Nepredstaviteľné

Ojojoj! Když někdo náhodou zdejším satanžel většinovým, mentálně atrofovaným a neurovegetativně tolik komplikovaným homixovým funouškům vykloubí film z žánrových ramen, je zle. Tudíž toto chytře bizarní pyré, a chytře bizarním myslím přesný opak té právě tolik protěžované a přeceňované odporné, hloupé a perverzně přiteplené lysohlávkové smaženice Vybliju všechno, všude a najednou, končí v nezaslouženě v modrých číslech a LIVINGDEADKOVI dokonce zjevně způsobilo zánět plovacích blan. A ono asi není divu, když s palcem zabořeným v rozštěpu a s intelektuální výbavou na úrovni bakterie tetanu jdete do anotačně proklamovaného akčně - katastrofického napínače, a první hodinu musíte čumět na psychotýrání slizkého švédského retarda jeho zmrdce despotickým otcem. Psychotýrání sice parádní a dramaticky i odborně namakané, ale když já předtím přeslabikoval AK-ČŇÝ, na což jsem vyplýtval veškerou svoji míšní kapacitu, tak chci, kurva, AK-ČŇÝ, bo jinak jsem si místo toho mohl pustil třeba kovadlinu na nohu, nebo tak… A když na to AK-ČŇÝ ve druhé polovině přece jen dojde, a je to s minimálními prostředky AK-ČŇÝ opět skvělé, tísnivé a strhující, mám hlavu už tak hluboko zaraženou v prdeli, že vidím jen tmu. Opravdu svěží a příjemně divně originální kousek, který je nyní i docela aktuální, když už v roce 2018 hezky pranýřovitě predickoval, co by se dělo ve Švédsku, kdyby se car Vladimír vydal na sever místo na západ. Švédové by prostě okamžitě upadli do sluníčkového neomarxistického šoku, benevolentně lomili rukama, bezradně, avšak tolerantně! naráželi do nábytku z IKEA, polemizovali by, jestli si tu jejich rodnou hroudu ti Rusáci přeci jen náhodou nezaslouží, a pasivně levicově lkali, přičemž vlast by se vydala bránit pouze hrstka společensky vyšinutých, civilizačně nezhýčkaných nebolševických anomálií, autistů, zmrdů a jiných „charakterových hovad“. (25.05.2022)

Jednou za čas se prostě objeví dokonalej film, kterej dokáže prolínat všechny žánry, mísit ultimátní akci s romancí a do toho vyprávět příběh, kterej dává smysl. Letos se to povedlo ve Švédsku. Den blomstertid nu kommer je audiovizuální karneval, na kterej jsou všechny plátna kin malý. Intro napřed krásně načrtne hlavní postavy a vysvětlí jejich vztahy, abyste jim mohli fandit, až to bude třeba. A jakmile na to přijde, člověk je přilepenej k obrazovce a nestíhá, co se před nim děje. Tohle je soubor eye candy atrakcí, který přicházej každých pět minut a všechny téměř vyrážeji dech. Už dlouho jsem nezažil, abych si po skončení filmu pamatoval úplně všechny akční scény a chtěl je vidět znova. Jednozáběrová scéna na mostě, pády helikoptér, rvačka v elektrárně, finále v dešti. Všechno drží pohromadě zatraceně pevná režisérská ruka a nikdy nedojde na žádný přehnaný klišé nebo patos. Když se tady umírá, tak totálně nečekaně, nekompromisně a krvavě. A aby toho nebylo málo, má to asi nejlepší letošní soundtrack. Jako když smícháte Zimmerovo Interstellar a přidáte trochu Sigur Rós ... 10/10 (05.11.2018)

Naprosto nesympatické postavy mne u filmu neudrží přes dvě hodiny, když se v něm většinou prd děje. Všichni mi přijdou, že se tady chovají jako pomatení, především otec (ani to není pořádně vysvětleno, prostě ber to diváku tak, jak ti to předkládáme a kochej se rádoby realistickou kamerou) a celkově jde vlastně hlavně o vztah Alexe a Anny, jakoby i hudbu, teprve po velmi dlouhé době se začne něco dít, ale je mi to tak nějak jedno. Že by zemi napadli Arabáči, to je hned smeteno ze stolu, a posledním záběrem na Putina je jasno. Takže jestli jsem to dobře pochopil, to Putin, ne hordy imigrantů, napadl Švédsko, kvůli nerostným zdrojům. Ahá. dobrá agitka. Proč tam ale musel kluk chtít kytaru a otec ji roztřískat atd., to fakt netuším. Fakt si myslím, že i když je někdo tak trochu magor, ve chvíli ohrožení se bude chovat jinak. Jenže tady se fakt jako magoři chovali úplně všichni a furt. A jestli je takové jednání skutečně obvyklý standard Švédů, tak Pán Bůh s námi a zlý pryč. (19.01.2020)

Věrohodná a mrazivá ukázka toho, jak by asi mohlo probíhat spiknutí a napadení národa (nechci prozradit kým a proč) s kvalitním napětím, solidními efekty a dostatečně funkční dramatickou linkou o rozvrácené rodině. Mírně mě rozptyloval snad jen fakt, že ve chvílích, kdy by postavy měly držet nejvíc pohromadě, na sebe stále vytahují letité křivdy a rodinná traumata, čímž neustále sabotují potřebnou spolupráci a hází si klacky pod nohy - no možná je to metafora toho, že Švédi v době krize neumí držet pohromadě, možná. V každém případě je The Unthinkable solidně mrazivá a nápaditá podívaná bez jednoznačných hrdinů a poražených, ale za to s jednoznačným politickým poselstvím. [Sitges 2018] (19.10.2018)

Zvláštní komglomerát. V podstatě se od samého začátku nacházíme ve světě rozkladu, jehož středem je dezorientovaný mladík Alex, který řeší své libidinózní a oidipovské problémy pozdě a špatně. (Vlastně ještě hůř než antický Oidipus, který nevěděl, proti komu bojuje.) Je rozhodnuto ještě dříve než (jak zpívá Bob Dylan) a hard rain's gonna fall. Jako by se postupně zhmotňovala a zhutňovala paranoia, jíž jsou všichni aktéři více či méně postiženi. Crazy Pictures se tu mohli projevit bez zábran, a také to udělali. (05.04.2022)