Climax

O nejlepší film Gaspara Noeho z mého pohledu nejde, ale o ryze uhlazené dovedení svého stylu k dokonalosti ano. Motiv ne nepodobný The Hateful Eight je natočen přesně tak, jak jsem před začátkem filmu očekával. Tedy s brzkým climaxem a o to větším dojezdem pro zúčastněné. Nicméně největší podíl na zážitku si nese kamera Benoîta Debieho, která zvláště s přibývající stopáží nepřekvapuje udivovat. (31.10.2018)

Gaspar Noé s nejsilnější dávkou lsd. Kamera opět působivě experimentální. Statiku zde nehledejte. Nejhorší ale je, že Noé nepřináší, ani nesymbolizuje filmem žádnou výpověď a zanechává divákovi pouze vizuální efekt a ještě k tomu na hranici snesitelnosti. V rámci nočního festivalu skvělá věc, ale pro mě i přes lásku k experimentálním filmům příliš slabé. [MFF Cinematik 2018] (16.09.2018)

Hysterická zdrogovaná show skupiny tanečníkov v uzavretom priestore pripomínajúci pivnice. Film sa snažia držať pohromade tanec, drogy a násilie ( násilie nie tak explicitné, ako by sa dalo čakať ), ale skôr to je technická prednosť filmu, že sa točí v dlhých záberoch. Má mnoho nelogickostí a nezmyselných scén ( dieťa ) a hoci je pohybové nadanie "hercov" na úrovni, ich prehrávanie srší z každého metra filmu. Snímok kontroverzného Gaspara Noeho vyvoláva silnú polemiku o vlastnom význame, ak teda odmyslím, že sa vraj skutočne stal. Keď však malo byť významom aké neovládateľné monštrá dokážu urobiť drogy z ľudských bytostí, tak sa to podarilo, ale mne tento šialený pop-artový prístup príliš neimponoval. (16.02.2019)

Takhle nějak mohl vypadat poslední akt Sněženek a machrů, kdyby je točil Gaspar Noé. :-) Tentokrát žádné nesnesitelné explicitní násilí (z hasičáku ve Zvráceném mam dodnes lehké trauma), detailní záběry ejakulace (Love) a další podobné Noého typické šokantní chuťovky. A vlastně ani žádné (hlubší) významy. "Pouze" atmosféra. Zpočátku střídavě poklidná (představovací monology a dialogy) a opojná (choreograficky úžasné úvodní jednozáběrové taneční číslo, které chci co nejdříve vidět znovu), zhruba od poloviny čím dál tím více vyšinutá, halucinogenní, hororová, celkově po všech stránkách nepříjemná. "Rudé" finále s totálně "vykloubenou" kamerou už evokuje doslova peklo. Totální filmový trip, na který není snadné se dívat (natož, aby ho snad dokonce někdo chtěl zažít na vlastní kůži). Nevzpomínám si, kdy naposled jsem viděl film, jenž by tak nekompromisně a přitom neškolometsky svým vyzněním odrazoval od braní drog. Noého je snadné osočovat z (vy)užívání samoúčelných a prvoplánových "uměleckých" propriet (závěrečné titulky na začátku filmu), ale já osobně mu nedokážu nepřiznat vysoce osobitý a specifický styl a obvykle i dotažené (někdy až přetažené) autorské vize. 70 % (07.11.2018)

Zajímali by mě démoni v Gasparově hlavě a jakým způsobem je kočíruje, že ve filmu je dokáže přetavit v tak skvěle organizovaný bordel. “Život je kolektivní nemožnost. Smrt je výjimečný zážitek.” A dát si titulky uprostřed filmu si dovolí jen málokdo! Tuto acidovou jízdu si dám v kině rozhodně znovu. (16.09.2018)