Večný svit nepoškvrnenej mysle

Velice zvláštní a chaotický film, ve kterém se skrývá výjimečná genialita, originalita a taky trochu šílenství. Vše vychází z neprobádané, fascinující mysli Charlieho Kaufmana. Jim Carrey, kterého jako herce nemám příliš v oblibě, mi zde dokázal, že ho, i jeho postavu dokážu mít ráda. A Kate Winslet je pro mě královna. (28.09.2007)

Tady budu stručný... Tedy chci být. Charlie napsal scénář- bezesporu skvělý - který byl odsouzen k smrti, kdyby se ho chopil někdo méně schopný než svěží Gondry, k tomu přidali Jim Carrey a Kate Winslet možná nejlepší výkony svých kariér. To co z toho vzniklo nebudu komentovat jinak než: MŮJ NEJMILEJŠÍ FILM. TOP 1. (18.06.2006)

Skvělá absurdní fikce na téma Lásky a vůbec těch věcí lidských... Díky vypointovanému kongeniálnímu scénáři Charlieho Kaufmana (na němž se podílel i sám režisér) a klipovitému střihu s vizionářsky promyšlenou režií vznikla tahle lahůdka pro fajnšmekry a milovníky originálních forem moderního filmového umění (bez emocí dá se říci umění s velkým U!). Nemá smysl se zde na příliš malém prostoru pouštět do nějakých povrchních rozborů a pitvat tohle formálně vytříbené nekonvenční dílko. Pět hvězdiček s hvězdičkou a bez zráty paměti... ;-) - - - P.S. Je fakt, že stvoření, jako je tahle sladká Clementine ve fantastickém podání K.W. nelze nemilovat. Řekl bych, že je to asi hereččina nejlepší role v její dosavadní kariéře... (06.05.2006)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)

Tahle uznávaná Britka jednou pronesla: „Doufám, že se budu s postavami, které hraji, trápit a ničit po zbytek života, protože v okamžiku, kdybych si řekla, že něco lehce zvládnu, nemá smysl, abych v tom pokračovala. Když se člověk uchýlí k podobnému postoji, přestane se zlepšovat a učit se.“ V případě Kate Winslet by to byla sakra škoda. Tady se objevuje v jednom z nejneobvyklejších romantických filmů, které jsem kdy viděl. Její postava nechává zasahovat do nejkřehčích zákoutí své mysli, divák si může lehce zanadávat nad některými lehce matoucími scénami, ale hlavně se kochat nejen jí, ale i Jimem „tehdy hodně v kurzu“ Carreym a inteligentním příběhem. (10.11.2014)