Vianočné želanie

Letošní vánoční pohádky se teda nevyvedli. Opět princezna úplně o ničem, primitivní scénář. Vůbec to nemělo spád, vtip tam nebyl, hlavní představil Richard Autner, byl tragický. Herci buď tragicky přehrávají nebo se přetrapně pitvoří. "Vyvrcholení" boje s čarodějem je tak ukrutně slabé, rychlé a nezajímavé, až to bolí. Nejvíc se mi líbila příroda. Chyběla tomu jiskra. Oceňuji snahu tvůrců a věřím, že své fandy si tato pohádka našla a najde. (30.12.2018)

Zaspomínam si na svoju seminárnu prácu o bratoch Grimmovcoch a Charlesovi Perraultovi... Človek by neveril, do akej hĺbky sa dá pri analyzovaní rozprávok zájsť... Červená čiapočka znamená nastupujúcu menštruáciu a premenu dievčaťa na ženu a tak celkovo, Matka hus by sa asi divila, o čom tie jej rozprávky vlastne boli... Základných motívov je len pár, dobro musí vždy zvíťaziť nad zlom a podobné vzorce... Týmto sú tvorcovia rozprávok dosť limitovaní a raz sa tá studnica proste vyčerpať musí. Je to asi ako s hudobným štýlom trance, tí úbohí DJs už tiež posledných pár rokov len vykrádajú sami seba... No a je tu Štedrý deň 2018 AD. Po zhliadnutí Žita na ČT1 už som sa o nenávratnom vyčerpaní rozprávkovej invencie definitívne presvedčila. Zrejme v kontraste so spomínaným paškvilom pôsobí zrazu kováč Martin pomerne osviežujúco. Umiernená stopáž, pomerne inovatívne pôsobí hlavný hrdina s jeho zrakovým hendikepom. Taktiež mierne temnejšia struna, zaváňajúca Pavlom Dobšinským. Toto je možno jeden z posledných záchvevov určitej originality, osobne považujem televíznu rozprávku už za kompletne mŕtvy žáner. (24.12.2018)

Nič moč. Protivné laciné "efekty", jimž vévodí královská koruna blikající jak vchod do vietnamské samoobsluhy, nenahradí chybějící spád, napětí, naraci. Naštěstí si klasicky pojatý příběh dobrosrdečného slepého (ta slepota je z nějaké předlohy, nebo vlastní vklad?) hrdiny vystačí sám o sobě no a ten hrdina je přesně takový, jak má být ze země, v níž má nějaký ten zakletý Kriváň za humny každá dedina, což ovšem oceníte pouze v původním slovenském znění (Martinův hlasový projev, v dabingu setřený). Čímž zase ztratíte originální hlas otce Fury Vaculíka, ale stojí to za to. Nevím, kolik dobrých důvodů má Česká televize k předabovávání původní slovenské tvorby, ale je to dobrý důvod vyhodit ji do povětří. Ježibaba dobrá, princezna líbila. (27.12.2018)

Hele, já vím, že to je v podstatě průměrná pohádka. Ale když si prostě vzpomenu na toho Žita, já prostě nemůžu než Martinovi přihodit jednu extra hvězdu. Budiž pak tahle pohádka aspoň nějakým návodem pro ČT, čemu dávat přednost na Štědrej večer. Protože Vánoční přání / Odvážnej Martin, chápe podstatu slovanské fantastiky, využívá samozřejmě slovanských klišé a přidává k nim další (loupající perníček z Německa, germánskej alp, a tak podobně), ale nesklouzává k jejich zneužívání a prvoplánové "řachandě". Samozřejmě, že Martinův handicap bude nakonec jeho hlavní zbraní, samozřejmě, že svou poctivostí a dobrotou štěstí najde, to není třeba vůbec spoilerovat, a o tom to je. Když se vezme klišé a s úctou se s ním pracuje a přidává se k tomu trocha originality v námětu a trochu poctivé práce za kamerou (psacím strojem, produkčním pultem, počítačovým monitorem...),klišé nikomu nevadí, akceptuje jej a užije si jej. Oproti českému Žitovi, který bez respektu ke slovanské mystice a fantastice vyblil, co mohl, má slovenskej Martin charisma, vypadá jako chlap, má jasný cíl a úkol, nesklouzává k zbytečnému pitvoření, a protože je podpořený filmařem, který se nebojí užít kamerových úhlů, aby navodil v divákovi pocit jakéhosi slepého očekávání, divák Martinovi automaticky přeje a jde na tu cestu do křivé hory s ním. Když se k tomu přidá nádherná krajina, sympatická (ale ne prvoplánově hezounká a hloupounká) princezna a Vaculík jako Gandalf, milerád odpustím i to, že Martin neumí kovat a ani meč nenabrousil jako kovář. Ale čepel nabroušená poctivým člověkem... [A kde tam Spáčilka viděla Mrazíka, to by mě - nulu ze čtvrtý cenový - fakticky zajímalo.] (27.12.2018)

Je to průhledné jak čiročiré sklo a klišovité až na půdu - král léčitel, nemocný král, statečná princezna, podceňovaný hrdina, baba Jaga jak z Mrazíka, „kocour v botách“ a samozřejmě proradný rádce (!) a současně zlý čaroděj. Wow, to jsou ingredience, které by fakt nikdo nečekal. Ale čím víc pohádka jela, musel jsem ocenit promyšlený scénář, který všechny ty průhledné atributy o něco posouvá na škále zábavnosti, navíc si připravuje chytře dopředu některé scény (čaj na usnutí, kocour, vánoční přání), kamera kouzlí, Richard Autner hraje svého Martina s dokonale pobaveným úsměvem na tváři, takže je to celé takové oddechové a příjemné... Takže jsem si nakonec řekl, a co, že to má všechny ty klišé a průhledné atributy, když jsou dobře skloubeny a využity pro příjemný a pohodový celek? A konečně po čase slušná a koukatelná princezna. (26.12.2018)