Divosi

Mohlo to byť kratšie cca o 10 minút, a ide o ten typ filmu pri ktorom je mi úplne jasné prečo sa ľuďom nepáči. Na druhej strane je to výsostne originálne, audiovizuálne fantastické, mizanscéna je premyslená a celé je to koherentné a drží to pokope. Takisto to prirodzene zapadá do Mandicovej filmografie, je to poplatné jeho štýlu, ktorý rozvíja už nejaký čas. Chápem keď to niekto odsúdi kvôli tomu , že ide o style over substance, ale pre mňa je ten style jedným z najsviežejších, ktoré sa momentálne v kinematografii vyskytujú. Naviac spôsob akým sa tu, podobne ako v zvyšku režisérovej tvorby, využívajú fantasy elementy je úplne podľa mojho gusta - ide o zvláštnu surrealizmom nasiaknutú hommage fantastike nemého filmu, v podobnom duchu ako to robí Guy Maddin, no stále svojsky. Takisto sa tu pristupuje k téme sexuality a jej objavovania úplne inak ako v drvivej väčšine vecí čo som videl - opojný pocit z naplnenia svojich túžob je tu primárny, či už v sexualite alebo aj v tom ako sa chlapci radujú z "odchodu" kapitána. Nejaké racionálne aspekty, respektíve hlbší rozbor toho čo s takýmito túžbami prichádza, sa v tomto filme vôbec nevyskytujú. A to je dobre. (23.09.2018)

Představte si atmosférické dobrodružné vyprávění ve stylu Karla Zemana s kouzelnou starožitní stylizací (včetně pár výjevů, které tu hodně evokují scény z Cesty do pravěku, Vynálezu zkázy či Ukradené vzducholodi), přidejte si do toho kuriózně zakomponované LGBT motivy, spoustu nechutných bizarností a sexuálních úchylek včetně pohlavního aktu chlapce s rostlinou nebo pomalovaného penisu starého kapitána... ufff, a možná si pak téměř dokážete představit, jak asi ti Divoši vypadají... Vzhledem k tomu, že mají naprosto špičkové vizuální provedení včetně osobitě pojatých kulis ostrova a také skutečně napínavý děj s dobrodružnou plavbou lodí a putování po ostrovu, mě ti Divoši často i bavili. Přestože v nejedné scéně na mě byli až příliš nechutní (třeba ty homosexuální hody na pláži), zároveň z nich často dýchala tajuplná atmosféra a některé bizarní nápady jsem i ocenil (např. vyplavenou mrtvolu kapitána, na níž je pohled groteskní a děsivý současně). Dojde i na pár zvratů, z nichž ten klíčový mě teprve překvapil – jenže i tak mám ještě problém s přehnanou stopáží, kdy zejména v posledních minutách se už film hodně táhne a myslím si, že by mu lépe prospělo prostříhat to na klasickou hodinu a půl. Na jedno zhlédnutí velmi originální zážitek, až natolik, že tomu možná nějakou tu úchylnost v rámci osobitosti občas i odpustíte, ale podruhé si Divochy už určitě nepustím. [65%] (27.09.2022)

To tak se sejde Gaspar Noé s Davidem Cronenbergem na pivu. Už jsou lehce opilý, tak si k nim přisedne postarší muž, který se už na ně koukal od té doby, co si dali první rundu. Ten muž je Walerian Borowczyk. Začnou se spolu bavit, všechno vypadá krásně, ale začne zde být nějaké tření, což všichni cítí. Pak se přejde na kokain, který si Noé klasicky přinesl, ten všechny pořádně nabudí. No a pokračuje se u Borowczyka na bytě, kde začne obrovská orgie mezi muži, při které drsně onanuje Nicolas Winding Refn a všem zůčastněným dojde, že vlastně asi jsou ženy. Vše samozřejmě natáčí Betrand Mandico. No a takto bych popsal tento geniální snímek. Připravte se na nechutnou, sexuální a transhomosexuální hrátky předtím, než k tomuto filmu vůbec zasednete. Nebo si o něm nezjišťujte vůbec nic a budeme mile/znechuceně (každý podle sebe) překvapeni. (12.01.2021)

Dítě samplovaného věku. Opakovaně se mi vracelo, že to je film o mladých pro mladé. A konečně snad trochu chápu (o oprávněnosti jsem v našem prvním světě nikdy nepochyboval) vlnu touhy dnešních náciletých nechat se přeoperovat, vlnu nejistoty, kdo jsem, proti komu revoltovat (než proti sobě), jak se vymezit vůči měkké a lepkavé ústupnosti dospělých. Budoucnost je žena a zázrak. Samo je to celé popík a eskapismus; ale sny jsou kořením života atd. Každopádně: je zde i velká svoboda nakládání s historickým - Mandico si bere cokoliv se mu hodí a něco z toho plácá. K tomu patří i estetika jisté ošklivosti a snadnosti, snad kvasi naivity, kterou ale popírá zase zcela up to date a módní estetika vyfénovaných glamour sedmdesátko-osmdesátek (v barvě je to jak Querelle) a k tomu všemu přiznané tření bitů v každém obraze. Úžasná je kamera - podobné věci jsem naposledy viděl v Trierove Evropě a to je sakra dávno. A jestli se režisér zbaví klamné povlovnosti, kterou zdědil snad ještě z auteurského filmu šedesátek a pak ještě klipovitosti, kterou si každá nešťastná bytost nese snad už dávno od Lost Highway, má podle mě tenhle styl našlápnuto k tomu vyvést z krize to chcípáctví mnohého arti filmu. Moc pěkná zvuková složka, Ninu Hagen bych ale zkrátil. Elina Löwensohn je dvojnice Tildy Swinton (Orlando!) A Pauline Lorillard Hanny Schygully. Obě do tohoto světa taky patří. Napadl mě ještě Benedek Fliegauf, ale Divoši nejsou (naštěstí!) redukcionismus. (02.09.2023)

Jako kdyby spolu Gaspar Noé, Nicholas Winding Refn, Harmony Korine, Karel Zeman, Jules Verne a Alejandro Jodorowsky měli orgie – anebo dítě. Francouzský experimentální snímek 'Divoši' je fantasmagoricky pohádková, alegoricky surreálná, formálně překombinová transgender robinsonáda, která vás učaruje svým perverzním sex-appealem a staromódní art-house stylizací, jakou jste v rámci queer cinema ještě neviděli. Bertrand Mandico je snílek. (26.02.2022)