American Horror Story - New York City

Série natolik Murphymu a spol. osobní, že neměla od začátku šanci na úspěch v mainstream vodách. Možná proto se jedná o nejlepší sérii od Hotelu (a experimentální (meta) Roanoke). Symbolika a metafory jdou ruku v ruce s mrazivou, a dost možná nejděsivější společenskou výpovědí. Závěrečná double trip variace na Chrismas Tale je bezpochyby tím nejemotivnějším od Orphans. Po křečovitém Double Feature řádná resuscitace série. (22.11.2022)

Tak tohle jsme si my, fanoušci AHS, opravdu nezasloužili. Už dávno neplatí že je tento seriál o hororu (snad jen kromě 6. série která byla v první polovině fakt scary), ale je o promyšleném příběhu a zajímavých postavách, které jsou úchvatně zahrány a napsány. Bohužel nic ze zmíněného jsme se v 11. sérii nedočkali. Dočkali jsme se jakéhosi experimentu o detektivku, psychologický thriller, sociální kritiku tehdejší (i dnešní) společnosti, a asi i toho hororu, ale ani jednomu ze zmíněných se nedaří zde vykreslit dobře či něčím zaujmout či upoutat. Pokud by toto autoři nezařadili do AHS ale byl by to samostatný seriál, mělo by to dle mého větší úspěch (a zcela určitě vyšší hodnocení na ČSFD, iMDB apod.). Ve stejném roce jako NYC  vyšel od Ryana Murphyho oceňovaný a oblíbený seriál Dahmer, který by se do antologie AHS hodil daleko více než právě NYC. Připadá mi totiž, že poslední roky mají veškeré ostatní projekty od tohoto oblíbeného chlapíka daleko větší péči než AHS. Začátek a závěr této série byl naprosto tristní - postavy si nešlo oblíbit, neboť pro to nebyl prostor. Za jediné pozitivum shledávám prostředek seriálu (díly 4-6), ve kterých se podařilo vybudovat alespoň v pár scénách nějakou atmosféru či zajímavý děj. Jenže to vše opět zůstalo v koši díky již zmíněnému zpackanému závěru, který se snažil být něčím, na co neměl právo. Herecké výkony především zajetých tvářiček v AHS jako Billie Lourd, Leslie Grossman či Denis O'Hare byly tragické a člověk by řekl že by tuto sérii právě oni měli táhnout, ale stal se naprostý opak. Mé sympatie získali nováčci a to především Patti LuPone a Joe Mantello - tím nechci říct že bych si z jejich výkonů sedal na zadek, ale působili na mě že se více snaží a roli si více užívají. Myšlenka seriálu dobrá, prostředí zajímavé, avšak dovolím si tvrdit, že právě v Dahmerovi se mi celkově všechno (od kamery, herců, střihu, a i lokací) líbilo daleko více než tady a právě zde lze vidět to, že AHS byla odstavena na vedlejší kolej. Díky tomu že díly mají kratší stopáž se seriál dá velice rychle proletět, ale i přes to jsem se ve většině epizod přistihnul, jak se koukám kolik do konce ještě zbývá, což se mi u tohoto seriálu už dlouho nestalo. Je to promarněná příležitost, protože téma 80s v New Yorku je bezedné. Tahle série se nepovedla mj. i proto, že nepřišla s ničím, co bychom všude jinde neviděli daleko lépe natočeno, zahráno a s lepší atmosférou. Na to jak se má dělat kvalitní krimi o gay komunitě v 80s/90s bych odkázal na American Crime Story: Versace, který je o parník jinde. Jen taková zajímavost na závěr: V této sérii je opravdu minimum žen, často to na mě působilo, jakoby celé město patřilo jen gayům a policajtům. TOP KOMENTÁŘE: maddy, marceloo (29.08.2023)

AHS bylo vždycky svoje, ale poslední tři série jsou solidní kvalitativní sešup. Ta zatím poslední je sice lepší než předchozí Double Feature a dokáže nabídnout solidní momenty, ale ani tak mě nedokázala nijak výrazně oslovit navzdory tomu, že chápu co tím chtěl Murphy říct a že to pro něj musí být hodně osobní téma. Bohužel do universa AHS mi to úplně nezapadá, jakkoliv je to po delší době v rámci série pokus o jiný a vlastně celkem originální přístup...50% (14.08.2023)

Bez menších spoilerů se z atypické kapitoly vypsat nedokážu. Přiznaně béčkový směr 1984 i Double Feature nahnal seriál do slepé uličky, kdy bylo potřeba zvážnět a přijít s příběhem, který (s nadsázkou) bude dávat smysl. A výsledkem je zážitek z horkem rozpálené metropole, kde někdo vraždí a někdo další taky. Dvě linky se proplétají tak dlouho, až se nakonec oddělí a zatímco jedna z nich se k AHS vesmíru hodí, ta druhá diváckou obec rozdělila velkou silou. Ryan Murphy totiž přišel s Angels in America(n Horror Story) a přestože bych podobný zážitek čekal v nějaké jiné antologii nebo třeba v Pose, nějakou záhadou to díky brilantnímu finálnímu dílu skličuje, dojímá, napíná úplně jinak než libovolná minulá série - a hlavně funguje. I navzdory tomu, jak scénář záměrně mate divákovo očekávání a naopak díky tomu, jak se sem hodí fistule Russella Toveyho, návrat slizkosti Zacharyho Quinta, metafory očividné i poschovávané a desetiminutovky, kdy se zdánlivě nic neděje, a přitom není potřeba nic dodávat. (21.12.2023)

Nejslabší série vůbec. Nevadilo mi, že to bylo v NYC, nevadílo mi, že to bylo o homosexuálech, mě vadilo, že je to série AHS, která má být o vraždách, upírech, mimozemšťanech, nadpřirozenu, ale ne o pandemii. Bylo zajímavé, jakým způsobem to Ryan pojal, že vlastně AIDS vyzobrazil jako vraha, ale tohle prostě do AHS nepatří a nezachránil to ani sériový vrah Mai Tai. Upřímně doufám, že další série se vrátí do starých zajetých kolejí. (31.01.2023)