Akce B

Film „Akce B" je třeba vítat především proto, že je prvým československým filmem s mírovou thematikou. Autor námětu a spoluautor scénáře Eduard Fiker spolu se scénáristy Martinem Fričem a Otakarem Kirchnerem měli, když přistupovali k filmovému zpracování boje proti banderovcům podle různorodého materiálu, úředními záznamy počínaje a vyprávěním účastníků tohoto boje konče v podstatě dvojí volbu. Dát se strhnout filmovou efektností boje samotného a zpracovat filmově jen srážky s banderovci, nebo ukázat událost v širokých souvislostech jak vnitropolitického, tak mezinárodního vývoje. Autoři filmu zvolili mnohem těžší, ale také závažnější způsob druhý. V širokém komplexu událostí v roce 1947 nejsou totiž boje s banderovci pouhou episodou, ale událostí důležitou a film ji správně hodnotí. Banderovci nejsou náhodně sehnanou bandou zkušených vrahů, ale organisovanou skupinou s pevným cílem. Za nimi stojí nepřátelé lidových demokracií, kteří banderovce potřebují pro novou fašistickou armádu, armádu, která má jednou sloužit jako hlavní úderná síla v připravované válce proti mírovému táboru. Imperialisté se snažili dostat banderovce do západního Německa a používali k tomu služeb svých přisluhovačů v reakčních stranách, církevní hierarchie a ostatních nepřátel lidově-demokratického zřízení vesnických boháčů (ve filmu slovenský krčmář), zrádců v armádě i řemeslných špionů. Banderovské spiknutí nebylo zjevem náhodným, bylo součástí celkového spiknutí proti míru. Je třeba vysoko hodnotit, že autoři filmu právě toto podtrhli a že zároveň ukázali, jak příprava nové války nalezla rozhodného odpůrce v našem lidu. Obyvatelstvo slovenských hor, vojáci a příslušníci SNB ukázali právě v boji s banderovci, jaká odhodlanost a nadšení projevující se v boji, je v idei míru. Autorům filmu se vcelku podařilo v zkratce zachytit politickou situaci československé republiky v roce 1947, kdy reakce, tvářící se dosud pod vlivem revolučních událostí konstruktivně, odhalila svým postojem k banderovcům svou pravou tvář. Film velmi výrazně a naprosto pravdivě ukazuje typické zástupce těchto kruhů i jejich hanebné činy, které stály často mnoho lidských životů. Ještě jedno je třeba vyzdvihnout jako velké plus filmu. V „Akci B" se podařilo autorům vytvořit film dobrodružného žánru, který nemá nic společného s dobrodružným filmem v buržoasním pojetí. „Akce B" je dobrodružným filmem, jak je známe ze sovětských zpracování dobrodružných námětů (na př. „Muži v sedle"). A je třeba to hodnotit tak vysoko nejen proto, že je to zdařilý pokus, ale také proto, že autoři spojili tento žánr s mírovou thematikou, thematikou tak obrovského významu, čímž ji přirozené učinili mnohem přístupnější nejširšímu okruhu našich diváků. Režiséru Josefu Machovi, kterého jsme dosud znali převážně z jeho filmových veseloher, se podařilo v našem filmu opravdu vzácným způsobem sjednotit mnoho často roztříštěných dějových linií v jednolitý celek s výraznou ideou, která .... Filmový přehled 7/1952 (27.11.2007)

Tak jsme to vyhráli. Se sovětskou armádou proti těm, co je k nám posílají. Napřed musím říct, že netrpím ani tou nejmenší mírou sentimentu vůči svoloči zvané Banderovci, jaký dnes pozoruji. Rozvěsit je na větvích od Tatry až po Beskyd by byla služba lidstvu. Rovněž tak nehodnotím situaci jako "vrazi proti vrahům", jak se dočítám v některých komentářích, protože řadové československé záklaďáky nemám důvod označovat za vrahy. Ostatně jde o rok 1947, ne 1948 a pozdější, a i kdybych si odmyslel postavení komunistů úplně, pochybuju, že by jakákoli jiná smysluplně uvažující vláda nechala tuhle verbež potulovat se na dvorku aniž by hnula prstem. To ještě nebyla dnešní doba, ve které je přepadení označeno za kulturní nedorozumění. Mimochodem jeden příbuzný, který si v té době kroutil základní službu, se v Akci B ocitl a pár historkami mě v dětství počastoval. To vše však nic nemění na tom, že tento film je slabá a nedobře napsaná a natočená agitka plná plochých charakterů, úsměvných frází ("Ten major byl Banderovec. Tady vidíte chlapci, jak je důležité být ostražitý.") a naivních přestřelek. Stačí porovnat s tématicky obdobným Králem Šumavy, to je taky agitka až na půdu, leč po všech stránkách profesionálně natočená. Tohle mi párkrát přivodilo upřímný, ba místy až cynický úsměv. (04.01.2017)

Ve filmu sledujeme osudy příslušníků 1.pohotovostního pluku SNB,kteří bojovali proti banderovcům,kteří se snažili přejít přes naše území do Rakouska.Vůbec tady nejde o politiku,ale o zabránění narušení našich hranic.Proti tomu se postavili mladí lidé,kteří tady bojovali a také umírali pro republiku. (14.07.2010)

Nejprve ta hvězdička. Ta je za přírodu a za neobyčejné herecké obsazení. Ale jinak je mi z toho spíš smutno. Hlavně z toho, že byli lidé, kteří tomu věřili, nebo nedej bože i díky tomuto filmu uvěřili. Cele je to vymývárna mozku takové kadence, že se i všudypřítomné samopaly musí stydět. Za nejodpornější považuju "prohlédnutí" Jiřího Sováka, nebo zázračné zmrtvýchvstání Rudolfa "Ramba" Deyla (na scénu, kdy vyskočí na zápraží samoty a hrdinně zkosí všechny agresory asi nikdy nezapomenu :-) ) a malého hošíka - budoucnost národa. Samotné přestřelky navíc nejsou příliš věrohodné. Mimo jiné proto, že ačkoliv je tu zastřelených požehnaně, krev se zde téměř nevyskytuje... Asi byli všichni tak vystrašení, že by se v nich krve nedořezal. (14.06.2006)

No, jak tak hodnotím filmy, hlavně po technické stránce, musím uznat, že tento film měl "hlavu i patu". Filmové záběry jsou v souladu s kompozicí záběrů a mají i velký umělecký význam. Černobílé zpracování připomíná "ty doby...". Ještě jednou vyzdvihnu uměleckou stránku díla. Vím, bylo to natočeno na zakázku... a přes to vlak nejede. Ale i tam se dalo najít pár pravd. Pan herec Sovák řekl moudro, totiž - "Dalo by se to vyřídit i jinak, něž flintama" :-) (28.04.2015)