Hodinárov učeň

Sudičkové byli milí a sympatičtí, což se nedá říct o jejich sestře Lichoradce, která byla rovným dílem šeredná jako afektovaná, což není nic jiného, než běžné atributy její představitelky. Mezi Laurou a Urbanem to nejiskří ani tak, jako mezi mým ukazovákem a tlačítkem výtahu v obchoďáku. Pak jakákoliv pouť za účelem sňatku těch dvou nedává smysl, protože proč by kdokoliv zvedl zadek kvůli něčemu, co není důležité ani jako krajíc chleba k svačině? (27.12.2020)

Česká pohádka HODINÁŘŮV UČEŇ (2019) je vskutku pozoruhodný film už tím, že dokázal dovést do extrému antické schéma, kdy všechny hlavní lidské postavy nejenže neprojdou vývojem, ale zůstávají až na plnění konkrétních úkolů nebývale pasivní - zatímco jejich kroky víceméně plně řídí hra/sázka postav nadpřirozených, případně pes! (Jedinou výjimkou je hrdinčina hladovka, ale i to je vlastně způsob řešení zadaného úkolu... pro změnu víceméně tím psem. :)) ___ To není coby východisko neobvyklé schéma, viz PRINC A VEČERNICE, S ČERTY NEJSOU ŽERTY či NESMRTELNÁ TETA, z hlediska hlavní postavy takhle funguje i většina verzí POPELKY. Vlastně je to tradice rozvíjena od antiky, kde lidské osudy řídily rozmary bohů... Nikde se v jeho celkové aplikaci a dovedení do důsledku podle mě (co jsem viděl) nedošlo v českém filmu tak daleko jako tady. ___ Nejde přitom o chybu a tu pozoruhodnost nemyslím jako sarkasmus, film tento koncept - Jitka Rudolfová byla obklopena dětmi, tak jsem se nemohl zeptat, jak moc vědomé to bylo - s postupným vývojem osnovy (ne postav) důmyslnými způsoby ozvláštňuje: (1) Za prvé mění aplikovaná inovativní schémata (včetně spirálového!), jimiž hrdina prochází na svém podivném kvestu za hodinkami, jež varují před smrtí. (2) Za druhé od pětadvacáté minuty intenzivně využívá sebepodporující síly vyprávění celého filmu v křížovém střihu, kdy se obě prostorově oddělené linie dění vzájemně umocňují - jedna soustavně rozvíjená, druhá epizodická. ___ Vezmeme-li navíc v potaz flashbacky, sny, příběh v příběhu, montáže, poctivě se vším všudy filmařsky realizovaný model záchrany na poslední chvíli a hru s funkcemi určitých postupů (světlo, široké objektivy, inscenování figur v rámu, zvukové efekty), navzdory určité repetitivnosti je HODINÁŘŮV UČEŇ vlastně mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo - a to zdánlivé popření základních dramaturgických pouček je na tom pro mě osobně nejvíc fascinující. (10.11.2019)

Jsem zvědav na budoucí osud této pohádky, jelikož hlas lidu zdejšího má ve zvyku odmítnout vše, co nezapadá. I když tady to zrovna není neschopnost, ale autorský záměr. Ani tak nemohu dát vyšší hodnocení, protože mi to prostě časem začalo připadat příliš zdlouhavé. Z celého zdejšího hvězdného obsazení mi zase přišel nejlepší Miroslav Krobot (a vypadalo to, že mu to nedalo tolik práce jako Janě Plodkové). (29.12.2020)

"Tak si nevěř !! Však uvěříš, až uslyšíš svatební zvony s ozvěnou vlastního umíráčku.." Pravděpodobně dost překvapivý vítěz každoročního boje o nejlepší vánoční pohádku.. Veskrze skvostný kus, jímž Rudolfová pomrkává znalému diváku odkazujíc se takřka mistrně, doplácí na hrstku nedostatků, přičemž zásadně zejména na špatné tempo a obligátní polopatističnost.. Velmi zajímavý a skvostně odehraný autorský filmeček.. (25.12.2020)

Opravdu vynikající česká autorská pohádka! Konečně někdo, kdo natočil pohádku bez pitvoření a podle scénáře, který nebyl hloupý. Ze zlé sudičky Lichoradky Jany Plodkové jde dokonce místy i strach, chvilku mi dokonce připomněla něco ze stylizace Morgiany Juraje Herze, Morana zase skoro konkurovala Mrakomorovi z Vorlíčkova Prince a Večernice, nebyl to sice úplně pohádkový horor, ale po těch všech troškovinách a jonákovinách je takovéhle pojetí (a filmová výprava plus obsazení ansámblu Dejvického divadla) opravdový balzám na diváckou pohádkovou duši... (25.12.2020)