Národní třída

Je Vandam jenom nepochopené a nemilované dobračisko, takový smutný rváč, anebo agresivní, militantní a xenofobní opilecký hovado s komplexem, že ho vyhodili od policie, a tak šikanuje svoje okolí a s kýmkoli se popere prostě jenom proto, že se mu nelíbí? Výklady jsou možný oba a oba sedí, za sebe se přikláním spíš k tomu druhýmu, jakkoli je Hynek Čermák v roli Severkou otřískanýho rváče fakt cool a ty drsný role mu neskutečně sedí. Tak jako celej casting - Katka Janečková je jako výčepní naprosto přesná a velmi mile mě překvapil Jan Cina, z kterýho roste čím dál lepší herec, takže když mu budou chodit takovéhle role (a ne přihlouplí pohádkoví čerti jak v Čertím brku), můžeme se těšit na velký věci. Ale to je právě to - kromě několika malejch lapsů ve scénáři Národní třídě není moc co vytknout, vizuál je skvělej a hudba, šmrncnutá německou scénou, dokonale sedí. Jako další zde ale mám problém s vyzněním filmu. A to nejen v obhajobě typu člověka, jako je Vandam, ale s obhajobou jeho světa: světa frustrátů, zaprděně toužících po neměnnosti. A fakt si nemyslím, že filmem "nastavené zrcadlo doby" ukazuje současný společenský stav. Jakkoli současnýho premiéra i prezidenta považuju za sráče první kategorie, opravdu tu od revoluce nešlo všechno do prdele, právě naopak, a aktuální prezident a premiér jsou dočasným produktem zrovna těchto frustrátů. Film neukazuje současnou společnost, vůbec ne. Ukazuje jen plno klišé - o politice, společnosti, bohatých a chudých, developerech... a dokonce i o rodinných kořenech, čemuž Národní třída dává velký důraz. Jenže synové fakt nejsou jak jejich fotrové, vymlouvat se na to je k smíchu. A ani tak nekončí. (26.09.2019)

"Dobré ráno, čuráci!" Hynek Čermák předvedl bravurní výkon. Postava Vandama byla prostě krásným zosobněním typického extrémistického Čecha, co vysedává v hospě, všemu rozumí nejlépe a všechno přece vyřeší tím, že dá někomu přes držku. Snaha sbalit ženskou větou "Tak co?" je stejně vtipná, jako když ji konečně sbalí, ona se rozhodně, že mu dá, on tam pět sekund něco šolichá a pak se na ni hotový svalí. Slovní spojení "protože to říkám" je jen dokonalou třešničkou na tom, jak vlastně takoví "primitivové" přemýšlí. "Já nejsem žádnej nácek, já mám lidi rád. Mně nevaděj úkáčka, když nedělaj bordel. Mně nevaděj bezdomáči, vole, ciginy, smažky, socky, rusáci, pšonci, pingpongáči, vole, když nedělaj bordel. Mně nevaděj žádný lidi na světě, když nedělaj bordel. Když dělaj bordel, tak s tím prostě malý problém mám." Aneb nejsem rasista, ale... :D "Ty vole mluv česky, tady jsi v Čechách. Já kdybych byl v cizině, tak taky mluvím cizincky." Ten film je vlastně nabitý ukázkovou satirou... "Já nevím, kam tady ženský choděj na kafe. Do kauflandu, ne?" Je nabitý ukázkovým mačochismem, ukázkovými ožraly, ukázkovými hovady, ukázkovými trouby. Zde ale z humorné satirické stránky nakonec vzdejde smutný pocit, nejen nahlížením do postavy Vandama střípky z jeho dětství a minulosti, ale i myšlenkou, že takoví lidé opravdu chodí mezi námi. Přesně ti lidé, co šíří všechny fake news, prosazují domobranu proti každému, kdo není bílý. Ti lidé, co tvrdí, že testováním na covid vám vláda strká do mozku čipy a parazity a nevím co ještě.. Takže vlastně je to veselá satira, ale smutná realita. (18.03.2021)

Hynek Čermák je to najlepšie, čo mohlo tento film stretnúť. Jeho komplikovaná postava Vandama, plná vlastných démonov z minulosti, neschopnosť existovať v súčasnosti a s neistou budúcnosťou je zahraná dokonale a presne. Odkaz na udalosti spred 30-tich rokov z Národní třídy sú veľmi povrchné a žiadali si väčší priestor, z tohto pohľadu názov filmu pôsobí zmätočne. Pravdou však je, že spomínanie na minulosť je lepšie ako samotný príbeh, ktoré postavy prežívajú. Záver je značne kontroverzný a zhadzuje film. (06.02.2020)

Docela síla promítnout zrovna tenhle film v rámci speciálního programu kina k výročí Něžné revoluce. Byla asi moje chyba, když jsem si předem k filmu nic podrobnějšího nepřečetl a nechal se zlákat na film, který má nakonec se 17. listopadem '89 společnou akorát nějakou trapnou historku z minulosti hlavních hrdinů. No budiž, ať už je to o čemkoliv, je to po čase jenom další nový český film plný vulgarismů, kde mne do patnácti minut začla bolet hlava z neustále opakovaného "ty vole" za každou druhou větou a pak to pro změnu vystřídal rádobyvtipný dialog o způsobech mluvení asi nejhnusnějšího vulgarismu. Bylo mi to celé od počátku nanejvýš protivné včetně hlavní postavy, nepostřehl jsem v tom žádnou myšlenku, a málem jsem odešl z kina, jak to udělala jedna divačka přede mnou do 20ti minut. Při hodnocení mám stejný problém, jako u Kober a užovek – nějak tápu, co má vznik a sledování takového filmu člověku přinést. Zatímco ale u těch Kober mne po celý čas bavil napínavý příběh, zde to bylo dlouhou dobu daleko víc nechutné buranské tláchání od ničeho k ničemu. To, že film má krásnou kameru a skvěle využívá hned několik zajímavých vypravěčských postupů, sice může být jeho velké pozitivum (díky kterému nedám odpad), nikoliv ale důvodem, abych ho automaticky adoroval. 30% [Kino Úsmev, Košice] (17.11.2019)

Ona tohle není žádná psychologická sonda nebo společenská věda. Vlezte do jakýkoliv čtyřky a je jedno, jestli na Žižkově, v Libni, nebo jako tady, na Jižáku a podobný chlapy tam najdete. Za komoušů měli dětství na hovno, jejich fotrové byli vesměs násoskové a po revoluci nedokázali zareagovat na nový pořádky. Dělaj většinou podřadnou práci a jediná jistota, kterou mají, je hospoda, ve který cumlaj pivo a rum a tluměj tím nekončící frustraci. A když jim chce i tohle někdo vzít, musí to najednou všechno ven. A tohle se Altrichterovi s Čermákem podařilo přesně vystihnout. Že to v druhý polovině vzalo trošku absurdnější nádech vůbec nevadí a líbila se mi i v dobrém slova smyslu humpolácká romantická linka. Velká spokojenost i proto, že pár podobnejch týpků osobně znám. 80% (03.02.2020)