Reklama

Reklama

Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (749)

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

Pro naše první setkání s Pasolinim jsem si vybral jeho zde nejhůře hodnocený film, takže ano, očekávání nebyla z nejvyšších. Přesto to, co jsem dostal, předčilo skoro všechna má očekávání, ať už v kladném či záporném slova smyslu. Jde asi o to, zda (a jak moc) je divák ochoten na tuhle perverzní, nechutnou, cynickou, ale zároveň humorně absurdní (úsměv, ze kterého mrazí) hru přistoupit, a také, jestli v něm chce hledat nějaký vyšší režisérův záměr nebo ne (on si ho tam člověk může a nemusí najít). Film totiž nelze brát vážně a osobně si myslím, že ani on sám se tak neprezentuje. Hned úvodní kontrast mezi pohodovou hudbou, úsměvnými titulky a „náborem“ divákovi naznačí, že půjde o žánrově poněkud nevyrovnanou podívanou. A pak následuje změť zvrácené erotiky, fekálních výjevů a popírání morálních a lidských hodnot, to vše doprovázeno zastřešujícím násilím. A přestože snesu hodně a ani tento film mě svým obsahem nezabránil ho bez větších problémů dodívat, musím uznat, že třeba takové krmení psů, svatební hostina (člověk by čekal „mléčný koktejl“ a místo toho rovnou dostane „jitrnicový prejt“) nebo závěrečné mučení (oko, čelo a hlavně jazyk?!) je už poněkud přes míru a pro většinu diváků (zcela) neúnosné. V mém případě však šlo hlavně o zjištění, co všechno si někdo troufne ukázat ve filmu, a to mi opravdu rozšířilo obzory (navíc rok uvedení, 1975!). Zajímavá je ovšem také zvuková stránka, myslím tím třeba ty letadla a obecně i hudba (takhle použitou píseň z Carmina Burana jsem opravdu ještě neviděl). Celkově ne úplně jistý průměr, pokud se ještě někdy v budoucnu donutím na film podívat, hodnocení dost možná změním. „Co je příjemné, je i přípustné.“ ()

dr.horrible 

všetky recenzie používateľa

Myšlienky ok, spracovanie takmer nesledovateľné. Pár poznámok v bodoch: 1. Najsilnejšia emócia: nuda; 2. Umenie musí bolieť; 3. Pozeral som to dobrovoľne; 4. Že je niečo funkčná metafora z toho ešte nerobí dobrý film; 5. Nadčasovosť. Ps: Zjedol som pritom jahodový kompót. (?) ... Edit: Pracuje to vo mne. Som rád, že som to (konečne) videl, hovorím si, že som pochopil, dokonca som zvažoval zvýšiť hodnotenie aspoň na ten priemer. A potom si tu prečítam, že komunista Pasolini to celé zamýšlal ako kritiku kapitalizmu. Tak neviem. Toto bude vážne asi len historické povinné čítanie, vygrcať sa a spať. ()

Reklama

eLeR 

všetky recenzie používateľa

Daj do rúk ľuďom absolútnu moc, a potom len s hrôzou pozeraj. De Sade sa v tom väzení musel riadne nudiť a jeho fantázia pracovala na plné obrátky. Pasolini zobral do rúk tú jeho pornoliteratúru a pretvoril ju k obrazu svojmu. Aj keď sa všeobecne vie, čo chcel Pasolini týmto svojim filmom povedať, ten príbeh, po ktorom siahol a to spracovanie bolo jemu vlastné. Provokatívne a nadmieru odpudivé a nečudujem sa tým všetkým odpadom. Najviac na mňa snáď zapôsobila scéna, kedy pani klavíristka skočila z okna (ja by som hneď na začiatku) a niektoré veci zo záverečného kruhu krvi ... ostatné ma miestami rozosmialo, miestami nudilo a miestami som sa nestačila čudovať. ()

TheRaven 

všetky recenzie používateľa

Saló je dalším filmem, který jsem zhlédnul na své cestě tvorbou Piera Paola Pasoliniho, který se pomalu, ale jistě stává mým oblíbeným režisérem. Tento film je velice těžko hodnotitelný a hlavně dosti rozporuplný, jak je vidět na zdejších komentářích. Abych řekl pravdu, podle místních ohlasů jsem čekal ještě něco horšího. Objeví se zde sice mnoho nechutností, ale ty mají své opodstatnění. Zasazení děje do doby Druhé světové války má svůj význam, který není třeba více rozvádět, protože se objevuje v jiných komentářích. Ale to není vše. Pasolini se opět snaží prolamovat tabu společnosti, i když opravdu trochu silnější formou. Důležité je také vzbudit určitý pocit a to se povedlo dokonale. Ať je to maximální zhnusení nebo úžas, nikoho tento film nenechá chladným, a kdo ho viděl, už jen tak nezapomene a jméno Pasolini si bude pamatovat. Se svým hodnocením opravdu velice váhám. Tři hvězdičky mi připadají málo, pět si dát nedovolím. Zůstanu tedy u čtyř, které považuji za přiměřené. ()

gogo76 

všetky recenzie používateľa

Toto chce poriadne nervy...Neviem či túto úchylnú hovadinu niekto plánoval zabaliť do akože "umenia" , pretože ja som tu žiadnu kvalitu nenašiel. Ak bolo úlohou šokovať, tak bravó- plný zásah, ale o filmovej kvalite sa nebavme, tu ju ťažko hľadať. Priznávam, že takú 1/3 filmu som prebehol iba s ovládačom v ruke, fakt som na to nemal nervy. Úchylné dialógy , ktoré vychádzali z úst pomerne vysoko vzdelaných ľudí ma k smrti vytáčali. Keď je človek hovädo, tak nech tak aj vyzerá, správa sa a komunikuje. Toto stretnutie úchylných intelektuálov je miestami neznesiteľné. Tí sú tak vzdelaný, že keď jeden z nich ospevuje chuť hovna, tak si ostatní neváhajú naložiť plné taniere a ešte to vychvaľovať do neba. Prečo to nežerete každý deň? Okolo podobných fekálnych a sexuálnych scén sa točí celý film a nemám chuť ho na plné ústa rozoberať, pretože by to cenzúra csfd musela iba zmazať. Nechal som sa zlákať vojnovým obdobím a hudbou E. Morriconeho. S utrpením som sa dostal k záveru, kde som čakal aspoň nejaký šokujúci zvrat, alebo krvák ale nič. Okrem trápne umelých obrých penisov a trocha kriku tu v závere nie je dokopy nič. Úchylná chujovina od začiatku do konca. 20%. ()

Galéria (36)

Zaujímavosti (17)

  • Jan Bernard ve své studii o Pasolinim napsal: „Pasolini prezentací těchto krutostí protestuje proti vykonavatelům moci, kteří se považují za bohy a pod anarchistickým heslem „Není-li Boha, je všechno dovoleno,“ redukují lidské tělo na věc, libidinózně člověka vykořisťují, odcizují a přivlastňují si jeho sex." (Zdroj: Daniel Molitor)
  • Při premiéře v Západním Německu roku 1976 byl film zakázán státním prokurátorem. Pár dní nato byl nicméně povolen. (HellFire)
  • Japonská verze DVD filmu obsahuje několik scén, které ve filmu neuvidíte. Mezi nimi dívku připoutanou k elektrickému křeslu a těla obětí vyrovnaná v řadě na nádvoří. (HellFire)

Súvisiace novinky

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

17.04.2010

12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (viac)

Reklama

Reklama