Přepadení (E01)

Trochu těžkopádná historie. 1)  Přepadení není příčinou kolapsů učitelčina života, ale jen jejich katalyzátorem. Vyprázdněný vztah s manželem, nudná výuka, kterou by si mě jako dítě, věru, učitelka nezískala, degradující společenská role učitele, nové poměry (jsme v roce 1993), i syn to vede od desíti k pěti. Psycholog v otlučeném domě namísto kněze pak symbolizuje obecný duchovní úpadek._____ 2)  Lehce smířlivý závěr mě zanechal na rozpacích. Uvítal bych méně zásahů shůry a méně odevzdanosti osudu. Je ovšem pravda, že by pak snímek získal jiné vyznění._____ 3)  68letá Iva Janžurová (učitelka) ve své tragické poloze odvedla slušnou práci. Herecky přesvědčivý 41letý Vladimír Dlouhý jako hlavní záporák byl sexy. Perfektní 62letý Jiří Kodet si na natáčení odskočil během přestávky v práci na Pelíškách a svůj herecký projev si vzal s sebou. Nebo ne?_____ 4)  A tak se mi nakonec paradoxně nejvíce líbil přitažlivý dětský herec (pak s hraním seknul) 15letý Josef Kolínský (drzý Lukeš junior)._____ 5)  Výstižné komenty obsahují mé další výhrady k dílu: ostravak30***, Aky**. (25.02.2022)

Něco tak geniálního jsem už dlouho neviděl. Mobilní telefony byly symbolem blahobytu, všude šeď, nebo grafity nekvalitní barvy, vykrádání bytů, končila éra jednoduchých nájemných vražd. Vyrůstal jsem v té době. Herecké výkony excelentní. Scénář do mrtě! Kamera, světlo, střih, všecko perfektní. Hudba decentní. (17.07.2019)

Je mi poněkud záhadou, kde se u této lacině působící TV inscenace vzalo 84%, ale na druhou stranu jde o silné téma, podané oblíbenými herci, koukat se na to teda rozhodně dalo. Janžurka zvládla roli hroutící se ženy na jedničku, Kodet hrál to, co obvykle (tedy protivného prďolu) a Vladimíru Dlouhému jsem záporáka moc nevěřila - měl si roli vyměnit s mladším bráchou. Jen tak mezi námi: ukrást mi nějaký gauner psa, vykoledoval by si ode mě zuby ve sklenici a sopránový hlásek do konce svých dnů! Sáhnout mi na mámu, putoval by přímo do dřevěné, prostorově nenáročné, horizontální garsonky. Bydlet v té úděsné králíkárně, jaká byla v "Přepadení" vidět, nebo si pár let posedět v zamřížovaném Hiltonu, žádný velký rozdíl... Za zmínku stojí, že film produkoval Phillip Morris osobně - jen v minimu záběrů je divák ochuzen o čadící hřebík do rakve. 63% (07.03.2011)

Nemohu hodnotit jinak než-li plným počtem, neboť právě kdybych hodnotil jinak, asi bych si připadal jako pokrytec. Vždy když vidím takovýto tuzemský film a v něm herce, kteří kriticky a upřímně svým uměním odhalují nějakou problematiku naší společnosti, tak mám jakýsi pocit zadostiučinění. Jíři Kodet, Iva Janžurová a brilantní Vladimír Dlouhý jsou perfektní. Vladimír Dlouhý svůj part sehrál velmi tvrdě a nekompromisně a také naprosto realisticky. Vždyť ono to také ani jinak nešlo, neb mnoho takovýchto inteligentních hyen v naší společnosti jest. Úřední byrokracie je zde další velké téma a to se mi velmi líbí. Film velmi silně poukazuje na to, že právě proti této byrokracii takřka žádné zbraně neexistují a malinko tak v samotném vyvrcholení děje vybízí k takovým lehkomyslným anarchistickým myšlenkám. Tedy poškozený si již razí cestu vlastních pravidel. Scénář je sepsán velmi zručně a také stručně. Film má díky tomu dokonalé proporce. Je to velmi zapomenutý film a to je velká škoda, možná je díky svému komornímu ladění trochu nevýrazný, to je snad ten důvod. (02.12.2011)

Kdo by to byl řekl, že v na první pohled nevýrazném televizním filmu ztvární Iva Janžurová jednu z vrcholných rolí své herecké kariéry a vlastně na několik let opět oživí zájem režisérů o její osobu. První díl pozoruhodného cyklu Oběti je skvělou ukázkou toho, jak má vypadat působivé televizní drama. Dramaturgicky naprosto vyproušený tvar má gradaci, obratně pracuje s napětím a prohlubující se beznadějí, každá scéna má smysl, který ji přesahuje. Po formální stránce snímek sází na střízlivý odstup a spíše syrový popis neútěšného prostředí anonymního sídliště. Naštěstí výborní herci a dobře napsané dialogy dodávají širokou škálu pocitů, v nichž občas zazní i hřejivý tón. Přepadení bezesporu patří do zlatého fondu televizní tvorby nejen devadesátých let a má silně nakročeno k plnému hodnocení, už jen díky pocitu, že vznikl organický tvar, v němž všechny složky fungují a navzájem se vydatně podporují. (30.04.2013)