Zlé časy v El Royale

Hlavným lákadlom bol pre mňa Jeff Bridges a odviedol presne to, čo som od neho očakával. Ako spomínajú mnohí určite vám réžia pripomenie niečo od Tarantina, samozrejme nesmie chýbať kvalitný sountrak. Fajn príbeh, kvalitná réžia , ale myslím, že príbeh a obsadenie sľubovali niečo bombové, čo sa bohužiaľ nestalo. Každopádne stojí za pozretie. 70%. (12.03.2024)

// Drew Goddard channeloval svého vnitřního Tarantina a natočil vlastní variaci na Osm hrozných, Pulp Fiction, 4 Rooms atd. Pomalý rozjezd naštěstí zachraňuje geniální soundtrack a hudba M. Giacchina, a jakmile dorazí na scénu Chris "chtěl bych být Manson, ale moc mi ten bad guy nejde" Hemwsorth, alespoň se to příběhově semkne natolik, aby to vydrželo být napínavý až do konce. Goddard i v závěru vytáhne nějaký překvápka, což je fajn, pořád jsem ale čekal jízdu jako v Chatě v horách, jen abych dostal podstatněji komornější story, která není zase tak originální, jak by asi měla/chtěla být. Zlý časy v El Royale nejsou špatnej film, moje očekávání ale byla daleko výš. 7/10 (11.10.2018)

Tomuhle filmu rozhodně nelze upřít snahu, ale dělá to bohužel tak okatě, že mi z toho vychází fakt, že tohle vše už jsem někde viděl. Ano, narážím samozřejmě na 8 Hrozných od Tarantina a pokud jsem dal tehdy čtyři hvězdy (i když je to podle mě nejslabší jeho film za poslední dobu), nemůžu jít dneska výš ani náhodou. Skoro stejný scénář, stejná a neúměrná délka a hodně podobný konec. Jen v tom prvním případě bylo herecké osazenstvo na vyšší úrovni, než tady a to je asi zhruba jediný důvod, proč to nakonec odpalím na lepší tři. Hlavním zjištěním je pro mě fakt, že Jeff Bridges tohle sám neutáhne, i kdyby se snažil sebevíc, ostatní jsou totiž pouze do počtu, včetně Dakoty Johnson, která si po 50 odstínech, ani nevím čeho všeho, zkusila trošku drsnější žánr. Kdyby měly její role podobný osud jako tady, možná bych se na ní začal i víc dívat. (16.02.2019)

Ze začátku to vypadá opravdu velice zajímavě, spousta postav, super retro atmosféra i hotel, dobří herci, Tarantino feeling...ale čím víc děj ubíhá tím víc se odvrací od zajímavých témat a začíná se zajímat o naprosto nezajímavé charaktery a splétá dohromady totálně rutinní příběhy s rutinní zápletkou i chabou pointou a to má přitom ze začátku tak úžasně rozdané karty. Jakmile ale umře agent FBI, věděl jsem, že je zle a že příběh půjde jiným směrem a to je kurva, ale kurva škoda. Historie úchylného hotelu, ve kterém se sjížděli (doslova) všichni důležití lidé USA, přičemž je sledovala a odposlouchávala tajná služba a jako bonus jejich hrátky nahrávalo samotné vedení hotelu má takový potenciál, že upřímně doufám a modlím se ve vznik seriálu třeba pro HBO, protože vidět pár slavných herců a politiků, sledovat tajnou službu a jejich motivy a hry plus zjistit vše o vedení hotelu a jejich úmyslech s pásky slavných osobnosti přímo vybízí ke vzniku naprosto legendárního a předem kultovního seriálu a natočit VOD show s jednoduchým názvem El Royale je snad kurva povinnost! Protože všechno tohle úžasný režisér doslova přelítne a divákovi servíruje příběh senilního zloděje, ublížeňoučký opice a dvou vypatlaných sester, které utekli něco jako Charlesu Mansonovi, kterého hraje nabukvičelý Thor. Ze zklamání a letargie mě v druhé hodině vytrhnul příběh pikolíka, který to celé vytrhl z nudy a překvapil svojí originalitou. Jinak si ale Goddard neúspěšně hraje na Quentina Rekreanta a famozní pod zápletku nechá nepochopitelně ležet nevyužitou. ZKlamání, veliké.60%, (03.06.2021)

Drew Goddard si pomyslně postěžoval, že Quentin Tarantino se dal na umění, jeho Osm hrozných filmu posloužilo jako inspirace, a Robert Rodriguez přebujele koketuje s hlavním komerčním proudem. A ani James Mangold se svou Identitou nepřišel zkrátka. Drew tedy vzal věci do svých režijních rukou a natočil cosi, co jistým způsobem evokuje dřívější tvorbu obou zmíněných pánů. Do prapodivného hotelu, kde se to jen hemží šmíráckými praktikami, jménem El Royale ubytoval Jeffa Bridgese, Cynthii Erivo, Dakotu Johnson, Jona Hamma, z Lewise Pullmana udělal recepčního a v podstatě jediného zaměstnance hotelových prostor a navíc povolal Chrise Hemswortha coby šíleného vůdce kultu. Obsazení je tedy naprosto skvostné. Michaeli Giacchinovi přikázal, aby pro nadcházející hodně temné atmosférické hrátky složil patřičně drásavý hudební doprovod, načež se vše podtrhlo retro songy, které počátek sedmdesátek, kam je děj situován, skvěle dobarvují. Na postupech, které Goddard praktikuje, velké novátorství spatřit nelze, jsou to vesměs postupy známé a osvědčené, které rozhodně mají své zajímavé vzestupy a vrcholy. Na více jak dvě hodiny to má nepolevující poutavost a na napjatého diváka juká samé překvapení stran děje i postav. Postav je tak akorát, pochopitelně zásadou daného žánru je, aby žádné z nich nebylo dáno přílišné pozitivní vyznění, což je korunováno jejich mini příběhy/osudy, které v kostce pojednají o tom, co je do hotelu přivedlo a co před svým ubytováním (osudového) prožili. A rozhodně žádná z nich nemá předplacené přežití. Vrcholem filmu je pak kreace Chrise Hemswortha, který připomíná příbuzného Charlese Mansona. A slušně i hláškuje. Film mně velice svižně ubíhal a neobjevil jsem v něm nikterak zásadní rušivé elementy. Pokud se vám stýská po rané tvorbě výše zmíněných tvůrců, už nyní byste si měli zarezervovat pobyt v temném a mírně zvrhlostí páchnoucím hotelu El Royale. 10/10 (03.10.2019)