Na jednu stranu jsem ocenila to, že nebyly v dokumentu přetřásány Müllerovy proslulé „výstřelky“, na druhou stranu si nejsem úplně jistá tím, do jaké míry je dokument úmyslně seskládaný tak, aby vytvářel dojem, jaký vytvořil – tedy přestávat zachycovat realitu, ale upravovat ji … Vzhledem k tomu, že jsem měla možnost provázet životem lidi s duševním onemocněním, byla bych v rychlých soudech opatrná. Pro okolí je skutečně velice těžké rozeznat, kdy dotyčného motivovat k činnosti, nenechat ho propadnout apatii a kdy jej zase raději nechat být a dopřát mu klid. Dokument byl zřejmě natáčený v obdobích, kdy byl Müller ve stavu netečnosti a emocionální oploštělosti - kam zmizela jeho mánie? Solidní psychiatr přeci dokáže předepsat medikaci (obzvlášť takové super star), která by měla co nejmenší negativní dopad na běžné fungování daného člověka a měla co nejméně vedlejších účinků. Je jasné, že si teď Müllerův předchozí zhýralý život vybírá svou daň, ale je to s ním opravdu tak špatné, jak nám to dokument (a bulvární média) podávají? Není to taky tak trochu laciné? Je opravdu Müller loutkou v rukou svých manažerů? Je to chudák, kterého mám litovat ? Kdepak, já Müllerovi věřím – věřím, že má v sobě dostatek vnitřní síly ke změně … že ji v sobě objeví a použije. A hlavně - vím, že to jde! (09.02.2017)