Drsná Planina

Z hlediska obsahu se jedná o průměrný dobrodružný a mírně dramatický snímek z prostředí naší poválečné hranice. Z hlediska roku natáčení bych jej však nazval nadprůměrným. Děj jde přímo na jádro věci a obejde se bez vyzdvihování lidové moci či vůdčí role KSČ. A tak nějak to asi i těsně po válce ve vybydleném pohraničí bylo. Ty první roky toulajících se rozprášených vojenských a hladových band, zlodějů dobytka i hledačů pokladů musel být fakt na hranici husté. První pohraničníci (často frontoví vojáci) mají díky tomu u mne respekt. Samozřejmě již před únorem a na husto po něm význam - ostraha státní hranice - nabyl jiného významu.... Soukup se svými kartami předvedl za daných okolností solidní hru a nemalý význam na tom mají i obsazení známí herci do hlavních postav... První polovina filmu je výrazně lepší * * * (20.12.2011)

Taková light verze Krále Šumavy- dokud wervolfové chodí přes čáru jako do práce a pozornost se soustředí na Jirku, Ivana a Láďu, je dobře. Jakmile ale přijde "vítězný Únor", les je plný kopečkářů a diverzantů s parabelami v aktovkách a za hrdinu je jen Jirka s věrným psíkem Rexem, je zle. Chvíli jsem si fakt myslel, že pohraničníci poslouchají nepřátelskou vysílačku...hned se však ukáže, že pouze v rámci politického školení. Za pozornost stojí ústřední hudební téma (Z.Barták). (05.08.2010)

Musím přiznat, že mně to bavilo. Pro mně velice věrný film z poválečných let v pohraničí. Líbilo se mi, jakoby se Jaroslav Soukup snažil odprostit od ideologie a snažil se natočit normální film, což velice cením. SPOILER (Například scéna s Únorem 48 a smrtí kamaráda, kde se komunistický den vítězství naprosto přešel). Období po válce v Sudetech mně vždycky zajímalo a vlastně i fascinovalo, takže za mně dobrý =) (06.06.2016)

Jako malý kluk jsem tento film obdivoval a vždy jsem byl zahleděn do statečnosti pohraničníků, jako symbolu odvahy a jakéhosi sebeobětování mužů, stojících v přední linii. Po letech jsem si film zakoupil a byl jsem překvapen, jak rychle zmizelo kouzlo tohoto snímku, přesto, že toto téma mám velmi rád. Film se mi zdá naivní a opět zaneřáděný ideologickými exkrementy. Nelíbí se mi ani hudba, která se v některých částech vůbec nehodí k poválečné atmosféře na hranici. Přesto myslím, že Drsná planina patří k nejlepšímu filmu režiséra Soukupa, jehož tvorba v poslední době spíše dokazuje, jak hluboko může česká kinematografie klesnout. Největší bolestí filmů tohoto druhu však stále zůstává to, že síla a určitá poetičnost je vždy pošpiněna komunistickou propagandou. (25.11.2011)

Úvod, který jako by vypadl z těch nejklasičtějších spaghetti westernů, se mi dost líbil. Stejně tak i jeden nečekaný moment, jenž hned v zárodku utnul otřepaně vypadající romantickou zápletku. Dál už toho v Drsné planině ovšem příliš nebylo. Ne že by se jednalo o vyloženě špatný film, ale jakkoliv sympatičtí herci zkrátka neměli co hrát, scénář byl s každou další minutou chatrnější a chatrnější, a když děj dospěl k únoru 1948, dočkal jsem se i nějaké té ideologie a naděje na průměrný film vzaly za své... Všechno bylo nudné. Mít lepší scénář, byla by Drsná planina dost možná nejlepším filmem Jaroslava Soukupa. Tedy... Ona jím možná je i tak, co si budeme povídat, že, ale to neznamená, že ji chválím. Dvě a půl. (09.10.2011)