Cesta späť

Gavin O'Connor je velice zdatný režisér a v rámci žánru sportovních dramat přinesl jedny z nejlepších kousků co jsem kdy viděl (Hokejový zázrak, Warrior). O to více mě zaskočilo, že je Cesta zpátky, tak strašně rutinní, stereotypní až nudná. Affleck se snaží a přestože jeho alkoholik není úplně přesvědčivý, je to právě on, kdo filmy drží mírně nad průměrem. Zbytek je tak trochu o ničem a chybí zde jakékoliv sportovní napětí, nebo vůle fandit. Ve výsledku je ústřední basketbal, jen vedlejší kulisou pro příběh zničeného muže, který hledá smysl života v alkoholu, poté co ho potká tragédie. Půlku filmu jsem to vydržel ale poté jsem měl neustálý pocit, že se stejně jako hlavní hrdina točím v kruhu a je mi úplně jedno, co se kolem mě děje. Docela mě to zamrzelo, protože kvalitní film z prostředí sportu jsem dlouho neviděl a Connora jsem v tomhle žánru, vnímal jako Baye u akčňáku. (22.03.2021)

Hlavní důvod, proč to není jen další šablonovitá self-improvement story ze sportovního prostředí, která rovnou vyšumí, nýbrž film, co chytne za srdce a stojí za pozornost, je Ben Affleck. Otázka, do jaký míry musel hrát namísto pouze vžít se do svých vlastních trablí alkoholika, i tak ale, nemyslím, že na mě kdy herecky zapůsobil víc. (25.03.2020)

Ben Affleck je můj oblíbený herec a leccos mu prominu. Ty úplně největší faily jsem neviděl, ale the Way Back (jež hezky koresponduje s jeho nynější kariérou) jsem celkem věřil a spolupráce s Gavinem O'Connorem zkrátka zklamat nemůže. Pro fanoušky basketu a pořádných depek poměrně neškodné doporučení...7/10 (25.04.2020)

Já zas dostanu od křesťanů v poště strašný kázání ale, jak říkáme my ateisti, "S boží pomocí do toho" (myslím do komentáře). Takže v tomto filmu je krásně ukázáno, jak drtivá většina pánbíčkářů v sutaně jsou pěkný svině. Když měl velebníček basketbalovej tým kolosálně na píču, tak to si náhle vzpomněl, že před čtvrt stoletím za ně hrál nějakej Jack Cunningham, kterej je dotáhl do play-off a tak proč by je tam nemohl dostat znovu, že? Akorát tentokrát místo z pozice hráče to bude z pozice trenéra a čert vem, že Jack má tunu osobních problémů a plné právo do sebe klopit jedno pivo za druhým a zakončovat to tvrdým. To je velebníčkovi u prdele, jen ať Jack projeví lásku k bližnímu a pomůže, však o tom je křesťanství, no ne? Pomáhej blízkým a těm v nouzi, pyčo! A tak Jack zahodí s velkým sebezapřením flašku, ponoří se do trénování, z bandy lůzrů udělá drým tým a pak, když se po čtvrt století tým dostane do plej a of k tomu, tak se stane co? Jack dostane další bombu od osudu, vyleje se, zcela po právu, jak váza a dovolí si tak přijít na jeden posranej trénink s kocovinou o něco později. A tramtadadáááá náš milej velebníček ho za prokázané služby okamžitě vyhodí a odmítá se s ním o tom vůbec bavit. Kde je to odpuštění? Kde je ta boží láska? Co na tom, že z bandy kluků, co byli k hovnu, udělal úplně nové osoby, co si věřili a kterým se rapidně zlepšil život i mimo basketbalové hřiště. Co na tom, že kluci ho zbožňují a co na tom, že sám bůh kdyby mohl, tak sestoupí z nebe, kopne velebníčka do koulí, sebere mu kolárek a pošle ho do pekla. Kdepak, Jack je tuze zlej, bumbal a tak minimálně na sto let do očistce. Nemám nic proti normálním křesťanům, ale svině jako byl tenhle, bych střílela. A ještě má tu odvahu mluvit JEHO jménem. Kokot starej! Jinak film se mi velmi líbil, Jacka sem plně chápala, na jeho místě bych také lila první ligu a Beník to zahrál skvěle. Jasně, že mu pomohlo, že má s chlastem tunu zkušeností, ale to je mi u prdele a na jeho výronu to nic nemění, prostě byl skvělej. A, jak konec naznačil, možná nakonec nebylo vše tak posraný jak se zdálo. Takže (k)ámen a Buddha s váma! (02.06.2020)

I přes bolestivě zdlouhavé propadávání do propasti, je ze scénáře cítit kalkul zavánějící knihovnou laciných románů. Syrovější pojetí by filmu neuškodilo, bere si do vínku všechny zaběhnuté hollywoodské schémata, aniž by jen na chvilku vykročil směrem, který by naboural nějaké stereotypní vzorce. Co nelze filmu upřít je, že řemeslo nekazí, večer nezkazí a nikde úplně neujede za neúnosnou míru patosu. Tím ale nechci říct, že by v tom toho patosu nebylo dost i tak, jen je průběžně včas utažený, škoda jen, že i tím se zdá být scénář více syntetický než autentický. Jestli to měl být Affleckův návrat k normálu ve filmovém byznysu, tak nezbývá, než držet palce, filmy jako Argo každý hollywoodský nádeník točit neumí. Srovnám-li, pak ale třeba Manchester by the Sea s Caseym Affleckem u mě sesbíralo nepoměrně více bodů. (13.04.2020)