Všetci moji zberači a ja

Rozhodně zajímavý dokument, tedy minimálně v tom, jaké téma si pro zpracování režisérka vybrala. Ale nakonec je přece jen ještě zajímavější to, jak obsáhle se jí téma podařilo pojmout, ukázat co všechno takové sbírání obnáší, a přitom zůstala věrna lidem, o kterých chtěla vyprávět, tedy na první pohled chudších, jakoby ztracených. I na nich najdete něco víc. (04.04.2016)

Film Agnès Vardové - byť poskládán z jednak poetických, jednak reálných šotů - žánr dokumentu v mnohém překračuje. A to především jasným názorem, který musí nějak ovlivnit každého diváka. Od obrazu sběraček klasů (Jean-François Milleta), až po hodiny bez rafiček - paběrkování a sbírání jako nouze i umění i filosofie i způsob života. Dále jen pro otrlé: loni jsem napaběrkovat 3 kubíky dřeva, metrák brambor (obilí dostávám jako deputát), několik kil máku, hrachu... a nasbíral 2 horská kola, dvoje kožené sandály atd.... včera lehké pracovní oteplovací kalhoty vhodné na čundr. (30.07.2015)

(1001) Jestli je něco opravdu depresivní, tak je to téma, kterému se tady Agnes věnuje. Úplně nejdřív mi v hlavě naskočilo trochu ostudné "fuj, jak to můžou jíst, ti musí být na dně". A potom jsem se právě začala stydět a tváří v tvář lidem, které režisérka sbírá, jsem se dostala k přemýšlení. Rozohněný monolog muže, který se pasoval na městského údržbáře, sbírá po lidech odpadky a nejvíce mu záleží na ptácích, kteří bývají zasaženi ropnými skvrnami, mě odrovnal svou myšlenkou a upřímností. Ten člověk je v pozici, kterou by masová většina zavrhla jako absolutně podřadnou, a přece se ze všech sil snaží ze světa udělat lepší místo k žití. Dále se mého nitra velmi silně dotkl příběh vysokoškolsky vzdělaného biologa - vegetariána, který si obživu obstarává mezi zbytky zeleniny na trzích a v popelnicích naproti pekárnám. Dostala jsem se tak ve svých sedmnácti letech ke zjištění, že se souzením a odsuzováním ostatních to není tak jednoduché, jak jsem si do té doby myslela. (07.09.2008)

Dokument pojednává o zajímavém tématu, o kterém jsem vlastně nikdy předtím nepřemýšlel. Jde o paběrkování či sbírání věcí, které již ostatní nepotřebují a vyhazují. Ať už jde o nesklizenou úrodu (tu si může po určitém datu ze zákona sklidit kdokoli i z cizího soukromého pozemku - alespoň ve Francii), potraviny vyhozené do popelnic u supermarketů, odložené spotřebiče a podobné věci. Někdo to dělá z nutnosti (lidé bez práce), někdo ze zájmu (tradice po babičce) a někdo z přesvědčení (soukromý protest proti konzumní společnosti). Dokument nenásilně ukazuje odvrácenou stranu naší konzumní společnosti, zbytečnou nadvýrobu všeho a naše plýtvání zejména potravinami. Přes zajímavé téma se dostanu nakonec jenom k mírně nadprůměrnému hodnocení. Bohužel mi moc nesedla forma, které působí nudně, nesourodě a občasná snaha o poetiku spíše ruší. (24.07.2017)

Agnes Varda putuje se svou digitální kamerou po Evropě a zaznamenává všechny možné paběrkáře... od těch, pro které je sběr zdrojem potravy, přes ty, kteří sbírají z ekologického hlediska nebo z důvodu tradice, po ty, kteří sbírají za uměleckým účelem. // Zajímavý dokument, který obsahuje také zajímavé informace - např. já nevěděla, že po sklizni je možno hned v několika státech posbírat nesesbírané, aniž by t bylo nelegální. // Agnes Varda zde nastiňuje nejen dopad naší rozežranosti, kdy zahlcujeme svět odpady, ale nabízí také řešení - např. jak využít staré ledničky nebo jakýkoliv jiný odpad. // Sama se seznamuje se svou novou digitální kamerou a vyloženě poetickým způsobem se seznamuje také se svou novou tváří - ona stárne, obličej zaplňují vrásky a... a přece (se) točí. // Během 82 minut se před vámi rozprostře svět paběrkovatelů, pro které je sběr vášní, nutností, koníčkem, uměním, ekologií, obživou či posláním. Prostě další z výtečných dokumentů této francouzské dámy, jejímž charakteristickým rysem je, že do své tvorby vkládá i svou duši, nenatáčí odměřeně ani zaujatě. (17.10.2007)