Molly a jej hra

Aaron Sorkin je talentovaný scénárista. Z jeho rukou vzešli kvalitní filmy jako Pár správných chlapů či Sociální síť a také například Moneyball či Steve Jobs. A nyní si napsal další scénář a rozhodl se ho i zrežírovat (pravděpodobně jelikož Steve Jobs nedopadl tak vesele jak měl a měl navíc!). Opět jde o biografii a po zakladateli Facebooku či Appleu se tentokrát Sorkin podíval na zoubek pokerové podnikatelce Molly Bloomové, napsal scénář dle její biografické knížky a do hlavní role dosadil Jessicu Chastain. Sorkinův režíjní debut naštěstí stojí za to. Film trvá 140 minut a naštěstí nenudí (víceméně) ani vteřinu. Sorkin totiž od začátku nabalí sympatickou hlavní hrdinku, kterou divák rád poslouchá a celý film obalil výbornými ping-pongovými dialogy kdy je opravdu těžké vybírat scény kdy Molly vypráví svůj příběh nebo ty kdy Molly s někým komunikuje. Hodně slávy na tom nesou i herci. Jessica Chastain je úžasná, Idris Elba si jednou scénou ukradne celý film pro sebe, Kevin Costner na to pořád má a i Michael Cera svou rolí zazáří. Ten Michael Cera! Vada na kráse je ta, že to sice nenudí ale v několika pasážích drhne více než v těch ostatních. Není to případ jako u Vlka z Wall Street který trvá 180 minut a v podstatě je pořád v pohybu. A scény kdy se hraje poker si pravděpodobně více užije člověk v pokeru zapálený. I přes to výborná práce na papíře, za kamerou i za ní a Jessica Chastain si ten Zlatý glóbus zaslouží. A nominaci na Oscara bych se nedivil! (06.01.2018)

90%. Dosud "jen" geniální scenárista se konečně postavil i za kameru. O to překvapivější je, že jeho debut není žádným střízlivým opatrným dílkem, ale dechberoucím sebevědomým opusem, který se formálně i stylisticky může rovnat dílům nejlepších režisérů současnosti. Co ale nepřekvapuje, je fakt, že Sorkin si se scénářem ke své režijní prvotině pohrál tak důsledně, že v něm prakticky nelze najít sebemenší narativní trhlinu. Od počáteční scény, která skvěle plní jakousi vstupní úlohu do vyprávění, až po závěrečné titulky, kdy se duševně hroutíte, je Molly's Game filmem nabitým překvapivými zvraty, ale přitom narativní stabilitou; silnými emocemi, ale přitom bez výraznějšího sentimentu; zábavnými "sorkinovskými" dialogy, ale přitom bez zbytečné vaty; cílevědomými tvůrčími postupy, ale přitom i jistou dávkou skromnosti, především ve scénách, které by snadno mohly sklouznout k patosu. Molly's Game je film zdánlivě povrchní, explicitně oslavující materialismus v ryzí podobě, přitom však ve své závěrečné katarzi nabízí všechno - zamyšlení, poučení, emocionální zážitek, přičemž i v průběhu celého snímku poskytuje kvalitní filmařinu (závěrečná paralela Mollyina monologu se scénou zvedající se Molly po pádu na lyžích je naprosto geniální), bezchybné herecké výkony (Idris Elba nezklamal, Jessica Chastain znovu a tentokrát ještě intenzivněji dokázala, že patří do absolutní herecké špičky a že jí role sebevědomých žen náramně svědčí), fascinující a uvěřitelný příběh. Jsou zábavné filmy bez hloubky, hluboké filmy bez zábavy... a nakonec filmy jako Molly's Game - zábavné, hluboké, silné, pestré. Společně s La La Landem největší zážitek roku 2017. (18.01.2018)

„POKER BYL MŮJ TROJSKÝ KŮŇ DO NEJVYŠŠÍ ÚROVNĚ FINANCÍ, TECHNOLOGIE, POLITIKY, ZÁBAVNÍHO PRŮMYSLU, UMĚNÍ. MUSELA JSEM JEN POSLOUCHAT…“ /// Vyprávění Sorkinovským stylem, kterej mě prostě baví. Žádný mletí píčovin, obrázek střídá obrázek a Molly hubu nezastaví. Dialogy jsou parádní a obsahujou hodně slovních perel – ze všech stran (jako vede všech). Příběh graduje, má rodinnou „chvilku“ a nakonec dává lekci z morální integrity. V tom filmu nejde ani tak vo ten svět, ve kterým se točej velký prachy. Jde spíš vo tu lidskou stránku. A herecký sympatie. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Molly's Game: The True Story of the 26-Year-Old Woman Behind the Most Exclusive, High-Stakes Underground Poker Game in the World“, kterou v roce 2014 napsala Molly Bloom, neznám. 2.) Připadám si jako Kirké. 3.) Thx za titule “JustMeeKatie“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.12.2018)

I přesto, že poker absolutně neovládám, tak tady to zase tolik nevadilo. Tohle byl primárně příběh o holce, která jen chtěla vydělat slušné peníze, ale protože se pustila do ne úplně legálního byznysu, dřív nebo později se musela zaplést s nesprávnými lidmi a stejně tak na ní dřív nebo později musela zaměřit svá mířidla policie a FBI. Film nastiňuje dětství i dospívání hlavní hrdinky, které výrazně ovlivnil její ambiciózní otec, prostor dostává i lyžařská kariéra zabržděná zraněním a nejvíc se samozřejmě věnuje vzestupu a pádu v hazardním prostředí a následné snaze vyhnout se vězení a zachovat si tvář. Právě scény s právníkem, ať už v soudní síni, výslechové místnosti či kanceláři patří k tomu nejlepšímu, co film nabízí, protože Jessice Chastain a Idrisi Elbovi to parádně ladilo. Ale něco do sebe měly i scény z karetních doupat i samotní hráči. Třeba Harlanova minilinka mě hodně bavila. Maličkou výhradu mám ke stopáži, která je tak o dvacet minut přepálená, ale to je tak vše, co mohu vytknout. 85% (19.02.2018)

Pominu tradiční (a oprávněné) výtky k svébytnému překecaně monologo-dialogovému deklamačnímu stylu Sorkina, protože nyní to už buďto milujete či nesnášíte. A na tom se nic nemění ani zde; naopak Sorkin si svou silnou (či slabou, jak chcete) stránku režijně ještě podtrhuje a tak to, co lepší režiséři adaptující jeho látky v minulosti ještě jakžtakž zaonačily, je zde o to znatelnější. Každopádně i tak je co vyčítat. Je to delší než by se slušelo, bijí se v tom echt stylizované pasáže à la Sázka na nejistotu s dialogovými, které jsou režírované jak na divadle, Molly z toho vychází až příliš kladně (ono je to vůbec takové celé uhlazené), vůbec se neřeší její osobní život (což by nevadilo, kdyby nebilo do očí, jak je to podstatné) a chybí tomu pořádný konec. Což souvisí s tím, že to možná přeci jen vzniklo s až příliš malým odstupem od oněch událostí čili ne vše je/může/chce být řečeno. Jenže zároveň platí, že Mollyiny osudy jsou natolik strhující a nosné, že by utáhly i výrazně horší film než jaký vznikl. Navíc Jessice s Idrisem jdou vymazlené Sorkinovy repliky "do huby" jako málokomu a oba si je evidentně s gustem užívají. A já s nimi. (05.01.2018)