Náš dědek Josef

Souhlasím s tím, že nářečí ve filmu nesedí a místy bije do uší jak hrom. Chyba. Co se týče ideologie- dnes už myslím nemáme moc právo hodnotit co je a není agitka, kdo byl a nebyl komunista. Kdo z nás tu dobu opravdu zná? Nevěřili byste, ale v době, v které dědek Josef žil, bylo hodně lidí, kteří komunisty volili a podporovali je (viz poválečné volební výsledky). Byli mezi nimi i mnozí rodiče ohnivě kritizujících uživatelů!!! Dívat se dnešníma očima na tuhle dobu je značně zavádějící. Pro některé lidi byla tahle doba "kdy přišel stolař a dal jim penzi" lepší, než ta před válkou. Jde zde o film, který se dívá na kolektivizaci z úplně opačné strany než Jasného Rodáci, ale nemusí být proto agitkou nebo dokonce idiocií. Odhlédnuto od politiky je to příběh člověka popisujícího svět kolem sebe během svého dlouhého života. Nic víc, nic míň. Samozřejmě, že Rodáci to nejsou, ale ti jsou jenom jedni. Záhorský je člověk z lidu, proletář, ale taky moudrý děd, který hodně zažil, a ví co je v životě důležité. A já mu jeho postavu věřím, jeho vyprávění mě zajímá a strhává. Ideologii ve filmu jako člověk narozený za komunismu nevnímám či filtruji, soustředím se na dílo, které by jinak třeba ani nemohlo vzniknout. Hlavně si nenechám filmový zážitek zkazit politikou, která byla vždycky "sviňa"! Všechny filmy o depresivní době holt nemusí být nutně depresivní.... (05.12.2010)

Nevím proč v tom všichni furt hledáte nějakou propagandu komunismu atd. Vezměte to jako film o prostém dědkovi z jižní Moravy, který vypráví svůj příběh a to mi neříkejte, že se vám to nelíbilo. Herci výborní, atmosféra taky skvělá, a strašně se mi tu líbí, jak tu ti Pražáci nebo jiní z velkých měst nadávají, že takhle to na vesnici nechodí a že takhle si to jen ti Pražáci představují a tak to tak natočili a dělají z vesničanů na Moravě dobytky....upřímně? Jděte se podívat i dneska na nějakou vesnickou zábavu na Moravě a bude se vám z těch prasat chtít zvracet, takže myslím, že pravdivé až až....prostě to tak bylo..měli víno a kořalku, tak prostě chlastali, co by si dělali starosti zbytečně. Neříkám, že to nářečí nebylo místy mimo a až moc přehnané, ale popravdě, nejsem z jihu, nemůžu soudit. Mě se to líbilo a kdo by mi chtěl tvrdit, že se ani jednou neusmál, nebo neměl na krajíčku, když dědkovi umřela babka, tak pěkně kecá. (27.12.2012)

Uměle vytvořená ves s pražskou představou o moravském nářečí se sice možná nesúdi, ale já bych soudila s chutí. Ani Illíkova poetizující kamera nemůže být dostatečným fíkovým listem buranství, které je zde glorifikováno a povyšováno na normu. Chápu špičkování mezi městy a vesnicemi, mezi malými a velkými obcemi, ale tohle ubohé zjednodušení, že vesničané jsou primitivové bavící se alkoholismem a nahými zadnicemi, skutečně nechápu. Kachlíkovi se podařilo stvořit dokonalý předobraz Babovřesk a podobných skvostů. Navíc u Kachlíka nechybí ani motiv z Babic, což je vlastně od Babovřesk již jen krůček. V kontextu zmíněného mě vlastně ani nemrzí trestuhodné nevyužití hereckého potenciálu Korbeláře, Brabce a Menšíka. (14.05.2023)

Upřímně, mohla bych pominout tu bolševickou agitku a dát tři prdičky, jakkoliv mi prostředí vinařů není kdovíjak blízké. Ale ono je v tom víc věcí, co mi škubaly ochlupením a srážely celkový dojem. Tak třeba to nářečí - neznělo to vůbec přirozeně, prostě jako když pepíci snaživě recitují hantec. A pak mě urputně sra... kálela ta zdlouhavá pasáž o honu, kterou si Kachlík zřejmě leštil svůj myslivecký bambus. Já na téhle papalášské zábavě, spočívající v ožrání se a následné střelbě do zvířat, nevidím nic ušlechtilého. Jeden jediný ze zhruba tuctu myslivců, na které se mi v životě podařilo natrefit ksicht 2 ksicht, se projevil jako člověk se zdravým rozumem a láskou ke zvířatům, ne jako krvechtivý pytlák. Film není skvostem československé kinematografie, spíše obstojným průměrem s několika lepšími momenty. 49% (06.12.2010)

"Ja se tež polepšim, až se ostatni pohoršijó..." Poetické epizodky o lidech a příhodách z poválečné Moravy zobrazují jak staré vesnické tradice, tak konfrontaci tohoto duchovně "starého" světa s novými společenskými změnami. Doba po válce příliš veselá rozhodně nebyla, ba daleko krutější, než Kachlík s Matějkou ve dvou či třech scénách líčí, přesto si tento film zasazený do ní zachovává společně s hlavní postavou silný nádech něčeho kouzelně lidského, příjemného. Vnímám ho především v nadčasové rovině, i jako úctu k starším lidem. Režisér Kachlík opět (stejně jako v jiném svém filmu Já truchlivý Bůh 1969) využívá osobitého postupu vedení hlavního protagonisty, který se současně stává i jakýmsi průvodcem příběhu – tentokrát jsou to hned dvě postavy: dědeček a vnuk, kteří z času na čas k nám více promluví se svými vzpomínkami či pocity. I v těchhle momentech je zde nejednou zobrazený krásný vztah mezi dědečkem a vnukem, jehož sílu (toho vztahu) pak vycítit zejména v závěrečné scéně. Své kouzlo ve jménu věčeného koloběhu života zde má postupné střídání všech ročných období, též smutných i veselých scén. Na rozdíl od jiných uživatelů nemám potřebu řešit údajnou agitaci, politiku či (ne)správný přednes a volbu nářečí. Řeším jen svoje osobní pocity z filmu, který mě hodně zaujal už v dětství a který mě dokázal již poněkolikáté oslovit znovu i bez toho, abych se při tom dvolával pouze na nostalgii. A nemohu u toho přehlédnout Bohouška Záhorského v životní roli, stejně jako spoustu dalších herců, kvalitní režii i humor. V neposlední řadě také kameru, níž Josef Illík dotváří přímo malebné obrazy vesnického prostředí, přírody a lidového způsobu života. 90% (06.10.2020)