Omnibus

„Od vtažné až po výduch, proudí šachtou divný puch.“ Na komentáři se pracuje... :-)

„Objektivním objektivem, cynicky a drsně, při násilí uhrančivém smrt zachytí krásně.“ Politicky nepřehledné a imho spíš projde velbloud uchem jehly, než že Texas s Kalifornií vejdou ruku v ruce do hořícího Bílého domu, ale co do rozkladu společnosti až znepokojivě sugestivní a obávám se, že i vizionářské. Ostatně útok na Kapitol a rozcvičku k občanské válce už v USA měli, díky strýčkovi Trumpovi. OKÉNKO CYNIKA: [][] Plus za poetické záběry v kontrastu s hrůzami okolo, ale Garlandovy válečné novinářky zůstaly v půli cesty. Nezúčastněné, nezasahující a jen dokumentující  pozorovatelky měl konfrontovat nejen se střílením zajatců, ale například i s právě probíhajícím znásilněním. Lee a Jessie by naříkající dívku jen otrle fotily a já bych uznal, že Garland má koule jít až na dřeň. [][] Zaujal bezcitný zmrd z Perníkového táty Plemons, zde republikánský „vlastenec“. R.I.P. muž z Hongkongu. Honička v Bílém domě přetažená, interview s prezidentem přiměřené.

„Plave žralok uličkou, v bublinkách si kličkuje, zasytí se babičkou, s letuškami laškuje.“ Vítejte na zážitkovém letu a připravte si mobily na selfíčka s parádně vyzubenou tlamou! Ale jo, je to sice mozkovýplach, ale na 50% pohodu. Ostatně žralok už mě okusoval i v telefonní budce, v boeingu na mě syčeli hadi a po pasažérech se nonstop plazil notorický alkoholik... Jen těch žiraf v letadle se asi hned tak nedočkáme, škoda. OKÉNKA CESTOVNÍCH TŘÍD: [][] First Class: pohodlí a luxus. V ceně drinky, homosushi, neomezená konzumace cestujících a výsada být žraloky sežráni přednostně. [][] Business: široká sedadla, hodně místa na nohy v žraločím žaludku. [][] Economy: opruz. Klaustrofobicky stísněné prostory, u okénka vám zasedne kladivoun a občerstvení čmajzne chobotnice. [][] Ukousnutá triatlonová noha pobavila, dialogy ne a přeživší byli divně pasivní. Párkrát jsem málem vyskočil z kůže při: „Co budeme dělat?“ „Počkáme...“ Tip na lepší zážitkový let: Transatlantic 473.

„Roztáhni křídla, princezno a vyceň zuby, poletíš se mnou ke hvězdám... a do záhuby!“ Konečně se v něčem s režisérem Aronofskym bezvýhradně shodneme. Balet je zlo. Je to úchylná tortura a krvavě vykoupené chvilky až příliš rychle pomíjivé slávy anorektiček na šikmé ploše pódia před hladově tleskajícími snoby. Víc napíšu až po druhém zhlédnutí, ve kterém bude alternovat černá labuť Lily.

„Bloudí světem, lásku hledá, tajné dvojče spát jí nedá.“ Zasévání zmatku do myslí diváků, to by Kieślowskiemu šlo. Používá k tomu propojení osudů, telepatické předávání zkušeností, nevyzpytatelnost ženské duše a tajemství skutečné lásky, která je složitá jak skládací žebřík, opřený o DVOJITÉ OKÉNKO: [][][] Obě dívky se narodily 23. listopadu 1966, ve 3 hodiny ráno, ale v různých městech a různých zemích, Francii a Polsku. Obě měly tmavé vlasy, zelenohnědé oči, podobné umělecké vlohy... a byly úplně stejně citově rozervané, jak obal od žvýkačky v kapse Amélie z Montmartru. A až vyrostly, obě se zúčastnily castingu pro film Krzysztofa Kieślowskiego, pod stejným jménem... Irène Jacob. [][] Ta má podobně hluboká zasněná kukadla jako Audrey Tautou a než se dopinoží k prvnímu rande, provádí podobné, na šílenou náhodu spoléhající rituální naháněčky s hádankou. Uf. Tenhle déjà vu způsob námluv praktikovat všechny holky, vymřeme jak dinosauři :-).

„Demence ho tíží, ve skříni cos chrastí, kostlivci se plíží, svědomí je v pasti.“ Lovec jelenů byl vlastně Mirek Dušín, co má v srdci Meryl Streep a ve skříni remingtonku. Lovec ošetřovatelek George je Otec, co má v prohnilém srdci jen sám sebe a ve skříni tolik kostlivců, až jim hnáty čouhají ven. Na uniformě Purpurové srdce, na zdi zarámované selfíčko z Mỹ Lai a na baráku americkou vlajku XXL velikosti. Dny slávy však pominuly, militantního patriota včera klepla pepka a na dveře mu klepe Alzheimer a ošetřovatelka Karma. HLOUBAVÉ OKÉNKO: [][] Mají syn a vnučka morální povinnost postarat se o dementního dědečka, přestože býval monstrum par excellence? [] Co si to pobrukuje zdravotní sestřička Michelle při péči o pacienta? Hippokratorturovu přísahu? [] Má vůbec smysl mstít se mentálnímu mimoňovi, již jednou nohou v nevědomí? [] A co vlastně Shelby k dědečkovi zavolala? Sanitku, kněze nebo jen popelářský vůz na lidský odpad? [][] Flashbacky bohužel nejasné a závěr překotný, nebyl čas empaticky prožít odhalené zmrdství. Jen tři prsty za to režisérovi ustřihnu.

„Zahrab hříchy do listí, snad to nikdo nezjistí.“ Bez rozhřešení i bez tajemství, neb karty jsou rozdané hned na místě činu. Místo průmyslového Duisburgu černá Ostrava, místo čestného Schimanského vyšetřovatel Richard s vetchou morálkou a heslem: POMÁHAT zahrabávat mrtvoly A CHRÁNIT dcerušku před spravedlností. OKÉNKO PATOLOGIE: [][] Co postava to patologický charakter. ## Prolhaná s(v)lečna a pichuchtivý soudce, rozpíchaný jak jehelníček. ## Polda co melouchaří u pohřebáků, zastrašuje svědky a obětem láme prsty, aby si lidi příště rozmysleli vyťukávat 158. ## Pokud denně nezničí aspoň dva, tři důkazy, není ve své kůži. ## Kolega, který Malému paparazziovi prodává policejní složky po kilogramech a od metráku výš dává množstevní slevy. ## A náčelník, který si pochvaluje, jak mu oddělení hezky šlape. Bodejť by nešlapalo, když v něm jsou samé kurvy. ## [][] V ulicích černo, sem tam i vágus, vymahač, lichvářský zmrd nebo mukl debil, bo Ostravsko je region razovity. Dvě epizody parádní a husté jak Stíny v mlze, závěrečná řídká jak porost v odkališti. Škoda.

„Křídla má zlomená, dívenka naivní, bolavá, schoulená, prasáci na i v ní.“ Londýn v kvasu, staré hudební pecky a zlatá šedesátá léta jak vymalovaná. Sny, pech a HOCHŠTAPLEROVO OKÉNKO: [][] Vítej v Soho a v mé náruči, holčičko slávychtivá, máš k tanci a zpívání vlohy? Až ke hvězdám vzlétneš, jen roztáhni křídla... a nohy. [][] Btw, tohle Jack zkusit na zasněnou Pearl, tančící na na slámě s vidlemi... Se svými sny však zápasila i sympaťanda Elois. Studentskou kolej ŠChH, šrumec, chlast, hampejz, vyměnila za podnájem U zpruzené báby. Do okna jí ve vteřinových intervalech bliká neonový poutač (z toho by mi hráblo), z gramofonu se line retro a modro-červené schizofrenní sny jsou výtahem do minulosti, nebezpečně prolínající současnost. Elois si v zrcadle zálibně prohlíží cucflek na krku a přemýšlí, kdo to byl. Nesmělý John? Lev salónů verbal? Ošklivý Omnibus nebo jiný z vošoustů bez ksichtu, co ji každý večer honí uličkami Soho? V posledku snad ta stará čůza, co jí zakazuje pánské návštěvy?! Jj, když má bába doma prkna (!), která měla znamenat svět... dávám pět.

„Selfíčko s losem a zmrzlým nosem.“ Krotký horůrek na pohodu a Američani v akci. Nory, prý „nejšťastnější lidi na světě“, studené jak psí čumák, rozmrazují svou pohostinností, ochutnávají jejich samohonku, obdivují dětský kočárek s železy na medvěda XXL, trpaslíky geronťáky mlátí lopatou a zapalují jim vousy, zkrátka všemožně se snaží adaptovat. Zjišťují, že v Norsku se díky sociální demokracii sníh uklízí sám a že policisté tu zbraně nemají, jen heslo „pomáhat vtipkovat.“ Nádobí vyházené z kredence a obývák v troskách? „Asi liška. „Máte Fox News?“ ZAMRZLÉ OKÉNKO: [][] Taťka Bill má norské předky a tak nadšeně hýká nad každou závějí a rampouchem na kadibudce. ❄ Dětičky jen smutně ohryzávají tubu opalovacího krému a fakují kvůli kose tak strašné, že jim zamrzá i internet. ❄ Polární záře rozjasní jim tváře? Ani prd, dnes je zataženo. ❄ Dokonce už i sluníčkářská machecha křičí: „Fuck happy  vision!“ ❄ A na stole? Tradiční sváteční pokrm. Lutefish, čili velmi staré rybí želé. Ani Pinďa by to nežral, natož prdelatý trpajzlík s kšandami, psíma očima a slabostí pro sušenky. [][] Do toho tlupa nasraných norských skřítků, co chlastají jak Dáni a jsou děsně bojovní. Je čas na pacifismus a mírové rozhovory „Dohoda z Osla.“ To pobavilo.

„S etikou se neserou, naše děti sežerou, množí se a sítě tkají, policajti nestíhají.“ Echt hnusný, leč vizionářský horor o agresivním invazivním druhu, zavlečeném do Francie z pouštních děr. Btw, dal bych pět hvězd i kdyby se v tom žádní pavouci nevyskytovali, už jen za ty chudinské činžáky ve tvaru lízátek, ještě depresivnější než „Plachty“ v Gomoře. SKLEPNÍ OKÉNKO: [][] Co to tu leze? Pro chovatele roztomilí tvorečkové, pro nás ostatní jen černá havěť. Mají chlupaté končetiny, kusadla s jedovými žlázami a úžasnou schopnost rozmnožování. Snovají pavučiny, napadají lidi a během jedné, dvou generací se rozlezou po celém baráku a udělají z něj neobyvatelné místo, kde jde o holý život. Taser ani slzný plyn je nezastaví, jediné čeho se bojí je oheň. Zkušený entomolog rozezná i různé poddruhy, jejichž společným znakem jsou mikiny s kapucemi. Arachnos saracénus, budoucí zhouba Evropy. [][] Tak hlavně si je hýčkejme, krmme a připravujme jim teplé pelíšky v krabicích od bot NIKE. Čiň pavoukům dobře, pavučinou se ti odmění. Podobné horory o havěti: Shorta a Les Misérables.