Nezměrnost noci

Velice komorní s důrazem na rádio a klidně by to mohlo fungovat, jako rozhlasová hra, jelikož největší napětí je dosaženo pouze působivým vyprávěním vzpomínek. Ať už je to bejvalej voják na drátě, nebo nemohoucí důchodkyně ve vile. Má to pěknou tajemnou atmosféru padesátých let. A nenápadná hudba je taktéž skvělá. (28.01.2021)

„Chcem vidieť svojho syna.“ Na štvrtú hviezdu to nemá, ale disponuje to fakt úžasne sympatickými postavami. Páčila sa mi aj nie ani tak retro atmosféra (ktorá mi naopak pravdupovediac zas až tak nejako extra detailne retro nepripadala...), ako skôr to, ako stále všetci utekali (jednoduchý, ale skvelý nápad). Pozdávalo sa mi aj finále, ktoré je asi povinné (zrejme inak sa to skončiť nemohlo), ale ja som bol spokojný. Príjemne mrazivé, ale zároveň sympatické a svojím spôsobom feel good. (02.02.2021)

Ono je sice hezké, že má film pěkný vizuál, ale co je to platné, když je to víceméně o ničem. Původ záhadných zvuků je daný, což by zase tolik nevadilo, ale to by musela být cesta k vysvětlení alespoň trochu zábavná. Jenže tady je vše omezené na suchopárné a absolutně neinvenční monology, které narušovaly jen doplňující otázky a nepovedl se ani rádoby dramatický závěr. Nuda. 15% (29.07.2020)

Mám velkou slabost pro malé nenápadné indie filmy, které stojí na unikátně uchopeném žánrovém konceptu či osobitém formálním zpracování. Tato kategorie často přináší nadšení i zklamání, když se očividná kreativita a nápaditost tvůrců mísí se zjevnými produkčními limity, nebo v horším případě nedotaženými scénáři. O to větší ale přichází euforie, když se jednou za čas vyloupne kompletně vycizelovaný počin, jakým je právě "The Vast of Night". Výchozí óda na fantaskní příběhy typu "Twilight Zone", ale také na zlatou éru futurismu se neutápí v retru, ale využívá svého dobového rámce k unikátnímu provázání konceptu rozhlasových her s výrazovou dramatičností moderního filmu. Stejně jako v referenčních dílech ikonického seriálu také zde je na straně diváka nutné přijetí jisté míry fantasknosti, naivity, patosu, ale také trpělivosti. Odměnou se pak stává pozvolně houstnoucí atmosféra a skvostně gradující vyprávění i pohlcující formální uchopení jednotlivých sekvencí, které dokážou nadchnout jednak jako doklad, že je stále možné mnohokráte zpracovaným žánrovým příběhům vdechnout nový život, ale také coby evidentní filmařská prezentace mladých talentů. Ambice vyřádit se s různými výrazovými prostředky je zde naštěstí zcela podřízena rámci díla. Namísto okázalé exhibice tak film ukazuje promyšlené a rozhodné ovládnutí celé palety výrazových prostředků média. Převažující táhlé nájezdy kamery (včetně toho devítiminutového), dramatické jízdy, ale i různorodá řešení dialogových pasáží střihem, transfokací i rapidmontáží výtečně souzní s konkrétními pasážemi a celkovou dramaturgií snímku, přičemž navíc zachovávají rozměr komorní rozhlasové hry. (30.12.2020)

Ako fanúšik 50´s sci-fi a samozrejme aj tých predtým aj potom a zároveň aj veľký fanúšik pôvodného Twilight Zone ide látku presne pre mňa. Ide o príjemné, voľne plynúce retro so skvelou atmosférou. Bohužiaľ sa nedočkáme v podstate žiadneho väčšieho prekvapenia ani zvratu. Pre niekoho to môže byť samotný záver, ale ten napadne fanúšikov žánru určite skôr. Máme tu ale jednu zaujímavú myšlienku, ktorá implikuje hlbšie premýšľanie nad postavením bežného civilistu v spoločnosti, ale nejde o tak nosnú záležitosť, aby vytiahla film zo slušného, mierneho nadpriemeru. Skrátka ide o jednohubku, ku ktorej sa bude málokto vracať. (11.08.2020)