Moonfall

Tak zase prečo nie... podobné výplachy máme aj tak najradšej od Rolanda. Niežeby nemal najlepšie časy už za sebou, ale predsa je to stále on. Bohužiaľ na Zemi to už príliš nejde, tam sa opakuje tak, že vidno, že ho to už nebaví. Potešila aspoň scéna prvej antigravitačnej vlny. Sekvencie v horách boli ale podstatne slabšie. No a kto by to bol povedal, že to Rolanda bude baviť pri Mesiaci, respektíve priamo v ňom. Tieto scény, paralelne strihané s horskými, boli oveľa zábavnejšie a spektakulárnejšie. Suma sumárum je ale výsledok dosť rozpačitý, film pôsobí tmavo, vizuálne nevýrazne (občas ale ohúri) a občas má človek dojem, že tu chýba medzi niektorými scénami nadväznosť. Ono sa to totiž dosť divne celé rozbieha. (11.02.2022)

Režisér Roland Emmerich si to sexuálně rozdal s Majkou z Gurunu, následně se jeho tvůrčí fáze dostala na nebetyčně imbecilní úroveň a tým psychiatrů mu doporučil trávit chvilky s operou Rusalka, kdy Měsíček na nebi nenapáchá žádné škody. Hlavně ty duševní. Mistr scenáristické debility nás tentokrát straší šíleností, že se Měsíc vychýlil ze svého orbitu a v brzké době jeho obří úlomky zasypou Zemi. A na záchrannou vesmírnou misi v raketoplánu je následně vysláno trio astronautů ve složení Halle Berry, výkonná ředitelka NASA a bývalá astronautka, Patrick Wilson, kontroverzní zkrachovalý astronaut, a John Bradley, obtloustlý konspirační teoretik z rychlého občerstvení. Není ani tak důležité, že nikdo z hereckého ansámblu příliš do své role nezapadá. Ostatně Emmerich nikdy nebyl typem režiséra, který by se staral o to, jak mu v jeho filmech ladí nebo neladí herecké obsazení. Od jeho sci-fi katastrofických opusů se čeká hlavně bohatá triková smršť, která má kvalitní i kreativní zpracování. A v tomto jeho filmu se něčeho takového nedočkáme. Většina filmu je bůhvíproč natočená v tmavých obrazových tónech. Nějakou kvalitně nasvícenou scénu aby jeden pohledal. Abych to upřesnil, něco jako triková smršť se postupem dvouhodinového časového intervalu, který je pro film vyhrazen, dostaví, ovšem vypadá to pořádně podřadně a hlavně nezajímavě. První velká katastrofická scéna má podobu záplavy. Kompletně se odehrává v noci a je úplně nudná. Další větší trikové orgie si Emmerich nechal do vesmíru. Nikoho nevzruší hnusně digitálně vyvedená gigantická hmota mimozemského původu útočící v jedné chvíli na vyslanou posádku astronautů. Nic zajímavějšího už se ve vesmíru nedělo, respektive neocenil jsem to kreténské počínání. Na Zemi se také děly věci, panečku. V autě si to na místo určení razila omladina, kterou vedl tak trochu odcizený syn (Charlie Plummer) zneuznaného kosmonauta. A ti byli přepadeni jakýmsi ozbrojeným gangem, a jaksi jsem pořádně nepochytil, co po nich vlastně chtěl. Celý film je naprosto a úchvatně směšný. I pouhopouhý vesmírný amatér, který sotva vyjmenuje planety sluneční soustavy, musel zažít s filmem příjemné psycho chvilky, kdy byl po skončení filmu odvezen sanitním vozem doktora Chocholouška. Technické zpracování filmu má béčkové proporce, vůbec se neblýskne nějakou vizuálně nápaditou složkou. Emmerich stvořil úpěnlivě katastrofální dílo. A dobře mu tak. Pro diváky už to tak dobré není. Emoce a prožitek na nule. 2/10 (17.02.2023)

Digitální destrukce v masivním měřítku, postavy s generickými konflikty vykreslovanými jen pro umocnění závěrečného heroismu, nesmyslná logika fungování světa a poctivá dávka patosu. Tak by se daly popsat nejen nejznámější Emmerichovy katastrofické filmy, ale rovněž aktuální Moonfall. Dekádu po jeho údajně poslední katastrofě 2012 se do svého oblíbeného žánru vrátil znovu, aby... udělal totéž. Film působí značně anachronicky, jako by do obrazu kinematografie roku 2022 moc nezapadal – což ale pro leckoho může být přednost. Nebezpečné přibližování Měsíce k planetě Zemi je vysvětleno tím snad nejšílenějším možným způsobem a celkově přemýšlení nad vtíravou otázkou „proč“ skutečně bolí. Ještě víc ale zamrzí, že atrakce nejsou zrovna originální, Emmerich evidentně hrál na jistotu. Nikdo asi nečekal moderní, jízlivý pohled na žánr třeba v duchu K zemi hleď!; Emmerichova oslava tradiční rodiny je ale natolik banální a předvídatelná, že nakonec skýtá i jisté kouzlo. Není to film, který by vás ohromil, ale při vhodném přepnutí mozku do módu „vypnuto“ se přes vás tahle staromilská vlna převalí docela bez újmy. Více zde. (06.02.2022)

Emmerich se tentokrát už defakto utrhl ze všech řetězů, nicméně se obávám, že pro tento typ katastrofických filmů (možná všechny) už není na trhu místo a diváci zkrátka nedorazili. Není divu, látka nijak extra lákavá nebyla a v tom nejlepším jsem doufal v blbou, leč zábavnou, podívanou. Což se ale splnilo jen na půl a v různých částech filmu jsem pociťoval nudu, ačkoliv jsem byl pravidelně zásobován monumentálními výjevy imaxovského plátna (triky leckdy citelně zaostávájí a je poznat, že i tak velký rozpočet kolem 130mil $ nebyl dostačující). Ale musím pochválit finále, které je samozřejmě klasicky emmerichovsky absurní, o to ale velkolepější. Lehký nadprůměr, za pár let si třeba dám znovu na 4k televizi, ale na Nově s dabingem fakt ne. (10.02.2022)

První půlka je odvyprávěná tak zrychleně a chaoticky, že jsem měl pocit že z toho vystříhal tak hodinu děje navíc - ale komornější druhá půlka kde je už jen pár astronautů ve vesmíru, a jejich rodinka kdesi v horách, je vlastně dost v pohodě. Potenciál měl ten film mnohem větší, zábavnost 2012 je někde úplně jinde, ale Emmerich má  za sebou i mnohem horší kusy. 6/10 (10.04.2022)