Upír Nosferatu

Nejukecanější němý film co znám. Jestli na tomhle filmu nemám něco rád, je to právě poměr obraz vs. psaný text. Jakkoli je obrazové zpracování poutavé, mám pocit, že je mnohdy jen koloraturou. Text často funguje jako hlavní hybatel (někdy i rušitel) děje a režisér na něj klade velký důraz. Je to sice logické, v mantinelech němého filmu pochopitelné, ale z filmového hlediska to u mě moc nefunguje. (06.07.2006)

Další němá éra a další zklamání. Dobrá tedy, dám šanci ještě Kidovi a potom se do toho nebudu šťourat a nechám to být! Asi tomu nerozumím, asi nejsem takový filmový labužník a asi nejsem tak trpělivý, abych vydržel hodinu a půl u pár zvuků sledovat "prázdnou" obrazovku. První půlhodinku jsem se i bál, prožíval to, ale potom mně přepadla nuda a odešla až s nápisem "KONEC". Na tu dobu vzniku je to briliant, ale na dnešní dobu obyčejnej šutr od Bečvy. (28.10.2008)

No nevím. Jedno z mých nejrozporuplnějších hodnocení. Vytknout by se dala spousta věcí, např. občasné nelogičnosti, spousta zbytečně nesympatických a ošklivých herců (což je nejspíše v souladu s principy expresionismu, ale asi nemám dostatečně avantgardní choutky, abych to plně docenil), poslední půlhodina (které celkem viditelně dochází dech a záběry z města či lodě se nedají s Orlokovým hradem srovnat), s tím související scénář, jenž chce být možná až příliš epický a vysílá Drákulu, pardon, Nosferata do světa, což místy dost podrývá atmosféru (viz. scéna, kdy si sám nese svoji rakev), atd atd... Jenže! So wie so se jedná o špičkový horor, který je skutečně velmi děsivý i dnes, Schreck je neskutečný, kamerové filtry a atmosférické záběry jen prohlubují požitek z filmu. I přes řadu subjektivních nedostatků tedy nemohu nedat za pět, přestože čisté svědomí ohledně toho tedy nemám... :) (08.03.2008)

Jeden z filmů, který jsem chtěl alespoň jednou za život vidět je právě Upír Nosferatu. I když je to neoficiální přepis příběhu hraběte Drákuly, musím uznat, že je neskonale působivý. Na svojí dobu dokáže divákovi vcítit dost stísněnou atmosféru, která se díky hudbě táhne celý film a nedokáže zastavit. Nejsilnější stránka němého filmu je přeci hudba. Kde jinde by si tvůrce také počínali se základy zvukové vložky, která je takovémuto filmu oporou? Jako horor to možná v dnešní době kdekoho dokáže zarazit, ale když si člověk uvědomí, že to je natočené v roce 1922 musí hlubokou poklonou vzdát hold dílu, které nadčasově dokázal stvořit každou svojí scénou působivý příběh bestie, kterou zde ztvárnil Max Schreck tak působivě, že každá scéna s ním mrazí a jen tak nepřestane. Ihned na to jsme měl možnost vidět první oficiální zpracování Drákuly a musím podotknout, že ten na tento nemá ani po kotníky. Nemá a nikdy mít nebude. Němci totiž dokázali natočit film, který tvoří základy dnešního trochu uceleného stylu zvaný horor, zasahujícího v dnešní době, trochu do extrémů. A přitom když se člověk podívá na tento film, uvědomí si, jak to všechno může být hrůzostrašné a přitom tak jednoduché. A to si pište, že na tu dobu to má neskutečný nádech mystičnosti. (10.10.2007)

Na nemej film je to parada. Vetsinu casu se dej docela slusne drzi Stokerova Draculy, i kdyz v necem spis pripomina toho Coppolovo, akorat ten konec je vcelku odlisnej, ale to je celkem jedno. Tady de hlavne o paradni atmosferu, podporenou ruznejma kamerovejma filtrama, i kdyz precejen je sem rejza tak nak sviha jak se mu zrovna zachce. Velky plus jsou herci, ty totiz nastesti nijak vyrazne negestikulujou a Schreck, na kterym celej film stoji, vypada spravne tajemne az odpudive. Jeho pohyb sice misty pripomina homouse na lovu, ale o tom pomlcim. Takze rozhodne pravem hororova klasika, ale me nemy filmy moc nerikaj, takze jsem se misty trochu nudil, proto "jen" 4*. (22.09.2009)