Bez lásky

Uznávaný režisér Andrej Zvjagincev natočil syrově drsnou a nekompromisní výpověď o povrchní době, v níž žijeme. Kdyby milenecké páry nelepily vztahy dětmi a pořídily si je až po důkladné rozvaze a opravdu z lásky, nemuselo by tak často docházet k úděsným situacím, které popisuje tento film. Přitom nejde pouze o vhled do problematiky ruské společnosti, ale k podobným vztahovým blamážím dochází všude na světě, ani naše země není žádnou výjimkou. Kromě velmi sebejisté režie a vtahující kamery snímek zaujme i nadmíru přesvědčivými výkony typově skvěle obsazených představitelů stěžejních rolí a nesmírně intenzivní hudbou. (85%) (15.01.2023)

Jedináčik, takmer bez kamarátov, ktorý sa volá Aljoša, má dvanásť, a je žiakom základnej školy, na tom by nebolo nič zvláštne, keby sa jeho rodičia práve nerozvádzali, k tomu je žena oveľa prísnejšia na muža, a brutálne hádky sú na dennodennom poriadku, keď už nechýba veľa k tomu, aby sa v kuchyni hádzali taniere, a lietali kuchynské nože, našťastie nie som v talianskej famílii. Viac-menej, synátora majú obidvaja rodičia na totálnom háku, na saláme, a tak sa jedného dňa rozhodne, že im zmizne navždy z očí. Žeňa a Boris majú nachystaných nových partnerov, a nejakých tých úvodných 30-40 minút som si pripadal, že mám, čo dočinenia s dákym erotickým filmom. Keď už boli dostatočne „uspokojení” , tak sa “matka” vracia domov do spoločného bytu, ktorý sa má čoskoro predávať, zisťuje, že po synkovi nie je ani stopy, volá “otcovi” do práce, oboznamuje ho, čo sa práve deje. A už je iba otázkou času, keď sa spustí mohutnejšia pátracia akcia... A od tohto momentu, ma Andrejov film začal baviť, o čosi viac, ako bolo tomu doteraz. Renomovaný ruský režisér Zvjagincev nakrútil nepríjemný a depresívny film o medziľudských vzťahoch, o rodičoch dieťaťa, z ktorých sa stávajú kariérne typy, a najlepšie je si všimnúť jeden z úvodných záberov, ako sa cíti ADOLESCENT, ktorý absolútne nezvláda blížiacu sa rodinnú situáciu, a namiesto toho, mu neostáva nič iné, ako vziať nohy na plecia... Veľmi silný snímok, ktorého dejstvo nie je žiadnou fikciou, ale krutou realitou. (18.03.2018)

Skoro dokonalé a skoro perfektní. Chladně vystavené, vztahové drama, u kterého je už od prvního okamžiku patrné, že jej točil Pan režisér. Je moc dobře, že se Andrej vrátil s tématem rodiny, rozchodů, rozvodů, protože tyhle věci mu šly vždycky nejlíp. A fakt, že pro mě skvostný Návrat tímhle filmem nepřekonal, mi náladu dnes rozhodně nezkazí. (28.11.2017)

Film studený jako ruská duše. Bolestivé a syrové vyobrazení až surově realistické vyprázdněnosti citů. Po Nemilovaných je pocit melancholie to nejpříjemnější, co se může stát. Pátrání po zmizelém chlapci je jen záminka, ve skutečnosti vede do nitra každého člověka. Otázky, které film klade, znějí: Kdy láska začíná a končí? Existuje vůbec? A lze vlastně něco cítit k někomu jinému než sobě? V druhém plánu je pak film metaforickým zobrazením současného Ruska. Nejen sídlištní bezútěšností a všudypřítomným šedivým počasím, že kterého je zima i smutno už jen na pohled, ale třeba komplikovaností celého byrokratického systému. Metaforický závěr s oběťmi války na Ukrajině představil ruskou duši více než jasně. A samozřejmě ještě naznačuje sebelásku lidí, pro které jsou selfíčka důležitější než samotné zážitky. Úsporná hudba sedí ke scénám naprosto přesně a statická kamera ráda zastavuje v dlouhých pomalých záběrech a divákovi umožňuje prožít si celou scénu beze zbytku. Tempo snímku je proto pomalé, což by se alespoň do závěru hodilo trochu zrychlit. Nestane se tak. Podrobné pátrání se stává hodně monotematickým. Nejděsivější jsou ale samotné šedivé scenérie obrovského moskevského sídliště. Jenom z procházky po takovém okolí nutně musí přijít myšlenky na sebevraždu. A režisér diváka nešetří ani trochu: syrově mu nabízí záběry na postavy sedící na záchodě nebo souložící těhotné ženy. A hlavně ho nenechá ani na vteřinu prožít nějaký úlevný okamžik... Uf. Jen ze vzpomínky na tu depku potřebuju panáka. (01.03.2018)

Hm, akosi som stále nedošiel tým Zvjagincevovým filmom na chuť. Doteraz som od neho videl tri filmy (Vozvraščenije, Jelena a Leviatan), ale ani jeden z nich ma akosi neuchvátil. A obdobne moje dojmy pokračovali aj pri Něljubov. Na jednej strane oceňujem ten chladný naturalizmus a sociálny rozmer filmu, ale čo sa týka epického podania deju a zápletky, to bolo pre mňa dosť nezáživné. Pritom námetovo to malo sľubné predpoklady na kvalitný film. Nuž, na viac ako 3* to nevidím - no napriek tomu mám z tohto filmu zrejme najlepší dojem spomedzi tých 4 spomínaných kusov, ktoré som z dielne Zvjaginceva videl. (19.11.2017)