MAESTRO (E04)

Tak zasloužilý agent=práskač S.Pekárek rozšířil svou "vedlejší činnost" i o kšeftování se sovětskými soudruhy, tehdy se roztahujícími mj. v Milovicích : 5 * a 78 % . Roličku K.Gotta si střihnul R.Vojtek. Produkčního Bílka, kšeftujícího se Sověty v Milovicích zase Jan Révai. Mladinkou sekretářku Kačenku hrála V.Divišová(hrála mj. v seriálu ČT Špunti na cestě). A pumpaře z Benziny, kšeftujícího s Pekárkem hraje Jiří Zapletal (hrál mj. J.Smrkovského v jednom z dílů seriálu ČT České století) . ***V tomto dílu zazněl taky úryvek z písně Věž z písku od skupiny Precedens Martina Němce, kterou zpívá Bára Basiková . (27.04.2023)

Moje pocity se při sledování téhle dávno zapomenuté a nyní znovuobjevené reality show z přelomu sedmdesátek a osmdesátek pohybují na škále od depky k euforii a zpět. Peklo nejsou ty druhý, peklo jsme my. P.S.: Karlovy procítěné písně v ruštině se Olze Špátové do toho velkodokumentu o mistrovi kdysi bůhvíproč nevešly… Volha nezapomněla, to je fajn. (23.04.2023)

Charakter Standa nechává nemocnou matku samotnou na Štědrý den, exilová literatura je pro něj cizím pojmem, a zatím nám neukázal ani pracovní soboty, které byly socialistickým zpestřením. Mámě po výbuchu Černobylu vypadaly vlasy a musela chodit na čištění krve, rakovina prostaty řádí v okolí víc, než je milé. Silný dokument o pravdě, s perfektním obsazením (Jiří Lábus, Filip Menzel aj.) a citem pro detaily (konev na zalévání květin, bílé mřížkové obaly na květináče, malé žluté limonády, hliníkové pouzdro na řízky a třílitrová sklenice okurek na cestu v podpaží. (23.04.2023)

„Z umělců si příklad vzali, Antichartu podepsali.“ Slovy Standy: „Když to podepsal i Goťák, tak to asi úplná blbost nebude, ne?“ Za železnou oponou už se úplně setmělo. Svědomí se ocitá ve slepé uličce a otáčí knoflíky sporáku, leč rozkopanost Prahy přeruší dodávku plynu. Je třeba (nějak) žít dál. Režisérka Válová pohladí Kunderu a potěší produkčního Horáčka, on ji už méně. Neb malé ústupky vedou k větším kompromisům a jednoho krásného normalizačního dne až k přihlášce do strany. Amorální vošoust bez svědomí Standa, coby vychechtaný spolupracovník StB, dál žoviálně glosuje společenské dění. PROSPĚCHÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Co jsem si domů odnesl já? A) Klapzubovu jedenáctku, jedinou Standovu knížku (i já ji na základce četl). B) Tajemství plození. „Za každý dítě pár táců. A všichni šoustaj jak zběsilí, aby ty prachy z Husáka dostali.“ C) Náklaďák papírů s  Antichartou „rozhořčeného národa“. [][] A už je to tady! Příslušníci VB se hemží, příjíždějí antony. Musím ukrýt ty archy s podpisy Charty 77. Všech pět. (25.04.2023)

Tak tenhle díl je vesměs klasická Pachlova parodie. Vlastně i ten dramatický závěr docela schodil do koše. Božský Kája potěšil, konečně za něco reálného - dobového. V druhé půlce to začíná docela chávat, Standa už párkrát i přepně do módu, že mu začne i něco docházet, ale v jádru je to furt úplnej dement, i-když už snesitelnější, než třeba v prvním díle. No když pak skočíme v čase, tak stačí namaskovat mladšího z Hádků tak, aby vypadal jako starší z Hádků a máme časový přesun obstarán :) Jinak si nejsem jistej, jestli je správný, když nejsympatičtější postavy jsou STBáci a zarytí komunisti a ty jakože lepší a dobří jsou mnohdy nesnesitelný. (23.04.2023)