Tlmočník

Jsem celkem naštvaný, když si uvědomím, že tento film má několik nominací na Českého lva a Úsměvy smutných mužů nic (sic!). To snad akademici nemohou myslet vážně - Menzelovi za zásluhy? Ale jemu samotnému nominaci nepřidělili. Tematicky vyčpělé, resp. nebetyčně ohrané. Road movie o dvou rozdílných lidech, druhá světová válka a její následky... Já mám přitom hořkosladké příběhy nejraději, ale tady to po návštěvě termálních lázní přestává fungovat a děj se propadá až do šedivé nudy. Hodnocení zvedá výtečná kamera, roztomilá kombinace slovenštiny a němčiny a nepřekvapivě dobře zahrané hlavní herecké party. (26.01.2019)

Artově laděný středoevropský film, středoevropská road movie nejen Slovenskem, ale i časem a svědomím... Mimochodem je pěkné vidět, jak se pan Menzel etabloval coby herec a že ho Martin Šulík obsadil stejně, jako on kdysi obsadil do Vesničky mé střediskové jiného velikána československé kinematografie Františka Vláčila, hlavně proto, aby byla jeho tvář zvěčněna a archivována pro další generace...hluboká poklona, pane Menzele! (27.03.2019)

Neboť nevládnu německým jazykem, netuším, zda ho Menzel vyslovoval stejně prazvláštně jako slovenštinu. Možná to byla právě ta zvukonemalebnost, která mi způsobila, že jsem se soustředila i na jiné aspekty filmu. Syn Židů je dlouho po válce hledat vraha svých rodičů, pod ruku mu přijde vrahův syn a tak mu to židovský synek dá pěkně sežrat. Za co? Za otce. Proč? Kdo ví. A to je ta naprosto zásadní otázka. Ungár jedná naprosto nelogicky. Začátek filmu až tak špatný nebyl, ale velmi záhy se vytratilo napětí a s ním i tempo. Slaboučké tři hvězdy z úcty k Menzelovi. (29.09.2018)

Pomalé filmové road-movie, ktoré navodí atmosféru, kde sa človek zamýšľa nad mnohými neľahkými osudmi ľudí. Hodne ponuré, šedé, civilné.. Ak si chcete znížiť náladu, nech sa páči. Za mňa slabšie ***. Aj preto, aby ľudia neopakovali chyby z minulosti a poučili sa. Nenávisť a zloba nás nikde neposunú. (24.03.2020)

Po loňské animální hemoroidiádě beznadějného polského nudila s příznačným názvem Zvířata, vsadilo tentokrát letos nadmíru útulné Kino na granicy téměř na jistotu a zvolilo otvírák, u kterého se divák samým dokonalým rozptýlením nemusel soustředit výhradně na mimořádně rektohostilní sedačky Miczkiewiczovy pomsty dojebaným zádům aka v dalších bezohledech důstojného kulturního svatostánku polského Cieszyna. Geriatrický cestovýlet sanavažida a sanavaeses centrálním Maďarskem za účelem vyrovnání se s Hlinkovými gardami úchvatně pohání koncert naprosto famózního Arnoštka, jemuž neméně zdatně kunduje sympatický naviagrovaný Rakušák, který se ho urputně snaží nadrobit do každé ovce, na níž cestou kluci narazí. Z počátku je to výlet roztomile sarkastický a plyne rychleji než cévkování zkušenou staniční sestrou, poté však téma zvážní, dědci se tak trochu začnou šourat s chodítkem do Kauflandu a Šulík frajeřit, že má drona. Cesta z Martina do Popradu je sice malebná, ale pokud se člověk zrovna psychicky nechystá na maďarský cestopis, tak nějak si ji na plátně projet celou moc nemusí. Chcípající tempo chvílemi vytrhne několik opravdu sugestivně mrazivých momentů z dob desionizace Uher, nicméně dostatečně odhodlaný frajer s nůžkami by to dozajista dostříhal i k silné čtyřce bez funivého poposedávání. (29.04.2018)