Réžia:
Ivan OstrochovskýKamera:
Juraj ChlpíkHrajú:
Samuel Skyva, Samuel Polakovič, Vlad Ivanov, Vladimír Strnisko, Milan Mikulčík, Tomáš Turek, Vladimír Zboroň, Martin Šulík, Vladimír Obšil, Zvonko Lakčevič (viac)Obsahy(1)
Píše sa rok 1980. Michal a Juraj sú študenti kňazského seminára v totalitnom Československu. Vedenie fakulty sa zo strachu pred zatvorením školy snaží formovať seminaristov do podoby vyhovujúcej režimu. Každý z mladých bohoslovcov sa musí rozhodnúť, či podľahne pokušeniu a zvolí si ľahšiu cestu kolaborácie, alebo cestu svedomia a dostane sa tak pod drobnohľad cirkevného odboru Štátnej bezpečnosti. (Filmtopia)
(viac)Videá (1)
Recenzie (72)
Tak tento pokus o art film nevyšiel. Dobrá téma zabitá zlým a nudným spracovaním a prázdnymi obrazmi bez vyznenia. Problémom bolo aj otrasné ozvučenie, nehercom ani hercom nebolo rozumieť, musela som zastavovať film a dávať naplno pomaly, aby som aspoň niečo zachytila, naopak hudba úplne zbytočne revala. ()
Film Služebníci mě na první pohled zaujal svým podmanivě syrovým audiovizuálním zpracováním, skrze něž se tvůrcům podařilo přesvědčivým způsobem vytvořit nepříjemnou atmosféru kněžského semináře. I když působí snímek místy zkratkovitě, daří se mu skrze černobílý a o to více tísnivý obraz obstojně přiblížit poměry před čtyřmi dekádami. Film pravděpodobně na jedno zhlédnutí, ale stojí za něj. Slabší čtyři hvězdičky! ()
Filmu sa nedá uprieť silná vizuálna stránka, čomu dopomáha čiernobiela kamera. Lenže tento obrazový narcizmus je natoľko prehnaný, že zmysel filmu odsúva do úzadia. Problém je v scenári, ktorý si síce zvolil silnú a nevšednú tému, jeho spracovanie je však laxné a skratkovité. Premárnená príležitosť. ()
[vzpomínky na LFŠ] Od prvního do posledního záběru zvláštně statický a vizuálně vycizelovaný film, který sice svádí k tomu, smést jej jako samoúčelnou obrazovou onanii, přičemž ale zvolená forma je naprosto adekvátní mikrosvětu poskládaném ze statických náboženských ikon. Služobníci jsou mimo jiné důležitou připomínkou tichého odporu v kontrastu s obvyklými panicky užvaněnými vzpomínkami na předrevoluční časy. Zvolená forma mimo jiné také skvěle odhaluje prázdnotu stranických gest (mrtvá schůze) oproti mlčenlivému, pokornému odporu v rámci vlastních mantinelů.___ Každopádně u tohohle filmu si můžeme přečíst jeden z patrně nejdebilnějších komentářů v téhle databázi (a že je z čeho vybírat), který filmu vytýká, že si není "jistý, k čemu vlastně tenhle film dneska SLOUŽÍ" (kurva vole jakože cože?). Jak strašně se musí někdo bát o vlastní relevantnost, že se začne zahazovat touhle primitivní angažovaností? Můžete mi někdo oznámit, k čemu tenhle člověk vlastně dneska slouží? ()
Při nejlepší vůli se nedokážu doopravdy napojit na film, při jehož sledování mám pocit, že jej režisér netočil proto, aby vyprávěl příběh, nýbrž jen organizoval mizanscénu, aby dosáhl dalšího dokonalého (černobílého statického) záběru v klasickém formátu. V hraném debutu Koza aspoň sem tam při vší té zobrazované bídě probleskl humor, ze Služebníků na mě dýchá jen odosobněný chlad. ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (6)
- Výrazná vizuálna štylizácia diela, smerujúca sčasti do strojenosti, je adekvátna pre charaktery postáv – všetci zúčastnení nie sú sami sebou, sú predovšetkým služobníkmi, či už ide o Boha či o komunistický režim. (Biopler)
- Světová premiéra filmu Služebníci proběhla na 70. ročníku filmového festivalu v Berlíně roku 2020. (SONY_)
- Film je veľmi úsporný čo sa týka dialógov či skrátka hovoreného slova. Ostrochovský chce formou diela dať do kontrastu realitu, v ktorej predstavitelia komunizmu mnohokrát používali prázdne frázy, ktoré masy po čase i vďaka ich odkazu ignorovali či brali s rezervou. Robí tak napr. formou zobrazenia schôdze komunistických funkcionárov, ktorú sníma bez jediného slova a poukazuje na prázdnotu, kde každý účastník poslušne zdvihne ruku. (Biopler)
Reklama