Besnenie

„VYTVOŘILI JSME SPOUSTU RŮZNÝCH GENETICKÝCH KOMBINACÍ, TAKŽE ZMĚNY BUDOU NAPROSTO NEPŘEDVÍDATELNÉ…“ /// Sci-fi horor s kapkou ftipu – prostě The Rock a jeho filmy. Úvod dobrej a za chvíli bílej King Kong, mořská Godzilla a jejich čtyřnohej mazlík vyrážej do Chicaga. A teď to začíná bejt na piču! Místo jednoduchejch řešení se scénáristi nechaj unášet prostorem k destrukci s miliardou efektů, ze který nemám žádnej zážitek. Prostě biják pro nevyspělý publikum… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) S vopičákem jsme si společně zachránili život. 2.) Potřebuju zvětšit hada. 3.) Thx za titule „samo133r“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (02.09.2018)

(80%) Viděno v kině. Ale jo, proč ně? Palec nahoru! Režisérovi se to opět povedlo. SAN ANDREAS – to byla pro mě ještě větší pecka, ale to neznamená, že je tohle nějaká obyčejná digitrapárna. Tento počin si na nic nehraje a i je to snad pojaté jako komedie či je to záměrně nadlehčené. Nenudil jsem se ani minutu. Akce byla digitální, ale veškeré destruktivní scény byly perfektně natočeny. Scéna, kdy opičák, vlkodlak a ještěr začali ničit město, to nemělo chybu. Tak jsem se nezasmál , ani nepamatuju. Rock to zahrál obstojně, prostě sympaták jako vždy. O to víc mě potěšil herec Jeffey Dean Morgan pro kterého mám slabost ze seriálu The Walking Dead, kde v posledních řadách hraje skvělého a charismatického záporáka Negana (viz můj současný avatar). I zde měl skvělou sarkastickou postavu, kdy si každou chvílí svými hlášky střílel z lidí – byla radost ho sledovat. Hudba byla obstojná. Finále už bylo takové moc přehnané, tak mě ani moc nebralo, ale nepohoršilo mě. Opičák neměl chybu, jeho fakáče byli prostě TOP. Tohle se přeci nedá moc kritizovat ne? Je to taková blbůstka, ale v tom je přece účel aby to diváka pobavilo přece! A já se bavil přímo královsky. Dalo se sice vylepšovat toho dost, ale to by to bylo zase moc na oko vážné. Takže rovné a zasloužené 4* a někdy se k tomu ještě s chutí vrátím. (15.04.2018)

Rampa MekSteroid je prostě v kurzu a je třeba si zvyknou, že než konečně atrofuje a promění se ve vytahaný pytel přičmoudlé krabaté povislé kožky, bude holt se svou topornou gogotanečnickou grimasou prknit v každém druhém akčňáku jako kdysi Árný. Třeba tadyhle v Rampáži soutěží s lidoopem, kdo je větší gorila, přičemž jej animovaný primát přehrává na celé čáře jak v mimice, tak v posuncích. Scénář to má samozřejmě poplatně obsazení příliš metaforický, filosoficky hluboký a existenciálně komplikovaný, než aby se dal laicky simplifikačně determinovat, nicméně při plném zapojení základních neurovegetativních funkcí snad může i středně pokročilý filmový teoretik alespoň částečně demaskovat některé velmi sofistikované jinotaje, a to zejména, že se kluci v první polovině jen tak maskulinně pošťuchují v milostné úsečce a posléze v trojúhelníku, a jakmile si vyjasní, kdo bude po závěrečných titulcích nakonec šukat tu životem zklamanou čokoládovou zooantropovložku, pevně se semknou a jako jedna gorlila dají při masové mrakodrapové demolici na piču zmutovanému vlkovi a geneticky modifikovanému kroukoušovi. No a k těm mentálně méně obdařeným, co k pochopení díla nemají muňky, bych rád podotknul, že se jedná o naprosto neškodnou, hezky vizuálně potuněnou a poměrně zábavnou obludí scifikokotinku, čili rozhodně není třeba odpadovat, dštít panické pižmo s lupy a veřejně ukazovat, jaký jste nabubřelý samolibý homodebil, co si svůj mikropenis honí výhradně u VonTrýra. (20.07.2018)

Asylum monster flick s monstrózním rozpočtem. Technicky dokonalý výplach mozku s kvalitním 3D. Krásné příšery, a užijeme si je do sytosti jak v zelené přírodě, tak v betonovém Chicagu. Ke skutečné spokojenosti ale chybí osobitější režijní pojetí - ať již koncepční (Cloverfield, Godzilla), nebo alespoň povrchně vizuální (Bay). Rampage má čistě mechanickou, bezpohlavní režii, chce vyhovět každému a nechce nikoho urazit a bohužel ani překvapit. (11.04.2018)

V očakávaní "najhoršieho filmu roka" som bol nakoniec príjemne prekvapený, že ma tá všeobjímajúca tupota neiritovala až tak, ako som očakával. Dokonca som pociťoval aj mierne guilty pleasure. To samozrejme zahŕňa aj občasné ťukanie si na čelo, bez toho by to však "nebolo ono", že. To sa týka ale aj dialógov a tam už to ťukanie si na čelo nie je takým spestrením pozerania filmu, ktorý samí tvorcovia považujú, aspoň dúfam, za nesmiernu hovadinu. Mám taký dojem, že Peyton s Johnsonom ešte nepovedali posledné slovo, v sľabšej chvíľke to s nimi potom možno tiež znova skúsim... (19.07.2019)