To the Bone

Áno, anorexia je závažná téma, o ktorej treba točiť filmy! Medzi mladými dievčatami je to už pomaly civilizačná choroba, a tak treba tomuto problému venovať zvýšenú pozornosť - aj prostredníctvom filmového plátna. Čo sa však týka tohto filmu, mňa osobne ničím extra nezaujal. Začiatok bol veru sľubný, zaujímavé postavy, aj základ pre príbeh - ale akosi sa to nikde nerozvíjalo a zostalo to stále v tom istom kolotoči s jemným spádom v deji, bez výraznejších zlomov. Takže z tohto pohľadu to celé prvotné nadšenie zostalo pohltené tou nevýraznosťou. Navyše, postava excentrického Luka mi išla extrémne na nervy - presne takýchto ľudí, čo za každú cenu chcú vnášať všade umelý optimizmus, veru nemusím. No škoda toho, čakal som oveľa viac, takže akurát tak 1* za sľubný základ. (29.07.2017)

Počítání žeber na vyhublé Lily Collins je patrně to jediné, co drží film od nudy. A ještě jedním úkonem se můžete přes nudu překlenout: důležité je během filmu se nepřetržitě cpát jídlem. Kalorie neřešte, prostě do sebe ládujte vše, co máte v ledničce, ve spíži, klidně dojeďte i zbytky z předešlého dne, hlavně nepřerušte cyklus, jinak si tenhle film dostatečně neužijete. Mně ke strávení téhle dramaticky roztahané slaboty nepomohla ani bizarní halucinace, v níž mám před sebou obří hamburger a s hlavní hvězdou filmu ho každý z jedné strany ukusujeme, aby se zase dostala na optimální váhu. Celkem žasnu, že se Lily Collins pro tuhle roli obětovala, patřičně upravila svůj jídelníček a na váze se jí objevila informace 40 kg, možná i méně. A k ničemu to nebylo. Celé téma je nepříliš oslnivě zpracované a zrežírované. Pacientka se ocitá v soukromém sanatoriu, které vede doktor s nekonvenčními metodami léčby, a spolu s ní se zde s anorexií i bulimií potýká několik dalších mladých žen a jeden mladík. Charaktery i průběh léčení, to vše je naprosto nezajímavé. A ke všemu se film snaží zaujmout přemírou dialogů, ano, divák si vyslechne skutečné perly. Mary Nixon jak neumí dobře režírovat a ani psát scénář, měla jednoznačnou kliku v tom, že měla k ruce talentovanou Lily Collins a několik známých hereckých jmen včetně Keanu Reevese v roli doktora. Naprosto nesmyslně má film bezmála ke dvěma hodinám, přičemž po dramatické stránce je zde jen jeden moment, kdy jedna z pacientek v sanatoriu potratí, a nějakých tradičních explicitních projevů poruch příjmu potravy se děj vzdal úplně. Collins je pobledlá, vyloženě hnusně nepůsobí, dá se i opíchat, i když se píchnete o její trčící kosti. Rodící se vztah s (homo?) mladíkem ze sanatoria nikoho nedojme, žádný zajímavý rozměr nemá ani vztahový rébus příbuzenstva hlavní hrdinky. Vůbec nejhorší je finální dvacetiminutovka. Film dostane jakýsi surrealistický nádech a všechny šance na průměr si tak pohřbil. Takže jediným doporučením je tu pitominu zajíst. 4/10 (06.05.2019)

Priznám sa, bál som sa spočiatku, že budem mať problém s postavami. Luke mi liezol pekne na city, ale ako sa dej rozvíjal, postupne som ho začal spoznávať a nakoniec mi vliezol pod kožu, ako i hlavná hrdinka Eli. Síce Megan mi bola ukradnutá i s celou svojou tehotenskou záležitosťou a myslím si, že tam absolútne nemusela byť . Film ma prekvapil s výbornými dialogami a dokonca sa dá u neho i v kľude najesť! 70% (30.11.2017)

Tak zajímavé téma jako anorexie z hlediska soudobé problematiky a natočí se toto? Jakýsi úryvek z kontextu. Kde je důvod vzniku, kde jsou cíle, nějaká psychologická studie duše, ponoření se do problematiky? Nic. Jen kratičký příběh posledních pár týdnů před možným vzpamatováním se. Možným. Pro mě je tato porucha tak nepochopitelná, že jsem prostě čekal od filmu více - něco, co by mi pomohlo se trochu vžít do lidí, trochu více empatie. (12.08.2017)

Když jsem zjistila, že bude film pojednávající o tak choulostivé věci, jako je anorexie, jásala jsem. Už léta nechápu, proč je filmů o lidech s poruchou přijmu potravy tak strašně málo. Film mě ale hrozně zklamal. Nenabízí nám žádný náhled do křehkých duší dospívajících dívek a chlapců, kteří těmito poruchami trpí. Lily Colins podle mě byla skvělá. Romantická linka mi ale přišla hrozně na sílu, uměle vytvořená jen, aby film vyšel vstříc náctiletým divačkám, které čekají ohromnou srdcervoucí love story dvou nemocných děcek (viz Hvězdy nám nepřály, Five Feet Apart apod.). Nechci si ani představovat, co si o lidech s anorexií musí po zhlédnutí filmu myslet lidi, kteří s nemocí nemají žádnou bližší zkušenost. Ne, není to rozmar rozmazlených dětí a tanečníků. Dost možná Ellen dřív někdo ublížil, vysmíval se jí apod. Ale jak to v jejím případě ve skutečnosti bylo se bohužel nedozvíme. ||||||||||||||||||||||| NEJSNADNĚJŠÍ DIY NÁVOD NA ŽIVOTNÍ DRÁMU: 1. Pořiďte si nějakou sympatickou nemoc – rakovinu plic, cystickou fibrózu, nebo právě „nejsnáze splašitelnou“ anorexii. 2. Nechte se hospitalizovat. 3. Čekejte. 4. Zanedlouho přikluše dokonalý protějšek se stejným nebo podobným osudem. 5. Chvilku se z toho budete společně skoro dostávat a pak jeden z vás možná zemře (teda jakože zemřete oba, ale jeden z vás – ten šťastnější – to bude mít za sebou dřív) 6. V nemocniční kartě vám přibyde další diagnóza – srdce vejpůl. Skvělý, ne? To prostě chceš. ||||||||||||||||||||||||||| P.S.: Už pár měsíců mi není -náct, tak už jsem pravděpodobně moc stará, ale upřímně (jak jste asi mohli z mého komentáře poznat) mě ty teenagerovské romanťárny z nemocničního prostředí prostě fakt přestaly bavit. Nepřijdou mi ani tak plné naděje, jako patetických řečí, které z nás křečovitě ždímají slzy. Opravdová škoda velmi dobrého tématu. (12.10.2019)