Tisícročná včela

Připomíná mi to 100 roků samoty magického realismu od Marqueze po slovensku. Vypadá to, že ve slovenských dolinách se jen pije a souloží a slovenské potomstvo zaplavuje jiné krajiny. Metafora zedníků jakožto včelích dělnic budujících plástve pro ostatní množící se a umírající rody. Rod přežjije vše, země plodí stále. Vše shnije a znovu povstává. Láska, sex a smrt a na pár litrů vína nebo kořalky se vždycky najde. (19.11.2015)

Tisícročná včela je svojím spôsobom okrem dramatického filmu aj dosť úchylný film. Neviem, chápem Jakubiskov štýl, no tých erotických scénok tam bolo viac než dosť. Prekypuje nimi takmer väčšina filmu a niekomu to môže prísť úchylné. Osobne nemám nič proti scénkam takéhoto typu :), ale aspoň z môjho pohľadu chcel Jakubisko pripomenúť, že kedysi slovenské ženy nemali na práci nič iné, len furt z niekým mať sex a dokázať, aké boli úchylné, a tento názor si mohol Jakubisko nechať radšej pre seba. Z druhej strany film má svoje drama a pri poslednej polhodine som mal vnútorný boj medzi dvoma súperiacimi názormi. Nemohol som sa rozhodnúť, či filmu prihorším, alebo prilepším. Neviem ako, ale skončil som pri štyroch hviezdach. Film určite patrí do zlatej slovenskej filmovej tvorby. Obsah je dobrý. Poukazuje na životy členov malej chudobnej dedinky. Ukazuje na ich pekné zážitky, ale väčšinou aj na tie ich zlé v časoch posledných rokov 19. storočia až po kruté začiatky 1. sv. vojny. Starí slovenskí herci hrajú dobre, ako vždy a na konci filmu som vôbec neľutoval tých 163 nekonečných minút. (23.12.2015)

Mrzí mě to, ale já si s panem Jakubiskem příliš nerozumím.. Pichandovci jsou mýma očima vskutku povedená familije, zálety, nevěry, hop na to, nemanželské děti, k tomu cesty za prací, pijatiky a politika.. Snové pasáže (dívka se světlem, včela-matka) a pokusy o zpestření (pohřeb, kulový blesk) mi násobily vrásky na čele... Zachránilo mě herecké obsazení, tomu nelze vytknout vůbec nic, pánové Kroner, Kvietik a Dočolomanský mě protáhli 163 minutami celkem bez obtíží.. (26.05.2018)

Jakubiskův styl magickýho realismu mně nesedl. Mnohý dramatický scény byly na můj vkus přehnaně teatrální, a naopak ty, který měly být vtipný, byly v lepším případě košatý a nevtipný. Ani symbolika mně k srdci nepřirostla. Ta tisícročná včela vypadala spíš jak pavouk a mnohý repetitivní motivy (třeba tu holčičku, co pořád chodí s ohněm sem a tam) jsem nepochopil a ani jsem po tom nijak zvlášť netoužil, protože jsem se většinu filmu nudil a ztratil chuť dopodrobna rozpitvávat tvůrčí záměry. První polovina je navíc strašně přeplácaná erotickýma scénama, až jsem z toho měl chvílema pocit, že se dívám na soft porno, a vůbec tomu nepomohly nesedící postsynchrony. Přes všechny ty nedostatky se mně to ale líbilo dějově a dostal jsem díky tomu celkem živej obrázek toho, jak vypadal na začátku století život v Horních Uhrách. Sledovat příběh tří generací na malé vesnici je přecijenom trochu živější než hodina dějepisu. Kdybych ale měl znovu sáhnout po tříhodinové historické rodinné sáze se špetkou magickýho realismu, jednoznačně si vyberu Jedny a druhé od Lelouche. (10.04.2022)

Juraj Jakubisko tady svým jedinečným filmařským stylem vypráví celou jednu éru  přes rodinu Pichandů. Důraz není kladen jen na osudy a život obyčejných lidí v Litpově, ale i na překrásnou slovenskou krajinu. Prošel jsem si kouskem historie Slovenska, prožil jsem velmi silné scény, zejména střelba do lidí na demonstraci a při písni Mariky Gombitové se mně z té nádhery úplně sevřelo srdce. (02.04.2024)