Východ slnka

Pokud obdivuji kosmopolitní osobnosti, tak je to často proto, že si užívám jejich práci ve všech destinacích, kam je osud zavál. Ne tak Murnaua, tohoto boha Výmaru. Sunrise zkrátka není film, který bych mohla srovnávat s vrcholy jeho domácí tvorby, jakými byly Nosferatu, Poslední štace, Tartuffe nebo Faust. Stejně tak se nepřenesu přes kreaci Janet Gaynorové a celé té maloměšťácké problematiky. (16.03.2012)

Jó to ještě bejvávaly ty doby, kdy chlápek přišel dom pozdě k ránu z dostaveníčka s cizí cuchtou, k tomu se vypleskl se zasviněnejma botama na postel, a jeho ženuška ho za to milovaně až zbožně pozorovala, starostlivě přikryla dekou a nechala dál chrnět…takhle nějak jízlivě jsem o filmu zpočátku uvažoval, protože mi začátek příliš nesednul a rušily mě detaily typu pohled ženy do kamery či v 1 záběru otevřená, v druhém už zavřená vrátka. Ovšem od pozvání na projížďku loďkou jsem přece jenom s nadějí zbystřil a opravdu to přišlo! Od té chvíle si mě film každou svou další minutou čím dál víc získával. A to ať už kvůli opravdu poutavému příběhu, vcelku propracované psychologii postav a ostatně i vztahu ústředního páru, nenásilným přechodům mezi žánry (střídání romantiky vážné a komediální, přičemž druhá převažovala), zábavnými pasážemi (od té v holičství jich následovalo hned několik), krom začátku a konce pohodovou a příjemnou atmosférou, scénami, které měly vzhledem k ději překvapivě velkorysý prostor, avšak vůbec nebyly přetažené a přitom rozesmály („čuník“ či „ramínka šatů“). Samostatně musím vyzdvihnout hlavní hereckou dvojici, oba mě svými výrazy dost bavily (zvláště Janet Gaynor mi svým laskavým a zároveň laškovným pohledem přišla odzbrojující a jakože němé filmy „dobrovolně“ nevyhledávám, kvůli ní bych snad i udělal nějakou tu výjimku). A co se týče technické stránky, přišla mi také dobře zvládnutá (i ty zadní projekce, na které jsem tak háklivý, mě tady nebyly do očí), rozpočet se na ní také viditelně projevil, ovšem ze všeho vybočuje pasáž s bouřkou, protože ta byla udělaná naprosto parádně. Za slabší bych označil už mnou zmíněný začátek a pak 1 trend; pokud se v dnešních filmech mluví o tom, že v nich bylo třeba „přefiltrováno“ či „přezpomalováno“, zde je zas až trochu „přeprolínačkováno“ (ale ne že by mě to nějak rušilo, spíš mi to přišlo trošku úsměvné). Východ slunce je pro mě snad první němý film, kde mi ani na moment nechyběla hudba a přitom jsem cítil takřka plnohodnotný zážitek, proto dávám slabších, ale 5*. (01.06.2015)

Východ slunce jsem měl možnost vidět na velkém plátně a za doprovodu živé hudby - i když se spíše jednalo o pěvecký koncert s elektronickým podkladem, než čistou filmovou orchestraci. Na sovu dobu jistě velice povedený film s výraznými hereckými výkony, které v němém filmu jsou určitou podmínkou. První polovina byla úchvatně dramatická až s hororovými prvky, ale když se příběh přehoupl do "usmiřovací" části děje, sklouzlo to někam do hlubin průměrné hollywoodské formy a působilo to až roztomile naivně. Samotný závěr se opět vrací do původních dramatických kolejí a výsledný dojem zachraňuje. (11.07.2014)

Najviac na Sunrise obdivujem to, že napriek až primitívnemu deju, ktorému Murnau navyše dodal jemné a na dnešnú dobu vtipné hororové náznaky pochmúrnou hudbou a temným prostredím (nevera, pobláznenie mestskou kráskou), filmu nejde uprieť perfektne načasovaná hudba dokrášľujúca mimiku postáv a aj romantické obrázky vyjadrujú prekvapivo veľa. Vynikajúca práca s hercami, s kamerou a aj keď ide o nemý film, jedno pozretie sa určite oplatí. Niektoré scény (útek cez les, predstava hodenia manželky cez čln, svadba v kostole či len úplný záver) ma prinútili udeliť 4*. (10.08.2010)

Přátelé, já jsem unešen, dalo by se říci, že nemám slov. Proto prosím omluvte tento komentář, který vznikl z čiré nadšenosti. Němé filmy jsou, stejně jako mluvené, jak špatné, tak dobré. Špatných je dost, dobrých je není o moc méně, ale pak jsou ještě jiné. Geniální. Friedrich W. Murnau je bezpochyby geniální. Jeho snímky jsou působivé ještě po tolika letech co byly natočeny. Oslňují smyslem pro detail a opodstatněností každé scény. Murnau skvěle pracuje se světlem a i z té - promiňte mi to slovo - nejpitomější scény dokáže udělat zázrak. Jeho filmy jsou prostě dokonalé. Jeho filmy mají své kouzlo v dialozích - i když u němého filmu to slovo může být trochu zavádějící (''Trochu vás naleštit, měl byste šmrnc'') a dokáží dokonce i pobavit - úžásná scéna s ramínkem, která vyvrcholí až po podstatné době (btw nesmál jsem se tomu muži, ale spíše úžasnému ''Děkuji.'' té ženy). (18.04.2006)