Ani vo sne!

"Já mám dojem, že od tý doby co skáčeš, ti akorát měkne mozek." Kdysi dávno jsem jednou málem přeskočil lavičku, takže se považuju za docela solidního odborníka na parkour. Prostě se neumím projít po městě, aniž bych si neskočil nějaký ten back flip, side flip, dashe nebo konga a pak se probudím ze sna. Asi něco jako Laura, ale ta alespoň umí něco skočit. Mě totiž kromě toho parkouru na tomto snímku nic moc nezaujalo. (11.05.2017)

Ani ve snu! mi prišlo, že je filmom bez emocií asi rovnako, ako hlavná hrdinka Laura. A to je veľká škoda, pretože sa mi naň veľmi dobre pozeralo. Píšu síce, že romantický , ale tá romantika tam naozaj chýbala. To, že si raz dali na bilboardoch francuzáka, by som ešte romantikou nenazýval. Inými slovami, vo filme absolútne nič s nikým a medzi nikým nezaiskrí. Strohé, umelé dialogy tomu tiež moc nepomáhajú a film tak naozaj vylepšujú akurát parkouristi so svojimi namakanými trikmi, výborný beat , ktorý tomu všetkému dával elegantný šmrnc a samotná forma, akou bol film nakrútený. Do štvrtej hviezdičky chýbalo málo. (03.10.2023)

Priam učebnicový príklad toho, ako sa dá skvelý námet dokurviť. Ale že poriadne. To dievča vám pošle toľko depresie a negativity, že to ani pekné neni. Ozaj, kto toto rieši? Dnešná mládež bez občianskych preukazov? Tak to ďakujem pekne. Dosť zlé už aj na Čechov a to je čo povedať. Našťastie to nemalo dve hodiny, lebo to by som z toho okna vyskočil ja namiesto hlavného hrdinu. 1 z 5 (21.09.2016)

Známému producentu Oukropcovi nechybí odvaha jít proti proudu mainstreamu. Jen odvaha ale kolikrát nestačí. Nově se ocitl i v režijní sesli, kde nedokázal dát příběhu zvlhlé Laury tvar. Šestnáctiletá Laura žije v podstatě dvojí život. Ve skutečném světě už by ráda roztáhla nohy parkouristovi Lukymu, k němuž cítí svíravé vaginální stahy, ale on jejímu pubickému ochlupení nepodlehl. V jejím vysněném světě, plném komických a romantických vizí, je s Lukym v dokonalém souladu, je jen její. Z filmu jsem si neustále nemohl vybrat, která linie je pro děj dobrá, a která naopak překáží. Nakonec nebyla optimálně zvládnuta ani jedna. Přesuny do fantazijního světa byly samy o sobě divné. Holka nastoupí do výtahu, pocítí (pravděpodobně) klaustrofobii, následkem toho se jí začnou promítat vize, v nichž zažívá neskutečné blbismy se svým idolem. Realita je částečně o parkouru a partě výrostků, kteří ho provozují, o vypjatém vztahu s matkou, která má nového milence a do toho se seznamujeme i s mladým fantastou ze sousedství, který co nevidět bude patřit do rodiny, je totiž synem přítele Lauřiny mámy, ztvárnil ho Adam Mišík. Technicky je film na solidní úrovní, má zajímavou kameru, která zvládá technické finesy, o kterých jiné české filmy mohou jen snít. Přesto film celkově působí příběhově unyle, zápletka koliduje, herci film nedrží na patřičné úrovni. Barbora Štikarová v hlavní roli je castingový omyl. Je katastrofálně nesympatická. Film nepozvedly ani známější akvizice: Klára Melíšková a Jan Vondráček jsou tradičně špatní. Mišík je nadbytečný, jeho artikulace je děsivá. Petr Oukropec umí vyprodukovat pozoruhodné filmy (např.Bába z ledu), je odvážný i v oblasti tvorby pro mládež, což je patrné na tomto počinu, který smíchal parkour, fantazijní prvky a teenage žánr. Jenže se ukázalo, jak nesnadné je mixovat v českém filmu málo prověřené aspekty. Výsledek je pak poměrně nepřirozenou směsicí, u níž převažuje technické zpracovaní nad příběhovým srancem, který se z toho postupem času vyklubal. 5/10 (08.02.2018)

Takový klasický český film. Snaží se zde o nějaké vážnější téma, které je v tomto případě spojeno s psychologií, ale ona z toho nakonec vyleze jenom taková jednoduchá moderní romance, která se snaží být ozvláštněna tím, jako kdyby se místy jelo na LSD. A do toho ještě trochu moderního parkuru. Ale kde nic, tu nic. (03.10.2016)