Psi nenosia nohavice

Zaujala mně, mimo jiné , značná spoluúčast spoluobčanů na tomhle dílku. Asi to bude tím, že jako národ masochisti teda jsme ... . Pro mně především příběh (když pominu tu linku-hledám sebe, a když už se najdu, čumím na to jako péro) o tom, jak těžké to musí být, když to co ve mně je a co mně opravdu baví , není možné s nikým sdílet, aniž bych (se) zabil. No a ten úsměv na konci - s opuchlou držkou, rozmláceným tělem , rozřezanou rukou, v psích kšírech... , je první a jediný co ten chlapík ve filmu vypotil. Asi katarze, řekl bych. - A já jen díky za film, kterých je tak proklatě málo. (29.10.2021)

Tento film jako jediný, který jsem chtěl vidět mi loni utekl ve Varech a musím říct, že je to veliká škoda, protože se do festivalového prostředí náramně hodí. Je to příjemný, nenudící snímek s dvěmi sympatickými a hlavně extra ujetými postavami u kterých vám ale jejich osud nebude jedno. Navíc je podkreslen zajímavou hudbou a občasným humorem. Jako plus a zároveň mínus je fakt, že jsem musel dvakrát zakrýt zrak ( zuby a nehty prostě v takových detailech nedávám). (17.02.2020)

Psi nenosí kalhoty, nestojí na dvou nohách a pokud vím tak si většina z nich ani neužívá škrcení jakožto prostředek pro spojení se svou mrtvou ženou, ale nehodlám ze sebe dělat odborníka, my měli doma vždycky hlavně kočky. Netradiční finská romantika vyprávěna především vizuálně (a ta vizuální stránka je vskutku lahodná), kterou si asi nebudu nutně chtít v blízké době zopakovat, ale jako intenzivní jednorázová záležitost fungovala skvěle. A Mádlova ségra ze Snowboarďáků (tak ji mám prostě zafixovanou) zpívající Vyletěla Holubička samozřejmě nesmí chybět. 8/10 (09.12.2020)

Exkurzia do prostredia pošahaných SM hrátok. sledujeme cez postavu vdovca, ktorý sa spamätáva zo smrti manželky a postupne sa zamiluje do svojej dominy. Čakal som od toho emotívnejší zážitok, ale je to typicky seversky chladné. No a tie sexuálne praktiky ma vôbec nebrali. Niektoré som ani nechápal. 5/10. (26.03.2020)

V podstatě taková romantická oddechovka na pozdní nedělní odpoledne. Sympatické téma, sympatické prostředí, výlety do podmanivě temných zákoutí mysli. V těch nejvíce zamyšlených či exponovaných scénách to zavání tou krásně barevnou estetikou filmů od Stricklanda či japonskými metafyzickým zákoutími. Někoho to asi může pohoršovat, ale tak koukat na to nemusí, že. (11.10.2020)